Zababov H0: FREMO Svatý Valentin 2017

REPORTÁŽ PSANÁ SHORA

Ahoj kamarádi.

Byl prázdninový den roku 1967. Svítilo slunce a já šel s babičkou na procházku. Naším cílem, jak jinak, byla lávka nad smíchovským nádražím. Bylo tam na co koukat. V sekci nákladového nádraží se stále něco hýbalo, parní lokomotivy kouřily, houkaly, posunovaly a z pivovaru přijížděly nákladní automobily a jejich šoféři přemisťovali obsah korby do chladicích vozů. V sekci osobní byl velkým zážitkem moment, kdy osobní souprava byla tlačena do myčky. Dodnes se pamatuji, že se umyla jen část vozů, protože kolej za myčkou byla krátká a tak se mylo nadvakrát, pokud se neumyté vozy vůbec domývaly. Ale dost vzpomínání.

Je o 50 let později. Píše se rok 2017. Je prázdninový den. Slunce pere ostošest. Sedím na tribuně sportovní haly ve Sv. Valentinu v Rakousku. Připadám si jako na lávce smíchovského nádraží, jen nemusím nikam běhat, aby mi něco neuteklo. Mám vše jako na dlani. Čtu-li si názvy nádraží, připadám si jako, když mám pod sebou půlku Evropy. Vždyť posuďte sami.

Dvoukolejná elektrifikovaná trať míří z koncového nádraží Wendenburg, Rothenburg, Obere Warth, odbočku Rothenturm a přes Langenthal do koncového nádraží Süd Wien. To jsme zrovna projeli kolem celé haly dokola. Obě koncová nádraží slouží k vytváření souprav pro provoz v celé hale.

Z Rothenturmu směrem od Obere Warthu se dostaneme na maďarské tratě. V odbočné stanici Városliget se můžeme vydat opět dvěma směry a to buď přes hranici s Rakouskem do stanice Steinbruch, Rosenheim a Olfamatt a z něj úvratí přes Michelried do italského Torre San Giacomo. Bez úvrati pokračujeme přes Milchstetten, Spital am Pyhrn do stanice Bad Ferum (to byla jednokolejná elektrifikovaná trať).

Nebo dál Maďarskem přes rozestavěné nádraží Keszthey okolo přístavu Klein Amerika, pak nakoukneme krátce do Čech, do Verneřic dále na odbočku Říp a do Kácova, pak šup zpátky za hranice do Friedbergu, přes nákladiště Arneck do stanice Bad Ferum. Tato trať nebyla zadrátovaná. Cestou jsme minuli ještě dva vlečkové areály přístupné z Kácova přes Říp. Z Friedbergu vedla odbočná trať do koncové stanice St. Nikolai.

Je ráno. Po rozdělení služeb a nezbytné kontrole vlaků atd. (však to znáte jednoduchá zkouška brzdy , kontrola nákladových a vozových listů vlakvedoucím) se přiblíží čas, kdy se Evropa postupně probudí do všedního dne.

V malém českém nádraží výpravčí Martin v rámci udržování kondice oběhne a zkontroluje celý obvod stanice Kácov, do výpravny se vrací těsné před zazvoněním zvonku, ohlašujícího první ranní vlak. Dělník, jak se mu zde přezdívá, přiváží lidi na ranní směnu. Do Kácova se blíží první dnešní nákladní vlak. Je to manipulák. Rozdělit vozy k nákladištím a sestavit soupravu do vlečky Lega v Billundstrasse je otázkou chvilky. Tento úkol připadl strojvedoucímu lokomotivy z areálu vleček. Po sestavení soupravy, nastává chvilka oddechu. Manipulák počká až nádražím projede souprava kontejnerů mířící do přístavu Rheinhafen, po jejím průjezdu dostává strojvedoucí Janek pokyn k odjezdu. Jede rozdělit vozy na tři místa v provozovně Lega. Potom ho ještě čeká odvézt z Kácova do Verneřic nákladní vozy na vyložení. Ve stejnou dobu probíhá mezi Keszthey a Klein Amerikou podobná manipulace.

Pod námi na hlavní trati spěchají ranní spoje vezoucí šťastlivce do vzdálenějších míst. Šum pantografických sběračů tolik charakteristický pro elektrifikované tratě je přehlušován klapotem kol.

Slunce stoupá k obzoru, koleje se pomalu rozpalují, roztahují a neštěstí se zdá být na obzoru. Mezi Klein Amerikou a Verneřicemi dochází k propojení kolejových obvodů a elektronika začíná stávkovat. Než četa traťováků, složená z příslušníků různých profesí a států, odstraní příčinu poruchy, chvilku to trvá. Odpolední spoje nabírají zpoždění. A to není všechno co se má stát toho dne. Na teplem vybočených kolejích u Obere Warthu dochází při převozu staré parní lokomotivy, do místa jejího posledního odpočinutí (šrotiště Milchstetten), k vykolejení a jejímu převržení na bok. Rázem stojí provoz na hlavní dvoukolejné trati. Vlaky se hromadí ve stanicích. Než četa elektrikářů obnoví provoz alespoň po jedné koleji, operativně posílají výpravčí a dispečeři v jedné osobě nahromaděné spoje odklonem po vedlejších tratích. Přednost má osobní doprava. K večeru je pak obnoven provoz i po druhé koleji. Vše se pomalu vrací od svých „kolejí“.

Že to s elektrifikací není jednoduché, dokazuje ještě jedna příhoda, která se udála toho dne. Strojvedoucí Bohouš projíždějící Maďarskem, kde se mimo jiné na části tratí jezdilo po fiktivní troleji, v úseku s trolejí zrychlil svůj stroj, aby už měl odjeto, když v tom bum prásk, pantograf se zachytil za příčné nosné lano, a protože lano bylo silnější, dostal strojvedoucí, ač ukryt v kabině, plný zásah slunečních paprsků. Setrvačností zastavující lokomotiva byla zbavena střechy kabiny strojvedoucího. Ještě, že nepršelo. To by se vykoupal!!!

V Kácově se k večeru chystá velká věc. Přeprava nadrozměrného nákladu. 32-nápravový vůz naložený transformátorem bude přepravován do cílové destinace. Souprava vyjíždí směrem na Verneřice a za přísných bezpečnostních opatření odjíždí ke svému cíli. Díky zodpovědné práci celé vlakové čety nedojde cestou k žádným nebezpečným situacím. Nad ránem pak souprava dorazí do svého cíle, do nádraží Süd Wien.

Z tribuny Vás zdraví

Váš dopisovatel

P.S. Jména a příběhy použité v článku jsou smyšlené, pokud se někdo poznal, budiž mu to přáno.

P.S.2 Každý z nás pojal start na akci jinak