Zababov H0: srpna 2022

Po několika letech jsem se opět vypravil na FREMO setkání do Polska. Tentokrát do Lapczyci nedaleko Krakova. Jelo nás ze Slovenska a Čech několik a dali jsme dohromady docela pěknou větev ČSD. Ze skryťáku Bratislava filiálka vedla trať do Dobré, odbočky Grzegórzky, zastávky Za Kasárnou, kolem dolů v Hrabové a končila v Kadani. Celou větev si můžete projet ve videu Jacka Niwińského.

Rychlík do Polska vyjíždí z Bratislavy. V Mazowsze vozy přecházely na polský rychlík.

Zbytek haly zabraly tratě PKP. Bohužel účastníků z dalších zemí bylo málo a nebyla ani německá ani maďarská část, jak bývá na podobných setkáních zvykem. Polská část byla ale rozsáhlá a zajímavá s množstvím velmi pěkných modulů. Plán kolejiště je na následujícím obrázku a nebudu ho podrobně popisovat. Zaměřím se jen na pár zajímavých a pro mě nových modulů.

Schéma celého kolejiště

Z Československa do Polska vedla spojovací trať z odbočky Grzegórzky a to konkrétně do stanice Mazowsze Glówne. U této stanice bych se rád zastavil, neboť je to jedna z největších stanic, které jsem v rámci FREMO potkal. Je zatím ve výstavbě, ale je velmi dobře provedena a části, které jsou již hotové davájí tušit, že se máme na co těšit.

Rozestavěné skladiště na vlečce přístavu, která je součásti stanice Mazowsze. Bezesporu mistrovské modelářské dílo.

Stanice je přes 21 m dlouhá a představuje rozbočení dvojkolejné tratě na dvojkolejky dvě anebo dvojkolejku a dvě jednokolejné tratě, případně čtyři jednokolejné. Vedle osobní a nákladní části disponuje poměrně rozsáhlým kolejištěm pro odstavování osobních souprav a příměstských jednotek. Je tam řada vleček včetně říčního přístavu a bude tam i depo. Obsluha stanice je čtyřčlenná. Výpravčí a signalista, kteří se starají o dopravu a dva posunovači, kteří obsluhují vlečky a případně pomáhají s přetahy souprav. Grafikon byl napsán tak, že využíval možností této stanice. Končily a začínaly zde osobní vlaky do dvou směrů. Do přístavu jezdily ucelené soupravy s uhlím z Hrabové a se štěrkem ze Świdnice. Mnoho nákladních vlaků zde jelo úvratí a vlaky na ČSD zde přepřahaly. Obsluha byla poměrně náročná, ale při troše pozornosti se dala zvládnout a pozorovat cvrkot v této stanici je pěkný zážitek. Pořád se něco děje.

Pohled do střední části haly z tribuny. V popředí je stanice Wyjazdów Malopolski. Za ní pak Klonovice a dále Wielkovo a přes skoro celou šířku záběru Mazowsze Glówne. U zadní stěny je pak ČSD větev s Kadaní nalevo a Hrabovou v pravé části snímku.

Rozjezd tratí vycházejících ze stanice Mazowsze Glówne. Trať v popředí je již spojka z odbočky Pawlowo do Klonowic. Odbočka Pavlowo je vpravo těsně mimo záběr. Z ní vede druhá trať právě do Mazowsze. Ta se sbíhá uprostřed obrázku s tratí z Wielkowa. Doprava dozadu vede dvojkolejka z Mazowsze do zastávky Suszka a odbočky Grzegórzky a dále do Dobré. Vlevo v zadní části snímku je impozantní stanice Mazowsze a jsou vidět např. rozestavěná sila ve vlečkové části. Úplně vzadu je Hrabová.

Druhou větší stanicí byly Klonowice, které předsavují stanici, kde se kříží dvě jednokolejné tratě. Pro osobní vlaky jsou k dispozici 4 dopravní koleje a pro nákladní další 3, které jsou přístupné i z výtažných kolejí na každé straně, takže se tam dá nerušeně posunovat. Dále je tam objízdná kolej, malé depo, odstavné koleje pro osobní vozy a několik menších vleček.

Pohled do Klonowic od vjezdů z Wielkowa a Žukova. Vpravo před depem je malá papírna jejíž vlečka je v prodloužení výtažné koleje z nákladové skupiny. Vlevo je vlečková kolej dřevozpracujícího podniku a hospodářského družstva.

Stanice ještě také není zcela hotová. Je perfektně řemeslně zpracovaná a vše tam perfektně funguje. Zajezdit si tam byla opravdu radost. Zajímavostí v grafikonu bylo křižování osobních vlaků několikrát za den. Vlaky ze všech čtyř směrů vjížděli do stanice současně. Po pěti minutách na přestup, pak odjížděly současně tři z nich. Ten čtvrtý si musel další tři minuty počkat a pak vyrazil na cestu také.

Pohled do Klonowic od vjezdů z Wierzbowa a odbočky Pawlowo. Napravo jsou odstavné koleje primárně pro osobní vozy.

Stanice podobného rozsahu a kvality provedení nám na ČSD chybí.

Další zajímavou stanicí, která pro mě byla nová, je Grabowo Pomorskie. Jedná se o koncovou stanici s depem a velmi silnou osobní dopravou. Zajížděly sem rychlíky z různých směrů i kurzové vozy z Československa. Jezdily odtud také motorové vlaky přes Žukowo na lokálku do Mogily.

V depu v Grabowu je před další cestou do Mogily odstaven akumulátorový vůz

Vedle depa byly dvě dlouhé koleje, kam se odstavovaly soupravy osobních vlaků a rychlíků.

Co říct k sekání dále. Bylo tam mnoho dalších zajímavých modulů, z nichž většinu už jsem někdy potkal. Za zmínku stojí skrytá stanice Wroclaw se smyčkou (bohužel dost malý poloměr, odhaduji 650 mm a 700 mm) a s pahrbkem pro třídění vozů uvnitř smyčky. Bohužel setkání nebylo dost dlouhé abych si ji také vyzkoušel.

Moderní klimatizovaná sportovní hala poskytovala pro setkání vynikající podmínky a dalo by se tam přečkat i setkání v opravdu parném létě. To tentokrát kromě prvního dne sice nebylo, ale to nic nemění na faktu, že pro letní setkání je to zatím asi nejlepší místo. Stravování zajistili polští kamarádi dovozem z restaurace a jídlo bylo opravdu dobré.

Štokr v Dobré objel soupravu prázdných uhláků a bude pokračovat jako Vn do Hrabové

Celé setkání probíhalo v příjemné poklidné atmosféře. Stavbu poměrně složitého layoutu jsme zvládli téměř podle plánu. ČSD větev jsme měly zprovozněnou ještě v den příjezdu večer. Na Polské straně se něco dolaďovalo ještě druhý den ráno, ale kolem jedenácté hodiny se s mírným zpožděním rozjela první provozní směna. Grafikon byl tentokrát velmi dobře připraven a pokud byly ve stanicích obsluhy s odpovídající kvalifikací a schopnostmi, tak vše běželo jak na drátku.

Křižování motorových vlaku do a z Kadaně v Dobré

Setkání bylo zaměřeno na provoz ve třetí a čtvrté epoše. První dva dny byl tedy převážně parní provoz odpovídající zhruba polovině šedesátých let a byl opravdu pěkný. Pak přišlo posouvání v čase a začaly se nasazovat modernější vozidla. Instrukce, kam se posunout nebyly úplně jasné a tím vznikl tradiční zmatek, kdy se potkávala vozidla v provedení, jak se ve skutečnosti nikdy potkat nemohla. Po několika směnách jsme se na ČSD přesunuli do první poloviny osmdesátých let a v Polsku možná ještě o něco dále. Já nemám toto měnění epochy rád. Ještě jsem nebyl na více epochovém setkání, kde by se to opravdu povedlo. Také to, že člověk musí brát vozidla pro více epoch je docela zatěžující. Doufejme, že příště už bude jasně vypsáno jedno krátké období, kterému je setkání věnováno. Setkání je celkově dost a komplikovat si setkání výměnou vozidel v průběhu setkání nic pozitivního nepřináší.