Modletice 2017 - letní setkání

Jednoho letního rána stál vlakvedoucí František s výpravčím Alešem na nástupišti před dopravní kanceláří v Ledči. Byli v družném hovoru. Čekali až přijde jejich čas. Ve vzduchu byla cítit voda, jakoby mělo pršet. Ideální podmínky pro šíření zvuku. A opravdu. Z dáli od Bílého Potoka zaslechli slabý zvuk houkačky. Aleš povídá: „Singrovka. Dneska nejede Hurvínek.“HUHH František tiše přitakal a řekl. „Popojedem“  Vydal se od dopravní kanceláře ke svému služebnímu vozu. Strojvedoucí Honza letmo přehlédl budíky na stanovišti a utrousil směrem k topičovi „přilož, budem to potřebovat“. Ranní ticho prořízl ostrý zvuk píšťalky výpravčího. František vykoukl z okna služebního vozu a dal znamení. Honza se vyklonil z budky, aby viděl na výpravčího. Ze staničního záchodu vyběhl průvodčí Pepa a naskočil do posledního vozu. Také dal znamení a Aleš zvedl výpravku: „Odjezd“. Honza táhle zahoukal, přidal krátce píšťalu, pustil páru do válců a vyrazil směrem ke Kácovu.

Tou dobou už Singrovka se strojvedoucím Jardou zastavovala na zastávce Líšnice, kde nastupovali dělníci z okolních vesnic jedoucí na dopolední směnu. Průvodčí Milan dal znamení k odjezdu a Singrovka se rozjela.

Od Ledče supí ranní dělník a blíží se k Rozdělovu. Jede přes most a za ním vidí na návěstidle volno. Ještě trochu páry do válců a je v Rozdělově. Jede zleva. Zprava se blíží Singrovka.Jako když se potkají dva milenci. Singrovka se přitulí k 365 a společně stejnou rychlostí jedou do Kácova. Singrovku nemilosrdně zastavuje výhybka postavená do odvratu spolu s návěstí stůj, Honza vjíždí jako první.  Zastavuje u prvního nástupiště. Už vjíždí i Singrovka. Jede na obsazenou kolej, protože dál ke Slivenci jedou spolu. Jarda opatrně dojíždí k soupravě, nárazníky jenom lehce cinknou. Mezi vozy se ponoří posunovač Ivoš, spojí obě soupravy, propojí hadice, vyleze ven. Už jen jednoduchá zkouška brzdy a hurá do Slivence.

Cesta zpátky je podobná. Jen s tím rozdílem, že naši závodníci nemohou vyjet z Kácova společně. A tak Honza jedoucí směrem na Ledeč zvolní za jednoduchou kolejovou spojkou, aby ho mohl Jarda dojet. Pak už se nese údolím zvuky hádajících se parních pístů s ventily naftového motoru. Krátké zahoukání obou strojů oznámí krajině, že dosáhli Rozdělova a každý jede dál sám.

Kdyby tak Jarda věděl, že mu Honza chodí za manželkou, to by to určitě vypadalo jinak!

Že to není možné?
No dobře. Tak tedy o co tu vlastně šlo..

Byl to krásný víkend, na kterém pracovní skupina dvoukolejky prezentovala nové nádraží Bylany (překřtěné na Byliny, Kopřivy) a nový díl dvoukolejky, kde se tratě rozbíhají do dvou jednokolejných štrek.
Centrem dění byl Kácov. Z Kácova na sever se jelo dvoukolejkou do Slivence.

Na jih pak vedla z Kácova souběžná trať, která se v Rozdělově rozběhla na jihozápad směrem do Ledče a východním směrem přes Líšnici do Bílého Potoka a dále přes „Čmelíkov“ do novinky do Bylan.
I přes některé informační nedostatky se podařilo Tomášovi, a za to mu patří určitě velký dík, napsat velice zajímavý grafikon. Jeho nejhezčí pasáž jste si přečetli v úvodu článku. Jména jsou smyšlená a poznal-li se někdo je to čistě jenom náhoda.

Těšíme se na další setkání, kde se pokusíme odstranit alespoň trochu nedostatky, které se vynořily z hlubin provozu.

Za všechny účastníky srdečně zdraví Vilda