19. prosince 2015

FREMO Großpösna Epocha II 2015 - fotoreportáže

Pro Zababov připravil Martin Kejhar.
Fotografie Marek Tvrdý a Martin Kejhar.

FREMO Großpösna Epocha II 2015 - reportáž

Přišel jsem. Viděl jsem. Propadl jsem. Ano, propadl jsem kouzlu epochy II. Epoše II jsem propadl vlastně již podruhé ve svém modelářském životě. Poprvé to bylo, když jsem si přečetl krásnou knihu „Modely osobních vozů“ od Vladimíra Zusky někdy v druhé polovině sedmdesátých let minulého století. Věnoval jsem se pak řadu let stavbě modelů vozů, které u nás jezdily za první republiky a okouzlovaly mě jak bílé střechy vozů, tak spousty detailů na nich, tak i doba, kterou nepamatuji a mohu si o ní jen číst nebo koukat na staré filmy. Nikdy jsem si s postavenými modely ale moc nezajezdil. Trochu na domácím kolejišti, které jsem věčně přestavoval, ale ani na toto kolejiště, byť bylo malé, jsem vlastně neměl dost vozidel epochy II. Nyní se mi však splnil dávný sen. Provoz na velkém modulovém kolejišti v epoše II a mnoho nadšenců pro tuto epochu kolem. Spousta parních lokomotiv nejrůznějších typů a konstrukcí, spousta zajímavých osobních i nákladních vozů mnohdy roztodivných konstrukcí a po železnici se vozilo téměř vše. Ze všeho je vidět vynalézavost a um našich dědů a pradědů. To se prostě musí zažít.
Mohutný stroj řady 39 vyjíždí z depa na rychlík z Pegwitz do Lipska

Setkání příznivců II. epochy v Großpösně nedaleko Lipska má již svou tradici. Letos to byl již desátý ročník a konal se od 26. do 29.11. Já jsem se tam v předchozích ročnících bohužel nedostal. Petr tam byl však s Hrabovou již několikrát a vytvořil nám velmi dobré renomé. A tak když se letos přidal i Marek a Josef s Loktem, tak nám němečtí kamarádi půjčili malý skryťák (pojmenovali ho Královské Pole - Böhmisch Königsfeld) a také řadu traťových modulů a vznikla tak historicky první větev ČSD na modulovém setkání epochy II. Jsem velmi rád, že jsem byl u toho. Bylo to nádherné.
Celkový pohled do haly. Vidět je celé kolejiště kromě Holstedtu v levém dolním rohu. Větev ČSD je dobře viditelná s Loktem v popředí
Tématem setkání bylo Prusko-Sasko-České pomezí v letech 1927 až 1928, tedy v období, kdy v Německu docházelo k přechodu od zemských drah k DRG. Na německé straně tedy jezdily jak lokomotivy už v nových barvách DRG (černé s červenými koly), tak lokomotivy v barevných nátěrech zemských a soukromých drah. Na české straně panovala u lokomotiv elegantní černá.

Rotunda plná parních lokomotiv v původních barvách zemských drah i nových barvách DRG

Osou železniční sítě byla hlavní dvojkolejná trať ze skryté stanice Plagwitz, u které bylo připojeno nám již dobře známé velké depo se zastávkou Ostbahnstraße, přes Holstedt(Sachs) a Dörphen do skryté stanice Leipzig-Wahren. V Dörphenu odbočovala hlavní jednokolejná trať přes zastávku Virchowstraße se spoustou vleček, přes stanici Bülthausen(Erzgeb) do Wilischthalu. Za Wilischthalem se v odbočce Chemnitztal trať dělila. První větev pokračovala do Československa kolem Hrabové do Lokte a dále do Královského Pole. Druhá větev byla místní trať DRG vedoucí přes zastávku Stein, nákladiště Johnsdorf do Klausthalu a dále do Sommerfeldu. V Klausthalu odbočovala úzkorozchodná trať o rozchodu 750 mm do Helbigsdorfu. Ze Sommerfeldu naopak vycházela úzkorozchodka metrová do Erlenhofu s malým říčním přístavem a také lihovarem.
Potkávání nákladních vlaků na hlavní trati mezi Hostedtem a Dörphenem

Lipsko je velmi přehledná skrytá stanice s držáky karet u všech kolejí včetně odstavných


Osobní doprava v hustě osídleném, průmyslovém pohraničí byla intenzivní. Vedle normálních osobních vlaků jezdily i vlaky zrychlené, spěšné a několik rychlíků. Na vedlejší trati bylo několik vlaků již vedeno prvními motorovými vozy. Jeden z nich jezdil i na metrové úzké. Mnohé osobní vlaky dopravovaly také vozy se spěšninami a vozy s mlékem do mlékárny v Holstedtu.
Rychlík DRG na cestě z Hostedtu do Dörphenu

Osobní vlak se strojem řady 38 v čele se blíží do Plagwitz

Nákladní provoz si s osobní v intenzitě rozhodně nezadal. Po železnici se vozilo vše. Zvláště intenzivní byla přeprava uhlí z Hrabové. Ucelené uhelné vlaky jezdily do Lipska a do Virchowstraße a vozové zásilky se posílaly prakticky do všech stanic. Velkým odběratelem uhlí bylo i depo v Plagwitz. Dále se vozil písek z Bülthausenu. Další komoditou, které byla věnována zvýšená pozornost, byl dobytek. Prakticky všechny německé stanice a nákladiště jsou vybavena buď pevnou, nebo mobilní rampou pro nakládku dobytka a tak se dobytek svážel z prakticky celého kolejiště na jatka do Lipska. Po hlavní trati k tomu byl zaveden spěšný nákladní vlak Ne5505/5506. V Dörphenu dobíral vozy s dobytkem, které sem přijely z vedlejší trati a v Holstedtu vozy od místní nakládací rampy.
Spěšný nákladní vlak Ne5505 s kusovými zásilkami (první tři vozy) a dobytkem na dvojkolejce za Holstedtem.
Tentýž vlak o asi hodinu dříve na vjezdu do Holstedtu
Nákladní vlaky v Bülthausenu. U otevřeného vozu na dobytek je přistavena mobilní nakládací rampa
Mohutný stroj řady 59 s uspořádáním 1’F s nákladním vlakem uhání do Holstedtu

Parní lokomotivy byly náročné na provozní údržbu. O to se staralo depo v Plagwitz. Depo fungovalo jako samoobslužné. Strojvedoucí měl v jízdním řádu informaci o turnusu lokomotivy. V depu si našel příslušnou lokomotivní kartu s oběhovým listem a k ní Freda a pak už si mohl vychutnat činnosti kolem parní lokomotivy v depu. Vyjet z rotundy, otočit stroj do správného směru, dobrat vodu, atd. Pokud strojvedoucí vezl nákladní vlak, tak si z jedné z odstavných kolejí připojil služební vůz a pak už jen vyčkal u hranic depa na svolení k vjezdu do stanice a najel se strojem na svůj vlak. Podobně pak po návratu odstoupil strojvedoucí se strojem od vlaku a odjel do depa. Tam vysypat popel a vyčistit dýmnici, dobrat vodu, uhlí a písek a pak opět přes točnu do rotundy nebo zpět do stanice na další vlak. Tyto rituály si většina strojvedoucích opravdu užívala.

Lokomotiva je otočena do správného směru. Ještě dobere vodu a připojí služební vůz a může vyjet po odjezdové koleji k hranicím depa

Stroj řady 56 jede dobrat vodu před nástupem na vlak. V pozadí jiný stroj odstoupivší od vlaku dobírá uhlí

Holstedt je velmi pěkná dvojkolejná stanice položená v oblouku. Na první pohled uspořádáním a zpracováním trochu připomíná Treudelburg a není divu. Stanice patří stejným modelářům. Osou stanice jsou čtyři dopravní koleje procházející celou stanicí. Zdá se to málo, ale pro průjezdy vlaků se zastavením a občasné předjetí to na dvojkolejné trati bohatě stačí. Dopravní kolej směrem dovnitř oblouku stanice je také napojena na výtažnou kolej, ze které je obsluhováno několik manipulačních kolejí, kde se třídilo. Na této straně je také řada míst vykládky a nakládky. Konkrétně je tu velké skladiště pro kusové zásilky a spěšniny, velká nakládací rampa pro dobytek, volná nakládková kolej, uhelné sklady a kolej s portálovým jeřábem. Na druhé straně stanice jsou další dvě manipulační koleje, ze kterých se obsluhují vlečky pily, mlékárny, zemědělského skladiště a malé strojírny. S posunem si tu člověk opravdu vyhraje a obsloužit všechny vlečky a vozy správně roztřídit nějakou dobu zabere. Stanice je prakticky dokončena se spoustou detailů a je stále se na co koukat. Stanice je také velmi dobře postavena, co se kolejového svršku týče, a zajezdit si v ní je opravdu radost. Odsloužil jsem si tam směnu jako vedoucí posunu a opravdu jsem se nenudil. Grafikon byl velmi dobře napsán a vše se tak akorát stíhalo. Vedle místní zátěže se zde také sestavoval vlečkový vlak pro Virchowstraße a pak třídily do různých směrů vozy, které se s vlečkovým vlakem vrátily. Ten vlak měl pravidelně plnou normu. Ze všech nákladních vlaků, které v Holstedtu zastavovaly, se odvěšovaly vozy pro Virchowstraße a místní zátěž a naopak se zase přivěšovaly vozy do směrů, kam daný vlak mířil. A pokud byla chvilička klidu, tak člověk pozoroval buď projíždějící vlaky, nebo se kochal stanicí samotnou. Pro milovníky posunu opravdu lahůdka. Vřele doporučuji každému, kdo má posun rád.
Pohled na nákladovou část stanice v Holstedtu. Vlečkový vlak do Virchowstraße je připraven k odjezdu
Vlečka pily a v pozadí mlékárny a zemědělského skladiště
U skladiště v Holstedtu

Dörphen je odbočná stanice na hlavní dvojkolejné trati s na první pohled poněkud neobvyklým uspořádáním, kdy hlavní dvojkolejná trať jakoby odbočuje, zatímco místní trať pokračuje přímo. Toto uspořádání je věrnou kopií existující stanice někde na severozápadě Německa, jejíž jméno jsem bohužel zapomněl. Nicméně tím shoda s předlohou končí, budovy a další detaily jsou jiné a proto ani stanice nenese jméno své předlohy. Stanice je z provozního hlediska také velmi dobře uspořádaná. Opět tu najdeme výtažnou kolej, ze které je tady přístup do celé stanice a nákladový obvod lze obsluhovat, aniž by to narušovalo provoz na hlavní trati. Zajímavým prvkem jsou dvě koleje pro místní osobní dopravu zakončené točnou u staniční budovy, které umožňují příjezd, otočení lokomotivy, objetí soupravy a odjezd na místní trať, aniž by byl jakkoli omezen provoz na hlavní trati.
Celkový pohled na Dörphen

Křižování spěšného vlaku a rychlíku s kurzovými vozy ČSD v Dörphenu

Virchowstraße je zastávka v průmyslové části města. Odbočují u ní vlečky na obě strany. Na pravou stranu do městské plynárny a koksovny. Na levou stranu pak do několika továren (barvy a laky, továrna na nábytek, továrna na klavíry a potravinářská firma). Dále tam byl připojen vznikající modul říčního přístavu. Tam jezdily ucelené soupravy s uhlím z Hrabové. Obsluha Virchowstraße byl také nádherný úkol pro milovníky manipulace. Odjezd vlečkového vlaku z Holstedtu jako první vlak na začátku směny a návrat po osmi hodinách tvrdé práce na vlečkách.
Celkový pohled na zastávku Virchowstraße s vlečkami


Bülthausen je nácestná stanice na jednokolejné trati s překládkou písku z průmyslové drážky do normálněrozchodných vozů. Zajímavostí stanice je její ovládání odpovídající elektromechanice, včetně modelu hradlového přístroje se všemi vazbami. Viz foto. Bohužel mi nezbyl čas, abych si to vyzkoušel. Snad někdy příště.
Celkový pohled do Bülthausenu. Za staniční budovou jsou patrné páky stavědla.

Wilischthal je zatím ještě rozestavěná stanice, která má svoji předlohu kousek za našimi hranicemi, tak na půl cestě z Chomutova do Chemnitz. Trať i stanice jsou zde sevřeny v poměrně úzkém údolí říčky Zschopau. Jedno ze zhlaví stanice leží přímo na mostě přes řeku. Již dokončené části stanice ukazují, že se máme na co těšit. Za stanicí byla umístěna odbočka Chemnitztal, kde odbočovala trať do ČSR. Stanice tedy fungovala jako styková mezi DRG a ČSD. Končily a obracely zde osobní vlaky z Československa a také se tu předávala zátěž mezi DRG a ČSD. Vzhledem k velikosti stanice tu rozhodně nebyla jednoduchá služba. Stanice má totiž jen dvě dopravní koleje, ale naštěstí řadu manipulačních a také několik vleček. Výpravčí i strojvedoucí na záloze měli celou směnu co dělat. Při předávání zátěže bylo potřeba přijedší vlak z Německa rychle roztrhnout, místní zátěž přestavit na jednu manipulační kolej a vozy do ČSR na druhou a s lokomotivou přejet na Bülthausenské zhlaví. Jen to člověk dodělal, už tu byl vlak z ČSR. A opět rychle objet s lokomotivou a odstavit místní zátěž. Lokomotiva DRG si zatím mohla najet na svůj vlak, ke kterému ještě místní záloha přivěsila již naložené vozy do německého vnitrozemí. Mezitím stanicí projely další dva nebo tři vlaky (osobní a spěšné, případně průběžka z Klausthalu). Pak mohl nákladní vlak do Německa odjet. Vlak do Československa byl přestaven na dopravní kolej a dobral vozy z Wilischthalu do ČSR a mohl také odjet. Jinou lahůdkou byly skupiny osobních vlaků. Několikrát za den se sešly tři (obracející z ČSR, z Klausthalu a do Klausthalu). Řešení této úlohy ponechám na hloubavém čtenáři. Jinými slovy, služba ve Wilischthalu byla náročná (v celém kolejišti asi nejnáročnější), ale krásná a ve spolupráci s dobrým strojvedoucím na záloze a pozornými strojvedoucími vlaků se dala dobře zvládnout.
Manipulační vlak dorazil do Wilischthalu a osobní vlak ČSD se může vydat na cestu zpět do ČSR.
Trať od vjezdu do Wilischthalu vede nad řekou Zschopau. Ještě do ní zbývá napustit vodu.


Osobní vlak vedený strojem 354.4 v odbočce Chemnitztal



V Klausthalu odbočovala úzkorozchodka o rozchodu 750 mm. Přestože byla úzkorozchodka poměrně krátká a vedla jen do Helbigsdorfu, byl na ní poměrně čilý provoz. Norma dovolovala nejvýše tři normálněrozchodné vozy na podvalových vozech a tak se Helbigsdorf obsluhoval několikrát za směnu. I osobní doprava byla poměrně hustá. Vlastní stanice Klausthal je také ještě ve stavbě. Je to hezký propletenec úzkých a normálních kolejí. Je stavěný na výhybkách od Weinerta a je třeba říct, že zhlaví z těchto výhybek postavené vypadá velmi pěkně a hlavně po něm vše perfektně jezdí.
Mašinka řady 98 jede obsluhovat nákladiště Johnsdorf mezi Wilischthalem a Klausthalem
Stroj řady 89 posunoval v Klausthalu
Objíždění úzkorozchodné osobní soupravy v Klausthalu


Vykládka nákladních vozů v Helbigsdorfu

Celkový pohled do Helbigsdorfu

Německá jednokolejka končila v Sommerfeldu. Je to malá koncová stanice, kde navazuje úvratí metrová úzká. I tady bylo díky několika podnikům na úzké (lihovar, říční přístav, octárna, ...) velmi živo. 
Překladiště na úzkou v Sommerfeldu

Motorový vůz DRG v Sommerfeldu
Celkový pohled do Sommerfeldu
Lihovar v Erlenhofu
Hrabová (Raabe), která ležela těsně u hranic, zásobovala celé kolejiště uhlím, jak již bylo výše zmíněno. Vozily se odtamtud ale i jiné produkty, například plyn v neobvyklých zvláštních vozech. Naopak do Hrabové se vozilo hodně dřeva (jako do každého dolu) a také písek z Bülthausen na stavební práce, které tam s rozšiřováním dolu probíhaly. Ostatně dřeviště v Hrabové patřilo k nejvíce obdivovaným a fotografovaným částem celého kolejiště.




Malý bejček se služebním vozem čeká v Hrabové na svůj vlak, zatímco místní záloha posunuje s vozy pod násypkami

Loket (Elbogen) všichni dobře známe, ale neznali ho naši němečtí přátelé a vzbudil u nich velký obdiv. Není divu. Stanice je to opravdu nádherná a nasadili jsme si kvalitou našich modulů u milovníků druhé epochy za hranicí laťku hodně vysoko. V Lokti bylo také dost na pilno díky silnému příhraničnímu provozu a obsluze Hrabové. Obsluha se rozhodně nenudila. V souladu s modelovanou epochou byla stanice v pohraničí obsluhována českým i německým personálem v té době ještě žijícím v klidu a míru vedle sebe.
Akumulátorový vůz DRG zastavil v Lokti, cestující přestoupili a osobní vlak ČSD je připraven na cestu do vnitrozemí

Jak je vidět i z tohoto snímku, v Lokti bývalo plno

Manipulační vlak s Velkým bejčkem v čele opouští Loket
V Lokti sloužil na posunu krásný starý stroj řady 311.3

Ve skryťáku Královské pole (Böhmisch Königsfeld), který představoval vnitrozemí Československa, naše trať končila. Byl to malý skryťáček jen se třemi kolejemi, ale pro naše potřeby stačil. Před každou směnou jsme seřadili manipulák a pak už stanice fungovala po celou směnu jako samoobslužná. Pokud náhodou někdo potřeboval poradit, tak se zeptal v Lokti, který byl hned vedle.
Osobní vlak s 354.4 v čele v oblouku před Královským polem
Královské pole plné vlaků. Zprava osobní vlak ČSD, spěšný vlak DRG s kurzovými vozy ČSD a manipulační vlak ČSD

A co říci závěrem. Jen zopakovat super, super, super. Příští rok jedeme zase, pokud nám to čas dovolí. Hala už je na konci listopadu 2016 rezervována.
Pestrý nákladní vlak na hlavní trati
Spěšným vlakem plnou parou vpřed do příštího setkání

Pro Zababov připravil Martin Kejhar.
Fotografie Marek Tvrdý a Martin Kejhar.