Hluk 2017 - reportáž

Jak se zase potkali

(hlucké setkání 2017)

Jak jsme se dozvěděli v minulém příběhu, cesty našich kamarádů se rozešli. Jarda s Maruškou se přestěhovali do jižních Čech, kde oba našli vysněnou práci, a Honza zůstal na Posázavském Pacifiku.

Přišel podzim. Práce v lese se pomalu překuluje do zimního režimu a tak i na lesní železnici je méně práce. Tehdy se Jarda s Janou rozhodli, že si vezmou dovolenou a budou trochu cestovat. Tou dobou Honza s Danou, že ji neznáte?, ale ano vždyť to byla původně manželka Jardy, uvažovali podobně. Letošní podzim je teplý a tak bychom mohli cestovat. Tak se stalo, že oba páry se vydaly na dovolenou a co čert nechtěl, sešli se v Hluku ve sportovní hale. To bylo setkání. No to se musí oslavit. Nejlépe na setkání modulářů z evropských klubů. Slovo dalo slovo a všichni čtyři se rádi připojili k partě ostatních a pomáhali, kde se dalo. Ve středu a ve čtvrtek se stavělo a pak byl zahájen provoz. Česká trať na dvou místech překračuje hranice tzv. peáží, jednou v Polsku a podruhé v Maďarsku. Část mezi Hrochovým Týncem a Řáholcem s peáží přes Polsko byla dvoukolejná. Zbytek tratí jednokolejný s různými vedlejšími tratěmi. V Berouně již tradičně navazuje úzkorozchodná trať s rakouským nádražím Grosshöllenstein. „Závitek“ lesní železnice byl obklíčen z druhé strany Berouna úzkorozchodnou tratí v sestavě Černovice – Střížovice – Kamenice – Vlkava.

Všichni naši kamarádi našli uplatnění podle svých představ – vyzkoušeli si práci strojvedoucího i výpravčího. Velkým zážitkem je pak provoz na vlečkách. I k tomu se dostali. Mezi Luhačovicemi a Kadaní se otevřela občerstvovna. V Hrabové narazili na konci štoly na letité zásoby lipového čaje. To se to slavilo a hodovalo. V místním restaurantu se nestačili ohánět. Jak už to však chodívá, všechno jednou skončí. A tak i dovolená našich kamarádů se nachýlila ke svému konci. Nastala chvíle loučení. Někteří jedou daleko, jiní to zase mají blízko. Tak nashledanou v roce 2018.

Za všechny účastníky setkání zdraví Vilda

Více fotografií naleznete v galerii:
http://zababov.rajce.idnes.cz/Hluk_2017/

FREMO Hluk 2017 - propozice

Zde budou zveřejňovány dokumenty k FREMO setkání v Hluku v listopadu 2017.

Propozice

Layout 

Layout.dwg

Povídání o provozu

Výchozí postavení

HMG stavby

DL stanic

• Chrudim
• Vrkočice
• Loket
• Milevsko
• Drsná
• Setuza
• Beroun
• Grosshöllenstein
• Bílý potok pod smrkem YPBílý potok pod smrkem 
• Verneřice
• Datové listy OSTRAMO
• Bhf_Keszthely
• YP_Keszthely
• Les
• Černovice
• Kamenice
• Střižovice
• Řaholec - Co kam dodej

Schéma telefonie

Žluté stránky

GVD

• custom circulations
• engines
• freights
• shuntings
• stations
• train units
• trains hidden

• l_31
• l_32
• l_36
• l_36a

Modletice 2017 - podzimní setkání - reportáž

Modletické podzimní provozní setkání s úzkou

Jednoho dne koncem léta seděl Jarda s Honzou v hospodě a klábosili o všem možném i nemožném. „Slyšel jsem, Honzo, že na lesní železnici mají nedostatek strojvedoucích,“ řekl Jarda. „Jojo,“ přitakal Honza. „Také jsem to slyšel. Tebe to láká?“ zeptal se Jardy. „Mě ne.“ Jarda se místo odpovědi zadíval do dáli. Pak se vysmrkal a řekl: „Láká a žena by tam prý našla také práci.“ A tak se stalo, že se cesty našich kamarádů rozešly, každá jiným směrem. Honza zůstal na Posázavském Pacifiku a Jarda se vydal za svým snem. Nechal se přeřadit na lesní železnici, která navazovala na dráhu stejného rozchodu, tedy 760 mm, a byla spojkou mezi Berounem a lesní železnicí na Poustevně. Obě dráhy měly stejnou železniční správu – Zababov ouzká – a tak se stalo, že Jarda dostal práci nejen na lesní dráze.

Pravidelné vlaky mezi Vlkavou a Libušínem se staly jeho denním chlebíčkem střídavě se svážením dřeva z Poustevny a okolí. Dřevo se sváželo do Grosshöllensteinu a tak kus trati byl společný oběma tratím. Do Poustevny a okolí zajížděl několikrát denně osobní vlak s lesními dělníky. Ptáte se, jakou práci našla ve zdejším zapadlém koutě Jardova žena? Tak tedy vězte, že i jí se splnil dávný sen. Stále se hlavní kuchařkou lesního závodu a denně vozila chlapům do lesa to, co pro ně navařila společně s Maruškou. A že to byly mňamky!

Jako každý podzim i letos došlo na výlov rybníku u Černovic. A když Maruška vyvraždila výslužku v podobě živých ryb, udělala chlapům z lesa v sobotu jako překvapení vánoční večeři. Byla to odměna zato, že se podařilo předčasně splnit letošní plán těžby dřeva. Slavnostně nazdobený sál na ředitelství lesního závodu voněl smaženým kaprem a bramborovým salátem. I tvrdé dřevorubce zvyklé na mnohé to dojalo až k slzám.

A tak šťastně utekl čas vyhrazený našim hrátkám.

S pozdravem váš dopisovatel

Více fotografií naleznete v galerii:

Vildy P. a Bohouše S. http://zababov.rajce.idnes.cz/Modletice_09_17_uzka/ 

Modletice 2017 - Modletické zvonění - reportáž

Modletické zvonění

Tak jsem tu zas. Stejně jako Modletické zvonění.

Poslední srpnový víkend se již po osmé odehrál na nádvoří Modletického zámku hudební festival. Jedním z doprovodných programů byla i ukázka naší práce. Protože se nás letos sešlo velmi málo, dovolím si na úvod poděkovat všem, kteří alespoň pomohli se stavbou. Na víkendový provoz nás zůstalo z celé party torzo tří mohykánů. Proto jsme stavěli moduliště jen ve čtyřech zvolili jsme úspornou variantu. Moduliště na podiu mezi Kácovem a Bílým potokem spojovala jednokolejná trať s novou odbočkou pracovně zvanou Říp II. Z Bílého Potoka bylo možno odjet do skryťáku do Slivence, přezdívanému také cimbál. No a druhým směrem mezi Bílý Potok a Kácov jsme si postavili dvoukolejku. Kdo pozorně četl, uvědomí si, že jsme postavili ovál s odbočkou.

Provozně je to velmi zajímavá sestava. Nedáte-li si pozor, tak při nedodržení jízdního řádu si záhy připadáte jak v Cimrmanově hře, kdy se dole v dole hromadí horníci.

Jarda s Honzou už spolu zase kamarádí, když se potkávají na trati, zdraví se táhlým zvukem píšťal a trubek svých turnusových strojů. Poté co se provalilo, že Jarda chodí Honzovi za manželkou, si chlapi jednou při pauze chtěli rozbít hubu a nebýt Franty, určitě by k tomu došlo. Tak se stalo, že si je jenom vyměnili mezi sebou a občas si ve volném čase zajdou spolu na pivo.

Tak, ať jim chutná stejně jako nám při „zvonění“.

Váš dopisovatel

P.S. letos hráli folková skupina Neřež, Jarda Samson Lenk, Lucie revival a další

FREMO Svatý Valentin 2017 - reportáž

REPORTÁŽ PSANÁ SHORA

Ahoj kamarádi.

Byl prázdninový den roku 1967. Svítilo slunce a já šel s babičkou na procházku. Naším cílem, jak jinak, byla lávka nad smíchovským nádražím. Bylo tam na co koukat. V sekci nákladového nádraží se stále něco hýbalo, parní lokomotivy kouřily, houkaly, posunovaly a z pivovaru přijížděly nákladní automobily a jejich šoféři přemisťovali obsah korby do chladicích vozů. V sekci osobní byl velkým zážitkem moment, kdy osobní souprava byla tlačena do myčky. Dodnes se pamatuji, že se umyla jen část vozů, protože kolej za myčkou byla krátká a tak se mylo nadvakrát, pokud se neumyté vozy vůbec domývaly. Ale dost vzpomínání.

Je o 50 let později. Píše se rok 2017. Je prázdninový den. Slunce pere ostošest. Sedím na tribuně sportovní haly ve Sv. Valentinu v Rakousku. Připadám si jako na lávce smíchovského nádraží, jen nemusím nikam běhat, aby mi něco neuteklo. Mám vše jako na dlani. Čtu-li si názvy nádraží, připadám si jako, když mám pod sebou půlku Evropy. Vždyť posuďte sami.

 Dvoukolejná elektrifikovaná trať míří z koncového nádraží Wendenburg, Rothenburg, Obere Warth, odbočku Rothenturm a přes Langenthal do koncového nádraží Süd Wien. To jsme zrovna projeli kolem celé haly dokola. Obě koncová nádraží slouží k vytváření souprav pro provoz v celé hale.

Z Rothenturmu směrem od Obere Warthu se dostaneme na maďarské tratě. V odbočné stanici Városliget se můžeme vydat opět dvěma směry a to buď přes hranici s Rakouskem do stanice Steinbruch, Rosenheim a Olfamatt a z něj úvratí přes Michelried do italského Torre San Giacomo. Bez úvrati pokračujeme přes Milchstetten, Spital am Pyhrn do stanice Bad Ferum (to byla jednokolejná elektrifikovaná trať).

Nebo dál Maďarskem přes rozestavěné nádraží Keszthey okolo přístavu Klein Amerika, pak nakoukneme krátce do Čech, do Verneřic dále na odbočku Říp a do Kácova, pak šup zpátky za hranice do Friedbergu, přes nákladiště Arneck do stanice Bad Ferum. Tato trať nebyla zadrátovaná. Cestou jsme minuli ještě dva vlečkové areály přístupné z Kácova přes Říp. Z Friedbergu vedla odbočná trať do koncové stanice St. Nikolai.

Je ráno. Po rozdělení služeb a nezbytné kontrole vlaků atd. (však to znáte jednoduchá zkouška brzdy , kontrola nákladových a vozových listů vlakvedoucím) se přiblíží čas, kdy se Evropa postupně probudí do všedního dne.

V malém českém nádraží výpravčí Martin v rámci udržování kondice oběhne a zkontroluje celý obvod stanice Kácov, do výpravny se vrací těsné před zazvoněním zvonku, ohlašujícího první ranní vlak. Dělník, jak se mu zde přezdívá, přiváží lidi na ranní směnu. Do Kácova se blíží první dnešní nákladní vlak. Je to manipulák. Rozdělit vozy k nákladištím a sestavit soupravu do vlečky Lega v Billundstrasse je otázkou chvilky. Tento úkol připadl strojvedoucímu lokomotivy z areálu vleček. Po sestavení soupravy, nastává chvilka oddechu. Manipulák počká až nádražím projede souprava kontejnerů mířící do přístavu Rheinhafen, po jejím průjezdu dostává strojvedoucí Janek pokyn k odjezdu. Jede rozdělit vozy na tři místa v provozovně Lega. Potom ho ještě čeká odvézt z Kácova do Verneřic nákladní vozy na vyložení. Ve stejnou dobu probíhá mezi Keszthey a Klein Amerikou podobná manipulace.

Pod námi na hlavní trati spěchají ranní spoje vezoucí šťastlivce do vzdálenějších míst. Šum pantografických sběračů tolik charakteristický pro elektrifikované tratě je přehlušován klapotem kol.

Slunce stoupá k obzoru, koleje se pomalu rozpalují, roztahují a neštěstí se zdá být na obzoru. Mezi Klein Amerikou a Verneřicemi dochází k propojení kolejových obvodů a elektronika začíná stávkovat. Než četa traťováků, složená z příslušníků různých profesí a států, odstraní příčinu poruchy, chvilku to trvá. Odpolední spoje nabírají zpoždění. A to není všechno co se má stát toho dne. Na teplem vybočených kolejích u Obere Warthu dochází při převozu staré parní lokomotivy, do místa jejího posledního odpočinutí (šrotiště Milchstetten), k vykolejení a jejímu převržení na bok. Rázem stojí provoz na hlavní dvoukolejné trati. Vlaky se hromadí ve stanicích. Než četa elektrikářů obnoví provoz alespoň po jedné koleji, operativně posílají výpravčí a dispečeři v jedné osobě nahromaděné spoje odklonem po vedlejších tratích. Přednost má osobní doprava. K večeru je pak obnoven provoz i po druhé koleji. Vše se pomalu vrací od svých „kolejí“.

Že to s elektrifikací není jednoduché, dokazuje ještě jedna příhoda, která se udála toho dne. Strojvedoucí Bohouš projíždějící Maďarskem, kde se mimo jiné na části tratí jezdilo po fiktivní troleji, v úseku s trolejí zrychlil svůj stroj, aby už měl odjeto, když v tom bum prásk, pantograf se zachytil za příčné nosné lano, a protože lano bylo silnější, dostal strojvedoucí, ač ukryt v kabině, plný zásah slunečních paprsků. Setrvačností zastavující lokomotiva byla zbavena střechy kabiny strojvedoucího. Ještě, že nepršelo. To by se vykoupal!!!

V Kácově se k večeru chystá velká věc. Přeprava nadrozměrného nákladu. 32-nápravový vůz naložený transformátorem bude přepravován do cílové destinace. Souprava vyjíždí směrem na Verneřice a za přísných bezpečnostních opatření odjíždí ke svému cíli. Díky zodpovědné práci celé vlakové čety nedojde cestou k žádným nebezpečným situacím. Nad ránem pak souprava dorazí do svého cíle, do nádraží Süd Wien.

Z tribuny Vás zdraví

Váš dopisovatel

P.S. Jména a příběhy použité v článku jsou smyšlené, pokud se někdo poznal, budiž mu to přáno.

P.S.2 Každý z nás pojal start na akci jinak 

Více fotografií naleznete v galeriích:

• Vildy P.  http://zababov.rajce.idnes.cz/Sv.Valentin_2017/  
• Marina K. http://mk-zababov.rajce.idnes.cz/St_Valentin_2017/