Několik dní
před odjezdem se šturmovalo. Dodělávaly se bedny, které se
nestačily postavit při testovacím setkání. Výprava středních
Čech se skládala ze dvou aut, každé vezlo svůj vlek.
Solidárně jsme
si rozdělili náklad a vyrazili na cestu. Pořadatelé nás
zaskočili svým požadavkem na poslední chvíli, abychom dorazili
v den příjezdu již dopoledne v podstatě v čase, na kdy
jsme plánovali odjezd. A tak jsme se stali rebely. Cestou jsme
vyzvedli klíče od ubytování. Měli jsme zajištěny dva apartmány
cca 15 minut od haly jízdy po dálnici. Ubytování splnilo naše
požadavky a bylo velmi příjemné.
Ve středu se
stavělo. Ve čtvrtek se dostavělo, oživilo a začal provoz. A
vůbec nevadilo, že jsme nedodrželi přání pořadatele s časem
dojezdu. Po večeři se vyhlásily volné jízdy. To bylo pro
některé z nás jako úder z čistého nebe. Vysvětlení
bylo jednoduché. Hala byla otevřena od 8 hodin ráno do 10 hodin
večer. Večeře byla v takovém čase, že bychom nestihli celý
grafikon, volila se tato cesta. Jak jsem psal, někteří z nás
to nesli těžce, zaznamenal jsem však i opačný názor, protože
celý den bylo velké vedro, tak ke konci odpolední směny již
některým z nás docházely síly a myšlenky na další
grafikon. Tady pak vítězí večerní volný program. Je to zkrátka
všude stejné. Někdo by jezdil až do padnutí a někdo si zase
radši večer sedne a popije s kamarády. Proto se letos na
setkání odjezdily vždy jen dva grafikony denně.
Naši přátelé
z Rakous staví pravidelně elektrifikované úseky a tak jim
stavba trvá o něco déle než nám. Tentokrát byla trasa
elektrifikace rozložena kolem sálu. Z Lindstadtu vedla odbočná
větev přes Olfamatt do Friedbergu. Z Olfamattu byla odbočka
s přechodem na úzkou. Z Friedbergu se dalo jet do tří
směrů. Česká větev vedla z Friedbergu do Kácova dále do
Hrabové a přes Setuzu do koncového nádraží - Slibov. Dalším
směrem byl Lindstadt a poslední směr vedl do Pingau.
Setkání patřilo
k těm velmi pohodovým, kdy se nikam nespěchá, všechno se
řeší za pochodu a nálada je povznesená.
Z Bad Vöslau
srpen 2018 Vilda
