20. května 2019

Modletice v II. epoše


V roce 1845, když do města pod Hraničními horami dorazila železnice, rozhodl se místní spolek statkářů a podnikatelů, že se zasadí o pokračování trati dál do hor. Vždyť železnice přináší pokrok a rozvoj chudé horské oblasti. 
A tak v roce 1872 začala stavba místní trati do důležitého střediska zdejšího kraje, do Lokte, kde trať zpočátku končila. Pomohl tomu i objev zdejších zásob hnědého uhlí, který postupem času pomohl vzniku dolu Hrabová. 


Další lokálka se začala stavět v roce 1881 do nedalekého městečka, do Bílého Potoka. Obě trati využívají společného traťového tělesa až k Schichtově továrně. V roce 1882 totiž továrnu převzal syn zakladatele, Johannes. Jedním z jeho prvních nápadů bylo dostat podnik blíž k železnici a lodní dopravě. Roku 1882 proto začal budovat novou mýdlárnu hned vedle trati. 

Na základě dohody se Saským královstvím se začalo stavět pokračování trati do Eichfeldenu, kam byly koleje položeny o dva roky dříve. Horský úsek je náročný nejen sklonovými poměry a četnými oblouky, ale vyžádal si přímo na hranici i stavbu krátkého tunelu. Přesto se stavitelům zdálo, že díky blízkému napojení na německý přístav ve Wilhelmsbergu, a tím na světové trhy, bude trať prosperovat. 


V roce 1895 rozhodla rakousko-uherská akciová společnost Apollo, že v Bílém Potoku postaví nový závod. Ropná rafinerie Apollo byla uvedena do provozu v roce 1896.
Moderní závod patřil svou rozlohou k druhé největší rafinérii minerálních olejů v monarchii. 


Vyráběl benzín, petrolej, parafín, svíčky, vazelínu, asfalt, dokonce i umělý led. Po vzniku Československé republiky se spojil s Moravskou těžební společností a s Rafinériemi Šumperk a provozoval svou vlastní obchodní společnost Apollo-Nafta.


O 2 roky později později vznikla před státní hranicí odbočka Říp, a místní trať kopíruje státní hranici přes Novou Ves a Prudkou až do Lhoty. Rentabilitě provozu přispívá nález černého uhlí ve Lhotě, a tak místní důl Jan spolu s papírnou v Prudké pomáhají udržet lokálku při životě. 


Fotogalerie:

15. dubna 2019

Vratimov 2019 – Parní symfonie

Od 11.4 do 14.4 proběhlo ve Vratimově již tradiční jarní setkání modulářů převážně z Moravy. Na toto setkání jsem se velmi těšil, neboť to u nás bylo po delší době setkání v epoše III.
V Dobré zastavil osobní vlak vedený Šlechtičnou. Prasátko v popředí pilně posunuje a připravuje vozy pro manipulační vlak, který za chvíli přiveze buď Němka nebo Kremák.
Setkání pod taktovkou zkušených organizátorů z Ostramo a Kunčic se opravdu povedlo. Nádherný a provozně zajímavý layout sestavený z výhradně zelených modulů a na něm provoz, který nelze nazvat jinak než „Parní Symfonie“.
Rotunda v Lipové plná parních lokomotiv. Obraz k vidění v podvečer každého dne. Nadvládu páry neohrožovala ani motorová jednotka M297.0 nasazovaná na rychlíky do Luhačovic a spěšné vlaky do Jeseníku ani velký Hektor posunující na záloze.
Provoz odpovídal úplnému konci třetí epochy, tedy zhruba letům 1965 a 1966. Motorizace byla opravdu v počátku. Strana a vláda rozhodla, že motorové lokomotivy budou přednostně nasazeny na trati do Luhačovic, aby kouř již více neobtěžoval lázeňské hosty. Manipuláky tedy vozil Velký Hektor, osobní vlaky ve zkušebním provozu Agrárník a spěšné vlaky Pomeranč nebo později prototyp Zamračené. Na ostatních tratích vládla pára a jen na několika zálohách se již objevily Prasátko, Rosnička nebo Hektoři. Na lokálkách již byly plánovány Karkulky, ale díky jejich dětským nemocem stály více odstavené v remízách a dílnách a traťové výkony byly stále v režii parních strojů, hlavně Velkých Bejčků. Pro milovníky páry prostě ráj.
V Luhačovicích stojí osobák s druhým prototypem Zamračené a manipulák s velkým Hektorem.  Po páře už bohužel ani stopy.
Více se o setkání rozepisovat nebudu. Detaily o layoutu a grafikonu najdete na Ostramo a ostatní poví fotky.
Dva velcí Bejčci čekají v Jeseníku na příjezd Pn vlaku z Mikulovic, od kterého si převezmou zátěž do Kadaně a do Javorníku.
Štokr s pénkou právě dorazil a začal posunovat.
U vjezdu do Jeseníku zastavil osobní vlak z Kadaně vedený jedničkovým Čtyřkolákem.
Osobní vlaky vozily také Všudybylky. Zde jedna zachycena v Kadani.
Sedmičky vozily hlavně spěšné vlaky. Zde je stroj 354.717 zachycen při pobytu vlaku v Lipové.
Osobáky na hlavní trati vozily převážně Šlechtičny. Jedna právě projíždí kolem skal před odbočkou Lázy.
Expres pravidelně vozila Mikáda. Opět záběr z Lipové Lázní.


Pohled do Lipové při křižování několika vlaků
Kremáci vozily nákladní vlaky a občas i osobní po všech tratích okolo Lipové
Kremák se občas objevil i na manipuláku do Javorníka. Zde zachycen již na zpáteční cestě kus před odbočkou Morava
O pár set metrů dále je na manipuláku zachycen zde obvykle jezdící Velký Bejček
Manipuláky mezi Lipovou, Dobrou a Hanušovicemi vozily často Němky. Zde jedna připravena k odjezdu do Dobré.
Unry se také pravidelně objevovaly na nákladních vlacích v okolí Lipové. Jedna z nich pávě přijíždí do Lipové z Mikulovic.
Na posunu v Jeseníku byl ještě k vidění stařičký Malý Bejček
Naopak v Dobré se na posunu již prosadila modernější trakce a pilně tam posunovalo Prasátko
I v Mikulovicích už byl posun motorizován. Zde záloha na trati před Mikulovicemi.
A na závěr celkový pohled na moduliště.

Vratimov 2019 je za námi. Ať žije Vratimov 2020. Myslím, že už se všichni těšíme.
Propozice na OstraMo
Reportáž OstraMo
Fotogalerie Vaška Vrtěny
Fotogalerie Martina Kejhara

Pro Zababov připravil Martin Kejhar
Fotografie Martin Kejhar 

7. února 2019

FREMO Großpösna 2018 - Epocha II


Na setkání druhé epochy v Großpösně ke konci roku už jezdíme několik let. Setkání je to vždy kouzelné a ani letošní setkání, které se konalo od 29. 11 do 2. 12. 2018, nebylo výjimkou. O setkání je stále větší zájem, o čemž svědčí fakt, že sál byl moduly naplněn k prasknutí a bylo tam jen minimum prostoru pro pohyb kolem modulů. Zájem byl tak velký, že pořadatelé řadu nabídnutých modulů nemohli z prostorových důvodů použít.  I česká větev se rozrostla. Oproti minulým létům přibyla zastávka s nákladištěm Nová Ves pod Pleší, nákladiště Prudká, odbočka Velichov, vlečka elektrárny Pevná Skála a vlečka dolu Jan, která byla ale z prostorových důvodů umístěna na konci německé vedlejší trati za Bülthausenem a jmenovala se Johanesgrube.
Plán kolejiště
Celkové uspořádání tratí ukazuje plán kolejiště. Nebudu se o něm ani o provozu podrobněji rozepisovat. Vše lépe vypoví fotografie níže v této reportáži a ve fotogaleriích.

Čtyřkolák se služebním vozem se vrátil do Lokte z Kiritzschau, kam odvezl uhelný vlak z Hrabové.


Uhlí dobírá v Lokti stroj řady 414.0

Stařičký stroj řady 311.3 z Lokte obsluhuje nákladiště Janov-Johnsdorf  ležící na hranici s Německem.

V Kiritzschau je připraven k odjezdu do Československa Čtyřkolák se soupravou prázdných vozů do Hrabové. Zeměplaz se služebním vozem přijel pro nákladní vlak, který právě přivezl stroj řady 55 DRG.

Torpédo s osobním vlakem zastavilo v Nové Vsi pod Pleší.

Výměna vozů na vápenec v nákladišti Hebborn na metrovém rozchodu.

Nádherný modul je stanička Kleinhauserfehn na německé vedlejší trati. Stanice, ulice vedoucí podél stanice, domy i zahrady jsou propracovány do všech detailů. Kouzelné místo, kde je stále co objevovat.

Pětikolák při strojové jízdě z Petrova do Lokte projíždí odbočkou Velichov.

Pohled do naplněného sálu od Petrova, kde začínala větev ČSD

Pohled do Bülthausenu se smíšeným vlakem vedeným strojem řady 71 a soupravou prázdných vozů na nakládku písku.
Smíšený vlak projíždějící krásně ztvárněnou rovinatou krajinou mezi Kleinhauserfehnem a Eichfeldenem.



Eichfeldenen je nádherně provedená stanička. Bohužel jsou v ní použity výhybky s malým poloměrem a v nepříliš vhodné konfiguraci, takže při posunu na zhlaví na obrázku byly problémy s vykolejováním. 

Nádherný modul vlečky dolu Jan byl umístěn v Německu za Bülthausenem coby Johanesgrube.

Z Holdstedtu odjíždí rychlík do Lipska. Cestující rychle přestupují do osobního vlaku do Bülthausenu, který se vydá na cestu, až rychlík uvolní traťový úsek k odbočce.

Pohled do nákladového obvodu v Kiritzschau.  
Jedna z vleček na metrovém rozchodu.


Nově budovaný přístav Ziegelwiesenkai

Co říct závěrem? Kouzlo parního provozu a převážně krátkých dřevěných vagónků nás na tři dny zcela pohltilo. Překrásné, pohodové, předvánoční setkání s kamarády. Už se moc těšíme na příští rok, kdy bude setkání již v listopadu, aby se ho mohli zúčastnit kamarádi s elektrifikovanou dvojkolejkou.