30. dubna 2008

FREMO Milevsko 2008 - reportáž

První květnový víkend patřila hala v Milevsku železničním nadšencům z celé střední Evropy. Již potřetí zde pořádalo FREMO ve spolupráci se Zababovem setkání příznivců velikosti 1:87.

Jak už bývá zvykem, i tentokrát nemohl chybět doprovodný program. A stejně jako při prvním FREMO setkání v České republice, se jelo do Jindřichova Hradce na úzkokolejku. Tentokrát to však nebylo směr jih, ale na sever směr Obrataň. Fotky z výletu si můžete prohlédnout na stránkách railnet.sk. Protože bylo během výletu mnoho exkurzí a fotozastávek, tak nebyl čas dostat se až do Obrataně, ale to jistě nikomu nevadilo. Jedna z exkurzí byla návštěva tiskárny na staré lepenkové jízdenky. Reportáž si můžete přečíst rovněž na railnet.sk.

Po návratu se účastníci již pustili do stavby modulů, aby se mohlo co nejdříve začít jezdit. I přes velké domácí přípravy na setkání, mnoho účastníků dodělávalo své moduly až na místě, jako na obrázku, kde se teprve pokládá dvojkolejka.
Pokládání dvojkolejky

I Horymír byl evidentně nadopovaný, aby vydržel celou noc dodělávat Beroun.
Moduliště

Během čtvrtečního oběda byl do celkové sestavy přidán poslední modul a mohlo tak začít elektrické oživování, které bylo během pár hodin rovněž hotové. Sesbírání souprav na provoz byl již větší oříšek. Při prvních jízdách se vyskytl problém s DCC centrálou. I přesto se podařilo vše zprovoznit a výslednou sestavu můžete vidět na následujícím obrázku.
Celkový pohled

Prohlídka


Naši inspekční cestu zahájíme po tratích DB a to konkrétně ve stanici Vechta. Zde nasedneme na naši drezínu, kterou postupně projedeme celou trať a určite potkáme nejeden krásný vlak.

Vechta je ukončena přesuvnou, která slouží místo zhlaví na přejíždění z jedné koleje na další.
Přesuvna ve Vechtě.
Než dostaneme povolení k odjezdu, musíme počkat na příjezd mezinárodního expresu z Maďarska.
Protože je ve vlaku řazen vytápěcí vůz, je potřeba ho otočit na točně, která je na vjezdovém zhlaví Vechty a vložit mezi ostatní vagony a lokomotivu.

Protože německá trať je velmi vytížená a DB se pyšní svojí jízdou na čas, je velmi težké vsunout naši inspekční cestu do jízdního řádu. Obzvláště když nám hrozí srážka s přetíženým vlakem v důsledku plnění socialistických závazků československých soudruhů v oblasti exportu uhlí. Ale po tomto vlaku je nám již přislíben možný odjezd do Felixsteinu.


Závazky se musí plnit.

Konečně nám byl povolen odjezd a my se naposledy ohlížíme za koncovou stanicí Vechta. Vyrážíme na inspekci.
Vechta
Ihned za námi byl vypraven nákladní vlak pro obsluhu místních stanic v rámci DB. Musíme naši drezínu popohnat, aby se k nám vlak nepřiblížil až moc blízko.

Po příjezdu do Felixsteinu jsme zde neshledali žádné závady. Dokonce se dá říct, že stav této stanice je vzor všem ostatním. Navíc zdejší přednosta stanice je veselá kopa, a proto jsme se rozhodli přenocovat zde v hotelu U Lutze.
Felixstein
Nějaký čas ještě máme, proto narychlo navštívíme sousední stanici Unsmarkt. Zde začíná trať úzkokolejky a vagóny se odsud přepravují na podvalových vozech.
Unsmarkt
Při návratu do Felixsteinu začíná slunce již zapadat, což vytváří nezapomenutelné okamžiky. Ve Felixsteinu ještě zajdeme do místní vyhlášené restaurace Biergarten, kde nabereme síly na další inspekční den.


Druhý den se vydáváme na další cestu směr Toníkov. Trať utíká nádhernou krajinou. Překračujeme hranice a dostáváme se tak na území Československa. Vjíždíme do stanice Toníkov, kam se připojuje horská lokálka z Bílého Potoka. Čekáme na kolegy, kteří právě lokálku projíždějí.
Směr Toníkov
Vjezd do Toníkova. Vlevo trať od Bílého Potoka.
Zde už přijíždějí kolegové z Bílého Potoka.
Vyměnili jsme si informace o už projetých úsecích, včetně několika fotek. Z vyprávění inspektorů lokálky vyplývá, že je zde většina stanic v pořádku a na trati panuje poklidná atmosféra, i díky provozu dle D3.
Bílý Potok při rozbřesku.
Sudoměřice u Bechyně
Beroun - překladiště.
Na další inspekční cestu jsme se tak vydali již společně. Dál z Toníkova vedla dvojkolejná trať, na které se v budoucnosti počítá s elektrifikací. Ihned po výjezdu míjíme velký průmyslový areál Ústí nad Labem - Střekov, který se teprve buduje, a kde jsme zastihli tyto popsané vagóny.
Ústní nad Labem - Střekov
Vjezdová návěstidla do Staré Paky.
Při příjezdu do Staré Paky jsme se nestačili divit. Stanice od naší poslední návštěvy prošla velkými změnami, za což přednostovi udělujeme řád práce.
Vylepšená Paka.
Bohužel při naší návštěvě konali službu ve stanici mladí a nedostatečně vyškolení výpravčí, a proto se zde blokoval provoz pro ostatní tratě. Nákladní doprava zkolabovala úplně. Proto uděluji přednostovi napomenutí za neproškolenou obsluhu stanice.
Stará Paka jak ji mnozí neznají.
K vyřešení situace musel být přivolán sám černokněžník Zababa. Ten na posun přivolal silnou mašinku z budoucnosti. Náklady tak mohly být rozposunovány na správné vlaky, které je pak rozvezly do cílových stanic. A my jsme mohli pokračovat dál.
ČD kocour.
I přesto, že do stanice stále přijížděly další a další nákladní vlaky, tak už se ve Staré Pace pouze nehromadily, ale dokonce i odjížděly. Vydali jsme se dál směrem do Kvítečkova. Cestou jsme projeli bez zastavení stanici Zahrádky, protože jsme ani nepředpokládali, že by zde mohlo dojít k nějakému výraznému zlepšení. Na zdejšího přednostu visí na nástěnce generálního ředitelství drah napomenutí k větší píli již mnoho let. Znovu nás nepřekvapil. :-(
Most

Most
Jeden z prvních nákladních vlaků po kalamitě ve Staré Pace.
V Kvítečkově zůstali naši kolegové z lokálky a my jsme se vydali na prohlídku Olomouce. Zdejší stanice je poměrně neudržovaná a jistě by si zasloužila nějakou tu rekonstrukci, ale zdejší obsluha byla perfektně vyškolena o čemž svědčí odjezdy bez zpoždění a perfektně připravené soupravy.
Osobní vlak
Skryťák
A nejen soupravy byly připraveny.
Po návratu do Kvítečkova již slunce zapadalo za obzor. Protože všechny budovy v Kvítečkově jsou dlouhodobě ve velmi špatném stavu, rozhodli jsme se, že přenocujeme v nočním expresu do Maďarska.


Západ slunce nad Kvítečkovem.
Když jsme se ráno probudili v Sonnenzelle, čekal nás pohled na úhledně vyrovnané soupravy připravené k odjezdu. Ještě před tím jsme se rozhodli podívat na zdejší segmentovou točnu sloužící k objíždění souprav.
Sonnenzella

Segmentová točna ve skryté stanici Sonnenzella.
Výjezdy vlaků ze stanice Sonnenzella.
Výjezdy vlaků ze stanice Sonnenzella.
Mezi Kvítečkovem a Sonnenzellou byla maďarská stanice Decs. Tato stanice byla další, která zaslouží pochválit za svůj vzhled. Při naší návštěvě zde akorát probíhala vykládka nového traktoru z JZD Rudá záře Sudoměřice u Bechyně. Horliví maďarští soudruzi se ihned vydali zorat pole pro vysázení keříčků feferonek. Avšak ještě než stihli vyorat první brázdu, tak se traktor porouchal a musel být poslán zpět na opravu.
Decs
Decs
Jednoduchý ovládací pult ve stanici Decs, aneb v tom aby se Maďar vyznal! :-)
Tím byla naše inspekční cesta po těchto tratích dokončena a na závěr jsme se rozhodli dojet prozkoumat stanici Jeseník. Jeli jsme tedy nazpátek přes Kvítečkov a Zahrádky do Staré Paky, která již fungovala bez problému. Z Paky začínala trať přes Hukovice do Jeseníku. Hukovická vlečka Hasplberg je položena hluboko v údolí. Proto při jejím obsluhování je nutné zvládnout prudké klesání, které prověří brzdy každého vlaku. Před Hukovicemi byla zastávka Kravaře a zářez "dehetník", ve kterém vznikaly ty nejhezčí fotky.
Kravaře
Zářez "dehetník"
Stanice Jeseník je chloubou svého přednosty a dalšího staničního personálu. Okolí stanice je v ukázkovém stavu. Ale jak se říká, že kovářova kobyla chodí bosa, tak i tady pan přednosta přebývá v oprýskané staniční budově. To ovšem nic nemění na faktu, že zde zůstaneme až do naší další inspekční cesty, která povede jen kousek odtud. Hádejte kam! Kdo myslí na Komorní Lhotku, má bod.


Jeseník
Rychlík i motorový vlak jsou připraveny k odjezdu z Jeseníku.
Rychlík i motorový vlak jsou připraveny k odjezdu z Jeseníku.
Závěr

Co říci závěrem. Že i přes pár problémů, které takto velká setkání doprovází, se vše organizátorům podařilo zvládnout. Za což jim patří velký dík a hlavně hlavnímu organizátorovi Jirku Štěpánkovi.
Jirka při rozdávání instrukcí.
Věřím, že všichni odjížděli alespoň s takovýmto úsměvem a že pro další setkání budou mít jen a jen zelenou.
Snad se tedy za dva roky opět všichni sejdeme.
Spokojení účastnící
Ještě nesmíme zapomenout na diváky a hosty, kterých přišlo poměrně dost. Zatímco už Milan odpočívá u kafíčka a loučí se s námi, tak někteří se stále diví a nemůžou uvěřit tomu, že lze takovéto setkání vůbec uspořádat.
Obecenstvo
Pokud někomu tato reportáž nestačila, má možnost se podívat třeba na stránky OstraMo.

Další možností jsou stránky polských kolegů zde.

Jestliže se někdo nespokojí se statickými obrázky, může si stáhnout i videa zde.



Pro Zababov připravil František Jedlička.

Foto: Zoltán Benko, Bohouš Skála, Jan Grania, Marek Tvrdý, Štěpán Hušek, Vladimír Vacek a další.