Jak se zase potkali
(hlucké setkání
2017)
Jak jsme se
dozvěděli v minulém příběhu, cesty našich kamarádů se
rozešli. Jarda s Maruškou se přestěhovali do jižních Čech,
kde oba našli vysněnou práci, a Honza zůstal na Posázavském
Pacifiku.
Přišel podzim.
Práce v lese se pomalu překuluje do zimního režimu a tak i
na lesní železnici je méně práce. Tehdy se Jarda s Janou
rozhodli, že si vezmou dovolenou a budou trochu cestovat. Tou dobou
Honza s Danou, že ji neznáte?, ale ano vždyť to byla původně
manželka Jardy, uvažovali podobně. Letošní podzim je teplý a
tak bychom mohli cestovat. Tak se stalo, že oba páry se vydaly na
dovolenou a co čert nechtěl, sešli se v Hluku ve sportovní
hale. To bylo setkání. No to se musí oslavit. Nejlépe na setkání
modulářů z evropských klubů. Slovo dalo slovo a všichni
čtyři se rádi připojili k partě ostatních a pomáhali, kde
se dalo. Ve středu a ve čtvrtek se stavělo a pak byl zahájen
provoz. Česká trať na dvou místech překračuje hranice tzv.
peáží, jednou v Polsku a podruhé v Maďarsku. Část
mezi Hrochovým Týncem a Řáholcem s peáží přes Polsko
byla dvoukolejná. Zbytek tratí jednokolejný s různými
vedlejšími tratěmi. V Berouně již tradičně navazuje
úzkorozchodná trať s rakouským nádražím Grosshöllenstein.
„Závitek“ lesní železnice byl obklíčen z druhé strany
Berouna úzkorozchodnou tratí v sestavě Černovice –
Střížovice – Kamenice – Vlkava.
Všichni naši kamarádi našli uplatnění podle svých představ – vyzkoušeli si práci strojvedoucího i výpravčího. Velkým zážitkem je pak provoz na vlečkách. I k tomu se dostali. Mezi Luhačovicemi a Kadaní se otevřela občerstvovna. V Hrabové narazili na konci štoly na letité zásoby lipového čaje. To se to slavilo a hodovalo. V místním restaurantu se nestačili ohánět. Jak už to však chodívá, všechno jednou skončí. A tak i dovolená našich kamarádů se nachýlila ke svému konci. Nastala chvíle loučení. Někteří jedou daleko, jiní to zase mají blízko. Tak nashledanou v roce 2018.
Za všechny
účastníky setkání zdraví Vilda
