Modletice 2017 - Modletické zvonění - reportáž

Modletické zvonění

Tak jsem tu zas. Stejně jako Modletické zvonění.

Poslední srpnový víkend se již po osmé odehrál na nádvoří Modletického zámku hudební festival. Jedním z doprovodných programů byla i ukázka naší práce. Protože se nás letos sešlo velmi málo, dovolím si na úvod poděkovat všem, kteří alespoň pomohli se stavbou. Na víkendový provoz nás zůstalo z celé party torzo tří mohykánů. Proto jsme stavěli moduliště jen ve čtyřech zvolili jsme úspornou variantu. Moduliště na podiu mezi Kácovem a Bílým potokem spojovala jednokolejná trať s novou odbočkou pracovně zvanou Říp II. Z Bílého Potoka bylo možno odjet do skryťáku do Slivence, přezdívanému také cimbál. No a druhým směrem mezi Bílý Potok a Kácov jsme si postavili dvoukolejku. Kdo pozorně četl, uvědomí si, že jsme postavili ovál s odbočkou.

Provozně je to velmi zajímavá sestava. Nedáte-li si pozor, tak při nedodržení jízdního řádu si záhy připadáte jak v Cimrmanově hře, kdy se dole v dole hromadí horníci.

Jarda s Honzou už spolu zase kamarádí, když se potkávají na trati, zdraví se táhlým zvukem píšťal a trubek svých turnusových strojů. Poté co se provalilo, že Jarda chodí Honzovi za manželkou, si chlapi jednou při pauze chtěli rozbít hubu a nebýt Franty, určitě by k tomu došlo. Tak se stalo, že si je jenom vyměnili mezi sebou a občas si ve volném čase zajdou spolu na pivo.

Tak, ať jim chutná stejně jako nám při „zvonění“.

Váš dopisovatel

P.S. letos hráli folková skupina Neřež, Jarda Samson Lenk, Lucie revival a další

FREMO Svatý Valentin 2017 - reportáž

REPORTÁŽ PSANÁ SHORA

Ahoj kamarádi.

Byl prázdninový den roku 1967. Svítilo slunce a já šel s babičkou na procházku. Naším cílem, jak jinak, byla lávka nad smíchovským nádražím. Bylo tam na co koukat. V sekci nákladového nádraží se stále něco hýbalo, parní lokomotivy kouřily, houkaly, posunovaly a z pivovaru přijížděly nákladní automobily a jejich šoféři přemisťovali obsah korby do chladicích vozů. V sekci osobní byl velkým zážitkem moment, kdy osobní souprava byla tlačena do myčky. Dodnes se pamatuji, že se umyla jen část vozů, protože kolej za myčkou byla krátká a tak se mylo nadvakrát, pokud se neumyté vozy vůbec domývaly. Ale dost vzpomínání.

Je o 50 let později. Píše se rok 2017. Je prázdninový den. Slunce pere ostošest. Sedím na tribuně sportovní haly ve Sv. Valentinu v Rakousku. Připadám si jako na lávce smíchovského nádraží, jen nemusím nikam běhat, aby mi něco neuteklo. Mám vše jako na dlani. Čtu-li si názvy nádraží, připadám si jako, když mám pod sebou půlku Evropy. Vždyť posuďte sami.

 Dvoukolejná elektrifikovaná trať míří z koncového nádraží Wendenburg, Rothenburg, Obere Warth, odbočku Rothenturm a přes Langenthal do koncového nádraží Süd Wien. To jsme zrovna projeli kolem celé haly dokola. Obě koncová nádraží slouží k vytváření souprav pro provoz v celé hale.

Z Rothenturmu směrem od Obere Warthu se dostaneme na maďarské tratě. V odbočné stanici Városliget se můžeme vydat opět dvěma směry a to buď přes hranici s Rakouskem do stanice Steinbruch, Rosenheim a Olfamatt a z něj úvratí přes Michelried do italského Torre San Giacomo. Bez úvrati pokračujeme přes Milchstetten, Spital am Pyhrn do stanice Bad Ferum (to byla jednokolejná elektrifikovaná trať).

Nebo dál Maďarskem přes rozestavěné nádraží Keszthey okolo přístavu Klein Amerika, pak nakoukneme krátce do Čech, do Verneřic dále na odbočku Říp a do Kácova, pak šup zpátky za hranice do Friedbergu, přes nákladiště Arneck do stanice Bad Ferum. Tato trať nebyla zadrátovaná. Cestou jsme minuli ještě dva vlečkové areály přístupné z Kácova přes Říp. Z Friedbergu vedla odbočná trať do koncové stanice St. Nikolai.

Je ráno. Po rozdělení služeb a nezbytné kontrole vlaků atd. (však to znáte jednoduchá zkouška brzdy , kontrola nákladových a vozových listů vlakvedoucím) se přiblíží čas, kdy se Evropa postupně probudí do všedního dne.

V malém českém nádraží výpravčí Martin v rámci udržování kondice oběhne a zkontroluje celý obvod stanice Kácov, do výpravny se vrací těsné před zazvoněním zvonku, ohlašujícího první ranní vlak. Dělník, jak se mu zde přezdívá, přiváží lidi na ranní směnu. Do Kácova se blíží první dnešní nákladní vlak. Je to manipulák. Rozdělit vozy k nákladištím a sestavit soupravu do vlečky Lega v Billundstrasse je otázkou chvilky. Tento úkol připadl strojvedoucímu lokomotivy z areálu vleček. Po sestavení soupravy, nastává chvilka oddechu. Manipulák počká až nádražím projede souprava kontejnerů mířící do přístavu Rheinhafen, po jejím průjezdu dostává strojvedoucí Janek pokyn k odjezdu. Jede rozdělit vozy na tři místa v provozovně Lega. Potom ho ještě čeká odvézt z Kácova do Verneřic nákladní vozy na vyložení. Ve stejnou dobu probíhá mezi Keszthey a Klein Amerikou podobná manipulace.

Pod námi na hlavní trati spěchají ranní spoje vezoucí šťastlivce do vzdálenějších míst. Šum pantografických sběračů tolik charakteristický pro elektrifikované tratě je přehlušován klapotem kol.

Slunce stoupá k obzoru, koleje se pomalu rozpalují, roztahují a neštěstí se zdá být na obzoru. Mezi Klein Amerikou a Verneřicemi dochází k propojení kolejových obvodů a elektronika začíná stávkovat. Než četa traťováků, složená z příslušníků různých profesí a států, odstraní příčinu poruchy, chvilku to trvá. Odpolední spoje nabírají zpoždění. A to není všechno co se má stát toho dne. Na teplem vybočených kolejích u Obere Warthu dochází při převozu staré parní lokomotivy, do místa jejího posledního odpočinutí (šrotiště Milchstetten), k vykolejení a jejímu převržení na bok. Rázem stojí provoz na hlavní dvoukolejné trati. Vlaky se hromadí ve stanicích. Než četa elektrikářů obnoví provoz alespoň po jedné koleji, operativně posílají výpravčí a dispečeři v jedné osobě nahromaděné spoje odklonem po vedlejších tratích. Přednost má osobní doprava. K večeru je pak obnoven provoz i po druhé koleji. Vše se pomalu vrací od svých „kolejí“.

Že to s elektrifikací není jednoduché, dokazuje ještě jedna příhoda, která se udála toho dne. Strojvedoucí Bohouš projíždějící Maďarskem, kde se mimo jiné na části tratí jezdilo po fiktivní troleji, v úseku s trolejí zrychlil svůj stroj, aby už měl odjeto, když v tom bum prásk, pantograf se zachytil za příčné nosné lano, a protože lano bylo silnější, dostal strojvedoucí, ač ukryt v kabině, plný zásah slunečních paprsků. Setrvačností zastavující lokomotiva byla zbavena střechy kabiny strojvedoucího. Ještě, že nepršelo. To by se vykoupal!!!

V Kácově se k večeru chystá velká věc. Přeprava nadrozměrného nákladu. 32-nápravový vůz naložený transformátorem bude přepravován do cílové destinace. Souprava vyjíždí směrem na Verneřice a za přísných bezpečnostních opatření odjíždí ke svému cíli. Díky zodpovědné práci celé vlakové čety nedojde cestou k žádným nebezpečným situacím. Nad ránem pak souprava dorazí do svého cíle, do nádraží Süd Wien.

Z tribuny Vás zdraví

Váš dopisovatel

P.S. Jména a příběhy použité v článku jsou smyšlené, pokud se někdo poznal, budiž mu to přáno.

P.S.2 Každý z nás pojal start na akci jinak 

Více fotografií naleznete v galeriích:

• Vildy P.  http://zababov.rajce.idnes.cz/Sv.Valentin_2017/  
• Marina K. http://mk-zababov.rajce.idnes.cz/St_Valentin_2017/  

Modletice 2017 - letní setkání

Jednoho letního rána stál vlakvedoucí František s výpravčím Alešem na nástupišti před dopravní kanceláří v Ledči. Byli v družném hovoru. Čekali až přijde jejich čas. Ve vzduchu byla cítit voda, jakoby mělo pršet. Ideální podmínky pro šíření zvuku. A opravdu. Z dáli od Bílého Potoka zaslechli slabý zvuk houkačky. Aleš povídá: „Singrovka. Dneska nejede Hurvínek.“HUHH František tiše přitakal a řekl. „Popojedem“  Vydal se od dopravní kanceláře ke svému služebnímu vozu. Strojvedoucí Honza letmo přehlédl budíky na stanovišti a utrousil směrem k topičovi „přilož, budem to potřebovat“. Ranní ticho prořízl ostrý zvuk píšťalky výpravčího. František vykoukl z okna služebního vozu a dal znamení. Honza se vyklonil z budky, aby viděl na výpravčího. Ze staničního záchodu vyběhl průvodčí Pepa a naskočil do posledního vozu. Také dal znamení a Aleš zvedl výpravku: „Odjezd“. Honza táhle zahoukal, přidal krátce píšťalu, pustil páru do válců a vyrazil směrem ke Kácovu.

Tou dobou už Singrovka se strojvedoucím Jardou zastavovala na zastávce Líšnice, kde nastupovali dělníci z okolních vesnic jedoucí na dopolední směnu. Průvodčí Milan dal znamení k odjezdu a Singrovka se rozjela.

Od Ledče supí ranní dělník a blíží se k Rozdělovu. Jede přes most a za ním vidí na návěstidle volno. Ještě trochu páry do válců a je v Rozdělově. Jede zleva. Zprava se blíží Singrovka.Jako když se potkají dva milenci. Singrovka se přitulí k 365 a společně stejnou rychlostí jedou do Kácova. Singrovku nemilosrdně zastavuje výhybka postavená do odvratu spolu s návěstí stůj, Honza vjíždí jako první.  Zastavuje u prvního nástupiště. Už vjíždí i Singrovka. Jede na obsazenou kolej, protože dál ke Slivenci jedou spolu. Jarda opatrně dojíždí k soupravě, nárazníky jenom lehce cinknou. Mezi vozy se ponoří posunovač Ivoš, spojí obě soupravy, propojí hadice, vyleze ven. Už jen jednoduchá zkouška brzdy a hurá do Slivence.

Cesta zpátky je podobná. Jen s tím rozdílem, že naši závodníci nemohou vyjet z Kácova společně. A tak Honza jedoucí směrem na Ledeč zvolní za jednoduchou kolejovou spojkou, aby ho mohl Jarda dojet. Pak už se nese údolím zvuky hádajících se parních pístů s ventily naftového motoru. Krátké zahoukání obou strojů oznámí krajině, že dosáhli Rozdělova a každý jede dál sám.

Kdyby tak Jarda věděl, že mu Honza chodí za manželkou, to by to určitě vypadalo jinak!

Že to není možné?
No dobře. Tak tedy o co tu vlastně šlo..

Byl to krásný víkend, na kterém pracovní skupina dvoukolejky prezentovala nové nádraží Bylany (překřtěné na Byliny, Kopřivy) a nový díl dvoukolejky, kde se tratě rozbíhají do dvou jednokolejných štrek.
Centrem dění byl Kácov. Z Kácova na sever se jelo dvoukolejkou do Slivence.

Na jih pak vedla z Kácova souběžná trať, která se v Rozdělově rozběhla na jihozápad směrem do Ledče a východním směrem přes Líšnici do Bílého Potoka a dále přes „Čmelíkov“ do novinky do Bylan.
I přes některé informační nedostatky se podařilo Tomášovi, a za to mu patří určitě velký dík, napsat velice zajímavý grafikon. Jeho nejhezčí pasáž jste si přečetli v úvodu článku. Jména jsou smyšlená a poznal-li se někdo je to čistě jenom náhoda.

Těšíme se na další setkání, kde se pokusíme odstranit alespoň trochu nedostatky, které se vynořily z hlubin provozu.

Za všechny účastníky srdečně zdraví Vilda