Provoz H0 - Milevsko srpen 2004
Pár dojmů na začátek
Sálem se ozvalo „HO, čas běží“ a následně „die Zeit lauft“. Koukám na hodiny, které ukazují 4:35. Do průjezdu prvního vlaku mám ještě chvilku času a tak ještě jednou kontroluji, že v Kvítečkově vše funguje, a pak si prohlížím moduly v těsném okolí. Při pohledu na některé z nich mě napadá, že v tomto ranním čase mi už jen chybí vidět na nich, jak se nad poli a loukami povalují cáry mlhy a cítit ranní chlad.
 |
| Jen ta mlha chybí |
Z úvah o ranní mlze mě vytrhuje telefon. Výpravčí ze Zahrádek ohlašuje NEx 43770. Přijímám ho, stavím cestu na vjezd a volám do Josefova. Výpravčí v Josefově vlak přijímá a já stavím cestu i na odjezd. Za chvíli vlak projíždí stanicí, odhlašuji ho a uvědomuji si, že je to první mezinárodní vlak vypravený z Lípy v síti ČSD do Alt Falkenbergu v síti DR, který Kvítečkovem projel. Ano, je to tak, provoz na prvním mezinárodním setkání modelářů modulářů z klubů FREMO a Zababov je realitou.
 |
| Taky mezinárodní NEX jenže jde z Alt Falkenbergu do Jozefova |
Dále již v Kvítečkově mnoho času na snění a přemýšlení není. Provoz běží na plné obrátky. Chyba obsluhy by znamenala zpoždění nebo i železniční neštěstí. Jeden vlak následuje za druhým. Sestavuje se manipulační vlak do Liberce a rozposunovává zátěž, kterou z Liberce manipulák přivezl. Při průjezdu Vindobony se vracím úplně do dětství a dostávám chuť na něco dobrého. Když jsem byl malý chlapec projížděla Vindobona vedená motorovou jednotkou DR řady VT18 Benešovem, kde jsem často býval, směrem do Vídně v 15:45. Pro nás byl její zvuk vždy signálem, že se na ni máme běžet k vratům, odkud bylo vidět na trať, podívat a potom rychle do kuchyně, kde už babička dokončovala nějakou dobrotu k odpolední svačině.
 |
| Vindobona |
Odpoledne při druhém ježdění za mnou přijeli na návštěvu kluci a tak neřídím stanici ale jezdíme jako strojvedoucí. Ve volných chvilkách máme možnost si postupně projít a prohlédnout celé moduliště. Musíme ovšem dávat bedlivý pozor a sledovat čas, abychom nezmeškali nástup do služby na náš příští vlak. Najednou čtyřletý Honzík volá: „Jů, tati , tamhle jsme předvčírem jeli tím parním vláčkem“ a ukazuje na kolejovou splýtku, kolem které právě procházíme. Za chvilku nadšeně ukazuje starší Péťa na TU47 s vozem Balm/u stojící v Kazíně a říká: “Tahle mašinka s tím vagónkem tam taky jezdila“. Člověk má radost a náhle si uvědomuje, jak je fajn, že i malé děti poznávají, že to co děláme odpovídá skutečnosti a jsou schopny jednotlivé prvky mezi modelem a skutečností vzájemně přiřadit.
 |
| S TU47 v čele .. |
Už běžíme na další vlak. V Kvítečkově křižujeme s protijedoucím osobákem a předjíždí nás rychlík. Ve chvíli čekání na rychlík se dávám do řeči se strojvedoucím protijedoucího vlaku, který veze německý kolega. Říká, že se mu setkání líbí a že úplně nevěřil tomu, že vše bude od začátku plně fungovat, ale že to funguje. Ukazuje na plošinový vůz DR, který stojí u volné skládky a vedle něj leží vyložený kotel. Říká, že ten kotel odeslali včera (modelového času) z Lauschbachu a že ho vezl do Alt Falkenbergu a nyní, že je již vyložen v cílové stanici. Znamená to ne jen, že vlaky jezdí, ale že funguje i přeprava tak jak má a že jsme našim zkušenějším kolegům z FREMO rovnocennými partnery.
Další den ráno za mnou přichází Mathias s rozkazem pro okružní jízdu osobního vozu Rakouských přátel železnic a prosí mě abych to napsal vedle němčiny i česky aby tomu všechny obsluhy ve stanicích rozuměli. Píšu to a trasa je opravdu zajímavá. Z Forstingu přes Lauschbach do Sonnazelly. Odtud do Wedenhagenu , kde je vůz naložen na podvalníky a pokračuje po úzké. Projíždí splítkou do Illsee a dále na ČSD , přes Tetín do Libušína a na překladiště v Bechyni. Tam opět přechází na normálně rozchodnou trať a pokračuje do Kvítečkova a Josefova. Odtud zpět do Německa, do Falkenbergu a Forstingu. Jsem opět ve službě v Kvítečkově a tak zvědavě čekám. S odpoledním osobním vlakem od Bechyně vůz opravdu přijíždí. Vůz přejde na protijedoucí osobní vlak do Josefova a pokračuje ve své pouti. Je to prima, i mimořádné jízdy zvládáme.
 |
| Rakouský vůz přátel železnice |
Dalších zážitků je mnoho a ostatní účastníci by mohli jistě dlouho doplňovat. Pojďme se teď, ale blíže podívat na layout a provoz
 |
| Pěkný kousek trati DR z hlediště |
Provozní námět a moduliště
Moduliště bylo tentokrát výrazně větší díky našim německým kolegům a představovalo tratě kdesi v česko-německém pohraničí v sedmdesátých letech.
 |
| Celkový pohled na moduliště. |
Hlavní jednokolejná trať ČSD vycházela z Lípy a vedla přes Plzeň vlečky, Sychrov , Kravaře, Zahrádky, Kvítečkov a Josefov do Liberce. Z Josefova odbočovala trať do Německa, a přes triangl Delthin bylo možno jet bud do Alt Falkenbergu nebo přímo na vedlejší trať do Forstingu. Vedlejší trať DR vedla z Falkenbergu přes Dethin a Forsting do krásné úvraťové stanice Lauschbach a dále přes Seppl im Wald do Sonnazelly. Ze Sonnanzellzy vedla odbočka na podvalníkovou jámu u stanice Wedenhagen, kde začínala úzkorozchodná trať DR, která pokračovala přes splítku do Illsee. V Illsee navazovali dvě větve úzkorozchodek ČSD. První mířila do Kazína a druhá přes Tetín do Libušína a překladiště Bechyně, kde končila normálně rozchodná lokálka z Kvítečkova. Na lokálce ležela zastávka s nákladištěm Borovsko-Housiná.
 |
| Layout |
Novinky v modulišti
Nových modulů tentokrát nebylo mnoho, vlastně jenom dva rovné moduly Mirka V. Za to byl ale patrný pokrok na modulech existujících. Většina traťových modulů má už vytvarovaný terén a alespoň nízkou vegetaci (jsou tedy zelené). Zbývá sice mnohde dodělat detaily, vyšší vegetaci atd. , ale přece jenom už nám vlaky nejezdí po ledovcích. Podařilo se nám sestavit layout tak, že prakticky celá hlavní trať ČSD byla kromě stanic zelená. K pokroku došlo i v řadě stanic, v Plzni došlo k rozšíření vlečkového kolejiště a jeho částečnému zprovoznění. V Zahrádkách zmizely sítě a terén je kompletně vymodelován.
 |
| Proměněné Zahrádky |
V Kvítečkově jen zrezavělo dalších pár metrů kolejí, za to v Jozefově byly uvedeny do provozu všechny zbývající koleje a hlavě odbočka na lokálku s krásným dřevěným mostním provizoriem.
Bechyně se zazelenala, přibyla rampa a vyrůstá v ní staniční budova.
 |
| Bechyně |
Liberec ten přímo rostl před očima, když v něm během setkání přibyla nástupiště, která slouží zároveň jako držáky vozových karet.
 |
| Liberec na začátku setkání |
Zajímavé moduly v síti DR
Naši kolegové s FREMO s sebou přivezli řadu velmi pěkných modulů. Začněme Alt Falkenbergem, který představuje poměrně velkou (9 kolejí), účelně uspořádanou, skrytou stanici. Dále pak to byl, nám již známý triangle Delthin. Impozantní a velmi pěkně zpracovaný byl čtyřdílný obloukový modul s poloměrem 17m umístěný za Delthinem ve směru na Forsting.
 |
| Oblouk o poloměru 17m |
Forsting je malebná malá stanička, která asi jako jediná v síti HO byla kompletně dokončena.
 |
| Forsting |
Následovala velmi hezká úvraťová stanice Lauschbach.
 |
| Lauschbach |
Příkladem poměrně jednoduchého, ale velmi pěkně zpracovaného modulu, který přispívá k přepravě zboží, bylo nákladiště Seppl im Wald.
Velmi atraktivní je kolejová splítka . Podle informací, které máme to bylo poprvé, kdy byla tato splítka využívána v provozu vlaky obou rozchodů.
 |
| Smíšený vlak úzkorozchodky opouští splítku |
Neméně atraktivní byl i přístav s trajektem, který k nám přicestoval z Holandska a byl připojen, jako vlečka ke Kvítečkovu. Bylo velmi poučné nechat si vysvětlit, jak se správně provádí posun při nakládce a vykládce prámu. Např. lokomotiva nesmí nikdy vjet přímo na prám a tak před sebou má vždy připojeny dva prázdné plošinové vozy. Při nakládce a vykládce se musí dbát na neustále vyvážení prámu, atd.
 |
| Trajekt |
Grafikon a přeprava
Tvorba grafikonů ČSD i DR probíhala samostatně dle zvyklostí každé z železničních správ, ale odvíjela se od dohodnuté mezinárodní dopravy. Myslím, že se opět povedlo tvůrcům vytvořit zajímavý a vyvážený grafikon. Pokud odhlédnu od drobných chyb obsluh pak jediným problémem bylo, že několik lokomotiv mělo nastavenu maximální rychlost tak nízko, že nemohli dodržet jízdní dobu.
Všechny nákladní vozy v provozu, kromě dvou ucelených souprav, jezdily s vozovými kartami. Opět se osvědčilo, že hlavni trať byla rozdělena z hlediska obsluhy Mn vlaky na dvě časti. Manipuláky z Liberce obsluhovaly Jozefov a Kvítečkov a z Lípy byly obsluhovány Sychrov a Zahrádky. Pn vlaky pak převážely zátěž mezi Libercem a Lípou. Plzeň byla obsluhována Pv a vlečkovými vlaky z Lípy.
 |
| Manipulační vlak z Jozefova do Kvítečkova |
Vozidla ČSD a DR
Vozový park pokud přivřeme oči nad některými detaily poměrně dobře odpovídal první polovině sedmdesátých let. Z novinek zaujaly dvě Zamračené a osobní souprava složená z Rybáků a doplněná osmidveřovou Baikou a služebním vozem řady Da.
 |
| Zamráča s Rybáky v Zahrádkách |
Radost bylo pozorovat vozový park našich kolegů. Při prohlížení strojů s věrohodnou patinou a vynikajícím jízdními vlastnostmi musí srdce modelářovo zaplesat. Naši kolegové mají vozidel relativní dostatek a tak mohou pro jednotlivé jezdící dny vozový park obměňovat. Bylo tedy stále se na co koukat.
 |
| Pěkně upravená lokomotiva DR V 180 |
DCC
Podruhé se jezdilo s FREDy (ostatně na FREMO setkání by to asi jinak nešlo) a opět se to plně osvědčilo. Poprvé jsme si díky dostatku zesilovačů, které přivezli naši kolegové, vyzkoušeli, jak to funguje, když má každá stanice svůj zesilovač. Pokud nastane nějaký problém (např. zkrat), zablokuje to jen tu jednu stanici a přilehlé, z ní napájené traťové úseky, ale zbytek kolejiště funguje bez problémů dál. Pro větší setkání je toto nutnost.
 |
| DCC ovládání Zahrádek s půjčeným boosterem LENZ od německých kolegů |
Místo závěru aneb pár podnětů pro příště
Společné ježdění s našimi kamarády z FREMO na takto rozsáhlém layoutu bylo pro nás velkým zážitkem, poskytlo možnost srovnávat a také nám přineslo mnoho poučení. Myslím, že v řadě oblastí jsme se našim zkušenějším kolegům prakticky vyrovnali. Našlo se řada věcí, které naše kolegy překvapily a náležitým způsobem je ocenili. Můžeme být právem hrdi na to, že některé naše nápady jsou opravdu životaschopné a možná se některé začnou používat i ve FREMO. Byly ale patrné tři oblasti, kde bylo vidět, že se máme ještě co učit a co dohánět.
První touto oblastí je technický stav vozidel. Bylo patrné, že naši kolegové mají širší výběr než my a že vozidlům věnují patřičnou pozornost. Všechna hnací vozidla DR měla velmi dobré jízdní vlastnosti a většina z nich měla i odpovídající patinu. Totéž platí o osobních i nákladních vozech. Technický stav vozidel je jedna z oblastí, na kterou bychom se měli v blízké budoucnosti zaměřit.
Druhou oblastí je zpracování provozní dokumentace, kterou měli naši kolegové kompletní, velmi přehlednou a bez chyb.
Třetí oblastí je sehranost teamu. Přesto, že ještě ve čtvrtek v poledne to vypadalo, že máme ve stavbě před našimi kolegy náskok, už v pět hodin odpoledne byli v podstatě hotoví a přišli se nás ptát zda už budeme večer jezdit, ačkoli to nebylo v původním plánu. My jsme byli s mechanickou stavbou také hotovi a elektrické zapojování bylo těsně před dokončením, ale na kolejích ještě nestálo ani kolo. Chci tím říct, že jsme s vybalováním vozidel a přípravou souprav ani nezačali. V plánu jsme ji měli až večer a už nebyla šance to do večera stihnout připravit. Museli jsme tak naše kolegy zklamat a oni si večer odzkoušeli svůj grafikon bez nás, zatím co my jsme se intenzivně připravovali a dolaďovali. Příprava se ale vyplatila a od druhého dne provoz běžel jak měl a i naši kolegové to ocenili.
Foto: Martin Janda - Poustva, Franta Jedlička, Michal Němčanský, Jirka Píro, Honza Průcha, Fanda Rokyta, Zdeněk Valter
Text: Martin Kejhar
