Přišel jsem. Viděl jsem. Propadl jsem. Ano, propadl
jsem kouzlu epochy II. Epoše II jsem propadl vlastně již podruhé ve svém
modelářském životě. Poprvé to bylo, když jsem si přečetl krásnou knihu
„Modely osobních vozů“ od Vladimíra Zusky někdy v druhé polovině
sedmdesátých let minulého století. Věnoval jsem se pak řadu let stavbě
modelů vozů, které u nás jezdily za první republiky a okouzlovaly mě jak
bílé střechy vozů, tak spousty detailů na nich, tak i doba, kterou
nepamatuji a mohu si o ní jen číst nebo koukat na staré filmy. Nikdy
jsem si s postavenými modely ale moc nezajezdil. Trochu na domácím
kolejišti, které jsem věčně přestavoval, ale ani na toto kolejiště, byť
bylo malé, jsem vlastně neměl dost vozidel epochy II. Nyní se mi však
splnil dávný sen. Provoz na velkém modulovém kolejišti v epoše II a
mnoho nadšenců pro tuto epochu kolem. Spousta parních lokomotiv
nejrůznějších typů a konstrukcí, spousta zajímavých osobních i
nákladních vozů mnohdy roztodivných konstrukcí a po železnici se vozilo
téměř vše. Ze všeho je vidět vynalézavost a um našich dědů a pradědů.
To se prostě musí zažít.
 |
| Mohutný stroj řady 39 vyjíždí z depa na rychlík z Pegwitz do Lipska |
Setkání příznivců II. epochy v Großpösně nedaleko
Lipska má již svou tradici. Letos to byl již desátý ročník a konal se
od 26. do 29.11. Já jsem se tam v předchozích ročnících bohužel
nedostal. Petr tam byl však s Hrabovou již několikrát a vytvořil nám
velmi dobré renomé. A tak když se letos přidal i Marek a Josef s Loktem,
tak nám němečtí kamarádi půjčili malý skryťák (pojmenovali ho Královské
Pole - Böhmisch Königsfeld) a také řadu traťových modulů a vznikla tak
historicky první větev ČSD na modulovém setkání epochy II. Jsem velmi
rád, že jsem byl u toho. Bylo to nádherné.
 |
| Celkový
pohled do haly. Vidět je celé kolejiště kromě Holstedtu v levém dolním
rohu. Větev ČSD je dobře viditelná s Loktem v popředí |
Tématem setkání bylo Prusko-Sasko-České pomezí v
letech 1927 až 1928, tedy v období, kdy v Německu docházelo k přechodu
od zemských drah k DRG. Na německé straně tedy jezdily jak lokomotivy
už v nových barvách DRG (černé s červenými koly), tak lokomotivy v
barevných nátěrech zemských a soukromých drah. Na české straně panovala u
lokomotiv elegantní černá.
Rotunda plná parních lokomotiv v původních barvách zemských drah i nových barvách DRG
Osou železniční sítě byla hlavní dvojkolejná trať
ze skryté stanice Plagwitz, u které bylo připojeno nám již dobře známé
velké depo se zastávkou Ostbahnstraße, přes Holstedt(Sachs) a Dörphen do
skryté stanice Leipzig-Wahren. V Dörphenu odbočovala hlavní
jednokolejná trať přes zastávku Virchowstraße se spoustou vleček, přes
stanici Bülthausen(Erzgeb) do Wilischthalu. Za Wilischthalem se v
odbočce Chemnitztal trať dělila. První větev pokračovala do
Československa kolem Hrabové do Lokte a dále do Královského Pole. Druhá
větev byla místní trať DRG vedoucí přes zastávku Stein, nákladiště
Johnsdorf do Klausthalu a dále do Sommerfeldu. V Klausthalu odbočovala
úzkorozchodná trať o rozchodu 750 mm do Helbigsdorfu. Ze Sommerfeldu
naopak vycházela úzkorozchodka metrová do Erlenhofu s malým říčním
přístavem a také lihovarem.
 |
| Potkávání nákladních vlaků na hlavní trati mezi Hostedtem a Dörphenem |
 |
| Lipsko je velmi přehledná skrytá stanice s držáky karet u všech kolejí včetně odstavných |
Osobní doprava v hustě osídleném, průmyslovém
pohraničí byla intenzivní. Vedle normálních osobních vlaků jezdily i
vlaky zrychlené, spěšné a několik rychlíků. Na vedlejší trati bylo
několik vlaků již vedeno prvními motorovými vozy. Jeden z nich jezdil i
na metrové úzké. Mnohé osobní vlaky dopravovaly také vozy se spěšninami a
vozy s mlékem do mlékárny v Holstedtu.
 |
| Rychlík DRG na cestě z Hostedtu do Dörphenu |
 |
| Osobní vlak se strojem řady 38 v čele se blíží do Plagwitz |
Nákladní provoz si s osobní v intenzitě rozhodně
nezadal. Po železnici se vozilo vše. Zvláště intenzivní byla přeprava
uhlí z Hrabové. Ucelené uhelné vlaky jezdily do Lipska a do
Virchowstraße a vozové zásilky se posílaly prakticky do všech stanic.
Velkým odběratelem uhlí bylo i depo v Plagwitz. Dále se vozil písek z
Bülthausenu. Další komoditou, které byla věnována zvýšená pozornost, byl
dobytek. Prakticky všechny německé stanice a nákladiště jsou vybavena
buď pevnou, nebo mobilní rampou pro nakládku dobytka a tak se dobytek
svážel z prakticky celého kolejiště na jatka do Lipska. Po hlavní trati k
tomu byl zaveden spěšný nákladní vlak Ne5505/5506. V Dörphenu dobíral
vozy s dobytkem, které sem přijely z vedlejší trati a v Holstedtu vozy
od místní nakládací rampy.
 |
| Spěšný nákladní vlak Ne5505 s kusovými zásilkami (první tři vozy) a dobytkem na dvojkolejce za Holstedtem. |
 |
| Tentýž vlak o asi hodinu dříve na vjezdu do Holstedtu | |
|
|
 |
| Nákladní vlaky v Bülthausenu. U otevřeného vozu na dobytek je přistavena mobilní nakládací rampa |
 |
| Mohutný stroj řady 59 s uspořádáním 1’F s nákladním vlakem uhání do Holstedtu |
|
Parní lokomotivy byly náročné na provozní údržbu.
O to se staralo depo v Plagwitz. Depo fungovalo jako samoobslužné.
Strojvedoucí měl v jízdním řádu informaci o turnusu lokomotivy. V depu
si našel příslušnou lokomotivní kartu s oběhovým listem a k ní Freda a
pak už si mohl vychutnat činnosti kolem parní lokomotivy v depu. Vyjet z
rotundy, otočit stroj do správného směru, dobrat vodu, atd. Pokud
strojvedoucí vezl nákladní vlak, tak si z jedné z odstavných kolejí
připojil služební vůz a pak už jen vyčkal u hranic depa na svolení k
vjezdu do stanice a najel se strojem na svůj vlak. Podobně pak po
návratu odstoupil strojvedoucí se strojem od vlaku a odjel do depa. Tam
vysypat popel a vyčistit dýmnici, dobrat vodu, uhlí a písek a pak opět
přes točnu do rotundy nebo zpět do stanice na další vlak. Tyto rituály
si většina strojvedoucích opravdu užívala.
Lokomotiva
je otočena do správného směru. Ještě dobere vodu a připojí služební vůz
a může vyjet po odjezdové koleji k hranicím depa
 |
| Stroj řady 56 jede dobrat vodu před nástupem na vlak. V pozadí jiný stroj odstoupivší od vlaku dobírá uhlí |
Holstedt je velmi pěkná dvojkolejná stanice
položená v oblouku. Na první pohled uspořádáním a zpracováním trochu
připomíná Treudelburg a není divu. Stanice patří stejným modelářům. Osou
stanice jsou čtyři dopravní koleje procházející celou stanicí. Zdá se
to málo, ale pro průjezdy vlaků se zastavením a občasné předjetí to na
dvojkolejné trati bohatě stačí. Dopravní kolej směrem dovnitř oblouku
stanice je také napojena na výtažnou kolej, ze které je obsluhováno
několik manipulačních kolejí, kde se třídilo. Na této straně je také
řada míst vykládky a nakládky. Konkrétně je tu velké skladiště pro
kusové zásilky a spěšniny, velká nakládací rampa pro dobytek, volná
nakládková kolej, uhelné sklady a kolej s portálovým jeřábem. Na druhé
straně stanice jsou další dvě manipulační koleje, ze kterých se
obsluhují vlečky pily, mlékárny, zemědělského skladiště a malé
strojírny. S posunem si tu člověk opravdu vyhraje a obsloužit všechny
vlečky a vozy správně roztřídit nějakou dobu zabere. Stanice je
prakticky dokončena se spoustou detailů a je stále se na co koukat.
Stanice je také velmi dobře postavena, co se kolejového svršku týče, a
zajezdit si v ní je opravdu radost. Odsloužil jsem si tam směnu jako
vedoucí posunu a opravdu jsem se nenudil. Grafikon byl velmi dobře
napsán a vše se tak akorát stíhalo. Vedle místní zátěže se zde také
sestavoval vlečkový vlak pro Virchowstraße a pak třídily do různých
směrů vozy, které se s vlečkovým vlakem vrátily. Ten vlak měl pravidelně
plnou normu. Ze všech nákladních vlaků, které v Holstedtu zastavovaly,
se odvěšovaly vozy pro Virchowstraße a místní zátěž a naopak se zase
přivěšovaly vozy do směrů, kam daný vlak mířil. A pokud byla chvilička
klidu, tak člověk pozoroval buď projíždějící vlaky, nebo se kochal
stanicí samotnou. Pro milovníky posunu opravdu lahůdka. Vřele doporučuji
každému, kdo má posun rád.
 |
| Pohled na nákladovou část stanice v Holstedtu. Vlečkový vlak do Virchowstraße je připraven k odjezdu |
 |
| Vlečka pily a v pozadí mlékárny a zemědělského skladiště |
 |
| U skladiště v Holstedtu |
Dörphen je odbočná stanice na hlavní dvojkolejné
trati s na první pohled poněkud neobvyklým uspořádáním, kdy hlavní
dvojkolejná trať jakoby odbočuje, zatímco místní trať pokračuje přímo.
Toto uspořádání je věrnou kopií existující stanice někde na severozápadě
Německa, jejíž jméno jsem bohužel zapomněl. Nicméně tím shoda s
předlohou končí, budovy a další detaily jsou jiné a proto ani stanice
nenese jméno své předlohy. Stanice je z provozního hlediska také velmi
dobře uspořádaná. Opět tu najdeme výtažnou kolej, ze které je tady
přístup do celé stanice a nákladový obvod lze obsluhovat, aniž by to
narušovalo provoz na hlavní trati. Zajímavým prvkem jsou dvě koleje pro
místní osobní dopravu zakončené točnou u staniční budovy, které umožňují
příjezd, otočení lokomotivy, objetí soupravy a odjezd na místní trať,
aniž by byl jakkoli omezen provoz na hlavní trati.
 |
| Celkový pohled na Dörphen |
 |
| Křižování spěšného vlaku a rychlíku s kurzovými vozy ČSD v Dörphenu |
Virchowstraße je zastávka v průmyslové části
města. Odbočují u ní vlečky na obě strany. Na pravou stranu do městské
plynárny a koksovny. Na levou stranu pak do několika továren (barvy a
laky, továrna na nábytek, továrna na klavíry a potravinářská firma).
Dále tam byl připojen vznikající modul říčního přístavu. Tam jezdily
ucelené soupravy s uhlím z Hrabové. Obsluha Virchowstraße byl také
nádherný úkol pro milovníky manipulace. Odjezd vlečkového vlaku z
Holstedtu jako první vlak na začátku směny a návrat po osmi hodinách
tvrdé práce na vlečkách.
 |
| Celkový pohled na zastávku Virchowstraße s vlečkami |
Bülthausen je nácestná stanice na jednokolejné
trati s překládkou písku z průmyslové drážky do normálněrozchodných
vozů. Zajímavostí stanice je její ovládání odpovídající
elektromechanice, včetně modelu hradlového přístroje se všemi vazbami.
Viz foto. Bohužel mi nezbyl čas, abych si to vyzkoušel. Snad někdy
příště.
 |
| Celkový pohled do Bülthausenu. Za staniční budovou jsou patrné páky stavědla. |
Wilischthal je zatím ještě rozestavěná stanice,
která má svoji předlohu kousek za našimi hranicemi, tak na půl cestě z
Chomutova do Chemnitz. Trať i stanice jsou zde sevřeny v poměrně úzkém
údolí říčky Zschopau. Jedno ze zhlaví stanice leží přímo na mostě přes
řeku. Již dokončené části stanice ukazují, že se máme na co těšit. Za
stanicí byla umístěna odbočka Chemnitztal, kde odbočovala trať do ČSR.
Stanice tedy fungovala jako styková mezi DRG a ČSD. Končily a obracely
zde osobní vlaky z Československa a také se tu předávala zátěž mezi DRG a
ČSD. Vzhledem k velikosti stanice tu rozhodně nebyla jednoduchá služba.
Stanice má totiž jen dvě dopravní koleje, ale naštěstí řadu
manipulačních a také několik vleček. Výpravčí i strojvedoucí na záloze
měli celou směnu co dělat. Při předávání zátěže bylo potřeba přijedší
vlak z Německa rychle roztrhnout, místní zátěž přestavit na jednu
manipulační kolej a vozy do ČSR na druhou a s lokomotivou přejet na
Bülthausenské zhlaví. Jen to člověk dodělal, už tu byl vlak z ČSR. A
opět rychle objet s lokomotivou a odstavit místní zátěž. Lokomotiva DRG
si zatím mohla najet na svůj vlak, ke kterému ještě místní záloha
přivěsila již naložené vozy do německého vnitrozemí. Mezitím stanicí
projely další dva nebo tři vlaky (osobní a spěšné, případně průběžka z
Klausthalu). Pak mohl nákladní vlak do Německa odjet. Vlak do
Československa byl přestaven na dopravní kolej a dobral vozy z
Wilischthalu do ČSR a mohl také odjet. Jinou lahůdkou byly skupiny
osobních vlaků. Několikrát za den se sešly tři (obracející z ČSR, z
Klausthalu a do Klausthalu). Řešení této úlohy ponechám na hloubavém
čtenáři. Jinými slovy, služba ve Wilischthalu byla náročná (v celém
kolejišti asi nejnáročnější), ale krásná a ve spolupráci s dobrým
strojvedoucím na záloze a pozornými strojvedoucími vlaků se dala dobře
zvládnout.
 |
| Manipulační vlak dorazil do Wilischthalu a osobní vlak ČSD se může vydat na cestu zpět do ČSR. |
 |
| Trať od vjezdu do Wilischthalu vede nad řekou Zschopau. Ještě do ní zbývá napustit vodu. |
Osobní vlak vedený strojem 354.4 v odbočce Chemnitztal
V Klausthalu odbočovala úzkorozchodka o rozchodu
750 mm. Přestože byla úzkorozchodka poměrně krátká a vedla jen do
Helbigsdorfu, byl na ní poměrně čilý provoz. Norma dovolovala nejvýše
tři normálněrozchodné vozy na podvalových vozech a tak se Helbigsdorf
obsluhoval několikrát za směnu. I osobní doprava byla poměrně hustá.
Vlastní stanice Klausthal je také ještě ve stavbě. Je to hezký
propletenec úzkých a normálních kolejí. Je stavěný na výhybkách od
Weinerta a je třeba říct, že zhlaví z těchto výhybek postavené vypadá
velmi pěkně a hlavně po něm vše perfektně jezdí.
 |
| Mašinka řady 98 jede obsluhovat nákladiště Johnsdorf mezi Wilischthalem a Klausthalem |
 |
| Stroj řady 89 posunoval v Klausthalu |
 |
| Objíždění úzkorozchodné osobní soupravy v Klausthalu |
Vykládka nákladních vozů v Helbigsdorfu
 |
| Celkový pohled do Helbigsdorfu |
Německá jednokolejka končila v Sommerfeldu. Je to
malá koncová stanice, kde navazuje úvratí metrová úzká. I tady bylo
díky několika podnikům na úzké (lihovar, říční přístav, octárna, ...)
velmi živo.
 |
| Překladiště na úzkou v Sommerfeldu | |
 |
Motorový vůz DRG v Sommerfeldu
|
 |
| Celkový pohled do Sommerfeldu |
 |
| Lihovar v Erlenhofu |
Hrabová (Raabe), která ležela těsně u hranic,
zásobovala celé kolejiště uhlím, jak již bylo výše zmíněno. Vozily se
odtamtud ale i jiné produkty, například plyn v neobvyklých zvláštních
vozech. Naopak do Hrabové se vozilo hodně dřeva (jako do každého dolu) a
také písek z Bülthausen na stavební práce, které tam s rozšiřováním
dolu probíhaly. Ostatně dřeviště v Hrabové patřilo k nejvíce
obdivovaným a fotografovaným částem celého kolejiště.
Malý bejček se služebním vozem čeká v Hrabové na svůj vlak, zatímco místní záloha posunuje s vozy pod násypkami
Loket (Elbogen) všichni dobře známe, ale neznali
ho naši němečtí přátelé a vzbudil u nich velký obdiv. Není divu. Stanice
je to opravdu nádherná a nasadili jsme si kvalitou našich modulů u
milovníků druhé epochy za hranicí laťku hodně vysoko. V Lokti bylo také
dost na pilno díky silnému příhraničnímu provozu a obsluze Hrabové.
Obsluha se rozhodně nenudila. V souladu s modelovanou epochou byla
stanice v pohraničí obsluhována českým i německým personálem v té době
ještě žijícím v klidu a míru vedle sebe.
 |
| Akumulátorový vůz DRG zastavil v Lokti, cestující přestoupili a osobní vlak ČSD je připraven na cestu do vnitrozemí |
 |
| Jak je vidět i z tohoto snímku, v Lokti bývalo plno |
 |
Manipulační vlak s Velkým bejčkem v čele opouští Loket
|
 |
| V Lokti sloužil na posunu krásný starý stroj řady 311.3 |
Ve skryťáku Královské pole (Böhmisch Königsfeld),
který představoval vnitrozemí Československa, naše trať končila. Byl to
malý skryťáček jen se třemi kolejemi, ale pro naše potřeby stačil. Před
každou směnou jsme seřadili manipulák a pak už stanice fungovala po
celou směnu jako samoobslužná. Pokud náhodou někdo potřeboval poradit,
tak se zeptal v Lokti, který byl hned vedle.
 |
| Osobní vlak s 354.4 v čele v oblouku před Královským polem |
 |
| Královské pole plné vlaků. Zprava osobní vlak ČSD, spěšný vlak DRG s kurzovými vozy ČSD a manipulační vlak ČSD |
A co říci závěrem. Jen zopakovat super, super,
super. Příští rok jedeme zase, pokud nám to čas dovolí. Hala už je na
konci listopadu 2016 rezervována.
 |
| Pestrý nákladní vlak na hlavní trati |
 |
| Spěšným vlakem plnou parou vpřed do příštího setkání |
Pro Zababov připravil Martin Kejhar.
Fotografie Marek Tvrdý a Martin Kejhar.
