Zákupy 2005 - reportáž

Ve dnech 9. až 13. března pořádala sekce H0 své provozní setkání v Zákupech.

Pohled na layout

Úvod

Toto setkání mělo dva specifické rysy. Za prvé jsme po dlouhé době porušili tradici a moduliště nebylo větší než na předchozím setkáni. Naopak, moduliště bylo výrazně menší než na několika předchozích setkáních a měli jsme jen jednu trať. Měl jsem z toho trochu strach, ale naštěstí se mé obavy ukázaly jako liché a provoz i na tomto menším layoutu byl velice zajímavý. Myslím, že jsme si zajezdili velice dobře a jasně se ukázalo, že pro naši hru není důležité mít co největší moduliště, ale to, že rozsah moduliště je úměrný počtu lidí, kteří si na něm hrají.

Za druhé toto setkání bylo provozní přípravou na setkání FREMO v Pritzwalku. Layout a provozní námět byl přizpůsoben tomu, aby některé moduly prošly „zatěžkávací“ zkouškou a vyzkoušeli jsme si činnosti, které v Pritzwalku očekáváme.

Provozní námět a layout

Když jsme viděli co bylo nabídnuto za moduly, chvíli jsme přemýšleli jestli realizovat původní ideu a to, že na dvoukolejnou hlavní trať navazují ve staré Pace dvě hlavní trati jednokolejné. Bylo by možné to udělat, ale obě trati by byly relativně krátké a proto ne příliš zajímavé pro strojvedoucí. Nakonec jsme se rozhodli udělat jednu delší jednokolejnou trať, aby měli strojvedoucí požitek z delší jízdy. Trať tedy byla Liberec – Stará Paka – Kvítečkov – Jozefov – Lípa. Dále jsme dbali na to, aby byla výrazně zatížena Stará Paka a vyzkoušely se v ní činnosti, které očekáváme v Pritzwaku. Přímo k Pace jsme připojili skrytou stanici Olomouc, která sloužila jako vlečkový areál středně velkého města s takovými podniky jako je Prefa, Elektrárna, Mlýny a pekárny, pivovar, výroba nábytku a ještě několik dalších. Několik kolejí v Pace přilehlých k Olomouci sloužilo jako předávací kolejiště a intenzivně se zde celou dobu posunovalo. V Pace také řada vlaků končila a začínala. Aby se obsluha opravdu nenudila, tak jsme prohlásili, že Sergeje nemají přechodnost na hlavní jednokolejnou trať a řada vlaků zde přepřahala.

Liberec - Paka - Olomouc

V Kvítečkově, kam tentokrát nebyla zaústěna lokálka, jsme protáhli její kolej, aby bylo kam odstavovat vozy pro nakládku štěrkopísku a mohly se vozit přímé zasilatelské vlaky do Prefy.

Kvítečkov v provozu

Ani k Jozefovu nebyla připojena lokálka a tak byla poslední kolej, která pro ni obvykle slouží , prohlášena za vlečku cementárny a mohly se vozit přímé vlaky s cementem. Dále byl k Josefovu připojen vlečkový areál Peklo.

Myslím, že moduliště se povedlo a skýtalo jak požitek z poměrně dlouhé jízdy, tak poskytovalo dostatek možností pro intenzivní nákladní dopravu.

Co se týče novinek, tak jich mnoho nebylo. V podstatě jenom jeden žolík od Milana B.

Bohužel nebyla dvojkolejná trať, a tak se posunovalo z Paky do Liberce a naopak. Trochu to komplikovalo život, ale zvládlo se to.

Stavba a zahájení provozu.

Mechanická stavba proběhla, myslím, bez problémů (jako vždy se našlo několik dvojic modulů, které se na sebe trochu hůře pasovaly) a vše bylo hotovo včas, aby se mohl již večer odjezdit celý grafikon. To se bohužel zcela nepovedlo, neboť Radek přijel o něco později, a tak bylo později zprovozněno DCC a také byly později k dispozici stroje, které byly na místě digitalizovány a Radek pro ně vezl dekodéry (za které samozřejmě patří Radkovi dik).

Nicméně ježdění podle grafikonu bylo ještě večer (asi v půl desáté) zahájeno. To považuji za velký úspěch, neboť to bylo poprvé, co se nám povedlo večer v den stavby ještě jezdit podle grafikonu.

Počátek stavby

Provoz

Myslím si, že provoz až na drobné počáteční problémy (viz níže) běžel velmi dobře. Odjezdili jsme (až asi na dvě hodiny modelového času) šest grafikonů a to se nám ještě nikdy nepovedlo. Myslím, že se Jirkovi R. povedlo připravit zajímavý grafikon a dobře spočítat doby potřebné na jízdu i manipulace, pokud čas běžel v poměru 1:4. V tomto poměru jsme důsledně jeli v sobotu a v neděli. Pokud jsme chvílemi jeli ve čtvrtek večer nebo v pátek 1:5 a v pátek chvílemi dokonce 1:6, tak bylo vidět, že už nejde vše stíhat, jak bylo potřeba a začala se objevovat i zpoždění u osobních vlaků. Jediné, co by bylo možné grafikonu vytknout, bylo nerovnoměrné zatíženi v čase. Silné dopravní špičky se střídaly s okamžiky, kdy měl člověk prázdné nádraží a nic na práci. Vím, že do jisté míry to tak bude vždy a že je velmi těžké se tomu vyhnout. Možná bychom se ale mohli pokusit alespoň u velkých stanic ty extremní špičky trochu omezit.

Jirka připravil zajímavé turnusy pro strojvedoucí, které daly člověku možnost projet si během jednoho grafikonu celé moduliště různými vlaky. Bohužel nebylo dost souprav a vozidel, a tak se nám povedlo odjet jen jeden turnus vlaků podle potřeby ze tří připravených, ale i to považuji za úspěch. Jediným problémem připravených turnusů byly relativně krátké doby na přechody mezi vlaky, což způsobovalo v některých okamžicích pozdní nástupy strojvedoucích. Obvykle se naštěstí někdo našel, kdo zaskočil, takže se zpoždění nekumulovalo.

Při prvním ježdění se jasně ukázalo, že pokud není obsluha dobře proškolena a nesleduje důsledně provozní pomůcky, tak provoz trochu vázne a soupravy bloudí. První ježdění jsme tedy asi v jedné třetině přerušili a soupravy a stroje, které zabloudily, převezli na správná místa jejich určení. Obsluha v Pace byla posílena a pak již vše běželo bez vážnějších problémů. Některé problémy v Pace byly způsobeny tím, že z Liberce nebo z Lípy přijela ve vlaku jiná zátěž, než měla. Stalo se tak, že do předávacího kolejiště pro Olomouc přijela zátěž pro Lípu a na dopravních kolejích směrem na Kvítečkov stála zátěž pro Olomouc a Paku, ovšem ve vlaku směřujícím do Lípy. A tak se v Pace musely navíc přetahovat soupravy a vzniklo trochu zpoždění. Nebylo ovšem katastrofické a osobni doprava i v těchto problémových okamžicích běžela vcelku hladce. Na tomto miste je třeba apelovat na obsluhy skrytých stanic, aby důsledně sledovaly dopravní pomůcky a zařazovaly zátěž do správných vlaků. Co se obsluhy Paky týče, tak je jasné, že vyžaduje sehraný tým, který se vyzná jak ve stanici, tak v provozních pomůckách a provoz důsledně sleduje. Musím říct, ze když jsem v Pace jezdil v neděli už po třetí (staral jsem se o oběh strojů a souprav a stavěl cesty podle pokynů výpravčího), tak jsme ve spolupráci s Honzou G. (který dělal výpravčího a jen telefonoval, vedl provozní deník a říkal kam postavit cestu pro vlaky) a Jirkou R. (který posunoval v Olomouci a staral se o místní zátěž) zvládali provoz bez problémů a stihali jsme zajíždět i s lokomotivami do depa a otáčet parní stroje na točně, atd.. Myslím tedy, že Paka prošla zatěžkávací zkouškou úspěšně a věřím, že provoz v Pritzwalku zvládneme, pokud si vše dobře připravíme.

Provoz v Kvítečkově a v Jozefově, myslím, běžel v poklidu. V Kvítečkově se nakládaly až tři přímé odesilatelské vlaky stěrkopísku denně a bylo potřeba každý jednotlivý vůz dovézt pod násypku. Tři manipuláky denně je v Kvítečkově standard. Křižovala tam také většina osobních vlaků. Myslím, že služba v Kvítečkově byla velice příjemná a dal by se Kvítečkov zvládat i v jednom člověku. Ve dvou to bylo úplně v pohodě a ještě jsme si mohli popovídat.

Službu v Jozefově jsem si bohužel tentokrát osobně nevyzkoušel, ale podle toho co jsem slyšel i tam bylo spoustu zajímavé práce. Zvládala se jak obsluha vlečky cementárny, která vypravovala a přijímala několik ucelených vlaků denně, tak obsluha vlečkového areálu Peklo.

Lípa a Liberec plnily své úlohy dobře. Jen je potřeba, jak jsem se již zmínil výše, aby obsluhy důsledně zařazovaly zátěž do správných vlaků a odesílaly vlaky se správnými lokomotivami.

Vozidla

Z toho, zda budeme mít dostatek vhodných a dobře jezdících lokomotiv, zvláště, když jsme nedovolili Sergejům jezdit po jednokolejce, jsem měl trochu strach, ale nakonec vše dobře dopadlo. Flotila Sergejů se nám rozrostla o několik kousků od ROCO s velmi dobrými jízdními vlastnostmi. Je ale potřeba je přečíslovat. Když se sejdou ve stanici tři FREDy s označením T679.1006 a k nim tri mašiny, tak to není to pravé.

Sergej

Také Hektorů přibylo a chvála bohu se nám sešlo několik Zamračených a Brejlovců, a tak jsme zvládli provoz na hlavní jednokolejce podle předpokladů, tedy bez Sergejů. Pohled do stanice na křižování vlaků s typicky českými stroji stojí za to. Park hnacích vozidel doplnily motorové vozy M262 a M240, které tradičně odvedly svoji práci dobře.

Hektor 040

Hektor 141

Brejlovec

Zamračená

Parní trakce byla tentokrát zastoupena velmi málo, ale jak Mazutka tak Němka byly ozdobami moduliště a jezdily velmi pěkně.

Mazutka

Stav parku nákladních vozů nebyl ideální. Zvláště vozů s kartami se sešlo poměrně málo a některé typy (cisterny, chladící vozy) nebyly téměř vůbec. Na provoz manipuláků na relativně malém modulišti to naštěstí stačilo. Vozů pro ucelené soupravy se sešlo poměrně dost, a tak přepravy uhlí, štěrkopísku, cementu a ropných produktů probíhaly podle plánu pětiletky.

Výsypáky v Kvítečkově

V osobní dopravě se zkoušely dvě nové soupravy. Rybáky a souprava vozů Bai. Bohužel jejich jízdní vlastnosti nejsou příliš dobré, a tak byly postupně nahrazeny osvědčenými patrovými soupravami, i když je někteří nemají příliš rádi a nepovažují je za typicky česká vozidla.

Patra v Liberci

Závěr

Co říci na závěr. Snad je to, že setkání se povedlo, zatěžkávací zkoušku absolvovaly moduly úspěšně a již se těšíme do Pritzwalku. Více o atmosféře setkání poví obrázky z následujících galerií, které připravili Vláďa Soukup a Jožo Kiss

Pro Zababov připravil Martin Kejhar

Foto: Zdeněk Valter