O prvním
adventním víkendu se konalo tradiční setkání na nádraží
Smíchov s modulištěm MKMŽ Slivenec a zároveň na
Novoměstské radnici města pražského bylo vystaveno na odiv
moduliště složené z modulů MKMŽ a Zababova. Smíchovská
akce se nesla v duchu mikulášských radovánek ve spolupráci
s ČD. Na prvním nástupišti tak mohli účastníci obdivovat
krásu skutečných parních strojů a v kulturním sále se pak
ohřát pohledem na modulište. Na Karlově náměstí v poklidu
vánočních trhů se proháněly zmenšené stroje k radosti
dětských očí a k potěšení řady dospělých. Ve
spolupráci s firmou Eurazia center se podařilo připravit pro
návštěvníky drobný dárek. Tím se stala drobná ozdoba na
stromek s přáním veselých vánoc. Obě akce se vydařily ke
spokojenosti organizátorů.
Díky všem
zúčastněným za prezentaci naší práce.
Zdravím všechny
kolegy a pro letošek se loučím se psaním.
Po devíti letech jsem se zase (s Bohoušem) dostal na setkání v Elfershausen ( 50.1399439N, 9.9662967E ) Protože to bylo setkání velmi příjemné a inspirativní, zapsal jsem si pár postřehů.
Celkový pohled do haly (necelých 400 m2), vlevo spojené přechodové stanice překladiště Lanken a Spenglerhäusel, ze Spenglerhäusel ještě odbočuje trať do (šedého) skryťáčku H0, vše ostatní je úzká.
Příjezd na setkání byl stanoven do 9:00, přijeli jsme okolo 8:45 mezi prvními, než jsme vyložili do haly, byli na místě všichni ostatní, takže okolo 10. začala montáž moduliště, na nikoho nebylo třeba čekat. Mechanická montáž probíhala celkem hrubě, styky byly případně dolaďovány později majiteli, aby nebyl zdržován postup a mohla téměř paralelně probíhat kabeláž. Každý majitel měl moduly hodně pohromadě, takže nemusel pobíhat přes celou halu se spojovacími šrouby atd. Majitel modulů (i traťových) si sám zapojil DCC, osadil své moduly (vlastními) LN boxy a natáhl LN kabely (tenké a každý pes jiná ves), pro každou větev však byl k dispozici koordinátor, který natáhl páteřní LN kabel od centrály, rozpojil DCC mezi boostery, zkontroloval polaritu boosterů, případně doplnil LN box, případně hledal závady v kabelech (odhalil nám jeden vaklavý - blbě nakrimpovaný). Telefonie byla bezdrátová (DECT přes ústřednu). V 16 hodin byla pauza na kafe a vysvětlení provozu, 16:30 jsme začali jezdit.
Stavby se účastnilo cca 38 lidí (včetně např. Alexe, který byl spíš v kuchyni), v modulišti bylo 145 modulů, z toho 38 dopraven (od velikých stanic po odbočky), tj. poměr zhruba jako u nás, ale času na sestavení a oživení moduliště dosahujeme násobně delšího.
Dtto na konci, do 11:30 session, sklízení vozidel, oběd, od 13 bouráni velmi kultivované, žádne rvaní modulů zprostředka, LN nechat na zemi, 15:15 jsme s Bohoušem odjížděli jako poslední, 15:30 předána hala.
Leptaný (zatím bez detailů) podvalvůz od Uweho, tyčky nesoucí zajišťovací klíny se prohýbají, takže občas se klín odklopí zcela, na moje a Horymírovy to chce pořádnou kulatinu. Za packu trčící dole z klínu se příjemně odklápí při sundávání (není třeba šmátrat hákem pod naloženým vozem), ale odklopení zvládne i tráva kolem trati. Slepou cestou se ukázalo napatlání horní hrany podvalu silikonem, klíny zajišťující vůz pak sice skutečně v zaklopeném stavu nekloužou, ale klíny nejdou pořádně doklapnout a vůz při nakládání skáče. Když už, tak by bylo lepší udělat silikonovou tečku zdola na klín.
Rozšiřující díly s krajinou (mořem) v přístavu Beuel (čteno "Bojl") v sobě integrují fredodržku a poličky na bordel.
V modulišti byly cihelny, kamenolom a další objekty s 600 mm infrastrukturou, které potřebují odesílat vozidla na opravy.
Osvětlení rampy pro nakládku na podvalové vozy, přeflokovaný LED pásek, po zhasnutí není vidět. V Lankenu bylo zrušeno podepírání podvalvozů při nakládce, jde to, ale s podpěrou to bylo lepší.
Poprvé v životě jsem ochutnal tmavý weizen
Stanice byly přítomné od perfektních (Třeba Kamenice:-) až po šrotoidní, na foto Krimmel po rekonstrukci většiny výhybek z tramvajového R 300 mm na Peco mainline (stále podměrečné)
Uweho nové lité podvalníky (neotočný oplen), podrobnosti zjišťuji
Jedno z mnoha nákladišť, vůz za segmentovou točnou posunován pomocí lana (nit s háčky). Podobně lze využít i spojovací tyč mezi podvalovými vozy.
Dost stanic mělo schované osvětlení v tabuli se jménem, spíše zářivky než LED pásek
Do lesa vozíme dráty, pletiva - může vypadat třeba takto
Bohouš má v Kamenici barevně označená nakládací místa, stejné barvy jsou pak i na nákladových listech a posunovacích lístcích, takže i přes spíše jen český slovní popis zvládá obsluhu stanice i zahraniční personál.
Ke snídani nám pro jistotu dávali pivo s bromem (jídlo na celé setkání za 51 eur + 27 ojro za pivo ).
Dětská bedna s výlezovou a přepravní tyčí (robátko bednu za tyč položí, tím dostane kola do kontaktu s podlahou a táhne bednu za sebou. Kola to chce dát na delší stranu bedny, takhle se bedna při jízdě kymácela)
Nebyly přepravovány výhradně seriozní komodity
Aufrollen macht spaß! (cit. Michael D.). Asi Genius loci Lankenu, ještě předtím Bohouš sám od sebe zarazil leteckou překládku, řekl "ale pohrajem si" a přistavil vozy na překládkovou kolej.
3D tištěná fredodžka/LNbox. Použití kostičky nešťastné, ale jinak fajn, že se neuzlují kábly Fredů do sebe a neshazují věci z polic kabelem.
Pravé stání v remíze v Lanken je společné pro oba rozchody, napájení je přepínáno podle polohy výhybek (pojížděný rozchod musí mít postavenou cestu, druhý rozchod do odvratu. Za remízou se rozchody spojí a stanici opouštějí v podobě tříkolejné splítky.
Logistika překládky krav mezi rozchody v Lanken
nezařazeno:
-v Kamenici upadlý jazyk od čepu, (výhybka ke skladišti, jazyk u kraje, čep u srdcovky)
-bezdrátové DECT telefony přes ústředny, často blbě slyšet, dlouhá odezva, možná že jich bylo příliš mnoho pohromadě. Mělo by být dostupných 12 kanálů, souběžně probíhaly max 4 hovory, typicky 2. Na jiných setkáních celkem bez problému, šetří dost času při stavbě, pokud není přes ústřednu, tak ani není moc drahé. Stejná pásma všude po EU?
-libují si v krátkých hnacích vozidlech, spřáhla na všech vozidlech děs
-session 14 hodin 1:3, rozdělena na půl, v půlce se mohou vystřídat lidi. Frühstuck läuft! (do 9), Uhr läuft! (půlsession), oběd, půlsession, kafe, půlsession, večeře, půlsession.
-bylo relaxačni tempo, 5 minut na tlf osobáku, 15 minut na mlíko, poskytovalo rezervu na zpožděni např. po problémech s tlf, asi by to šlo ujezdit i 1:4.
než proběhne repase oblouků, tak jim alespoň:
-zalepit čep ve dřevěném nenalakovaném modulu
-srazit hrany nohám oblouků, aby šly oblouky spojit se širokými moduly
-prilepit kraje Heki trávy.
-vyriznout roh kryci desky obloukovych, aby mohly byt lepe drzici (delsi) zarazky, horni a dolni kryci deska bude mit spalik s matkou
Po
roce jsme se opět sešli na setkání v Hluku. Trocha
organizačních zmatků vyvolávala před setkáním obavy z průběhu
setkání, ale opak byl pravdou. Setkání plynulo, jak voda v řece
a kvalitou předčilo řadu předchozích setkání. Pravda, někteří
z nás svojí nedisciplinovaností narušili začátek setkání,
ale to je už u nás taková tradice.
Stavba
moduliště trvala do čtvrtečního odpoledne. K večeru bylo
zprovozněno a začal běžný provoz na tratích sedmdesátých let
minulého století.
Ze
stanice Lipová lázně bylo možno jet třemi směry: přes
Luhačovice do Bratislavy filiálky, přes Chrudim město na Kadaň a
úvratí do Úhřetic a na druhou stranu přes Medlešice do
Friedbergu.
Z Friedbergu
přes Milevsko vlečky Dobrou do Řáholce,dále pak do Setuzy a
Hrochova Týnce.
Z Friedbergu se odbočovalo také do skrytého nádraží
Mikulovice
Z Řáholce
přes odbočku do Lokte na Vizovice město, Jozefově se trať
větvila na Prudkou a Verneřice, na druhý směr do Slibova. Původně
zde měla být ještě Hrabová ale ta se nakonec omluvila.
Za
všechny ohlasy na setkání jeden :
Ahoj
bando
Chci
poděkovat všem organizátorům setkání Hluk 2018. Z mého
rozmazleného pohledu perfektní standart. Organizace tímto stylem
zaplatit dopředu, perfektní, zaplatil jsem to z manželčina konta,
zůstane mi více peněz na mém kontě na vagonky. Jídlo za mě
standart ok. Akorát čišničká (majitelka) trochu v pase přibrala
kdyby měla korzet mmmnnn to by bylo. Montáž kolejiště pohoda.
Jízdy pohoda. Dokonce padnul nějaký rekord čtyři, sejšny, za
šichtu. Chyběla mi tradice ,,Moravské mysli,, Doufám, že příště
na dalším setkání tradice organizátor obnoví. Prosím...
Milane. Já neznám lepší bandu, než je v Hluku. Co mě štve, že
nepadnul rekord v příjezdu a odjezdu na setkání. Marek s Josefem
zklamali, příjezd super! Poslední! Ale odjezd! Druhé místo.
Palec dolu. Ostatní palec nahoru pomáhali všichni všem. Chlapi
dík všem. Jste šikovní.
Nebudu
tady jmenovat organizátory jako je Milan J, Vilda, Kajin, Jirka,
Martin, Václav, Jindřich, Milan, kteří starali se celou dobu o
provoz setkání, bylo to fajn.
Ahoj
Honza
G 57
A
tak se budeme těšit na 10. Fremo setkání v Hluku v roce
2020.
Několik dní
před odjezdem se šturmovalo. Dodělávaly se bedny, které se
nestačily postavit při testovacím setkání. Výprava středních
Čech se skládala ze dvou aut, každé vezlo svůj vlek.
Solidárně jsme
si rozdělili náklad a vyrazili na cestu. Pořadatelé nás
zaskočili svým požadavkem na poslední chvíli, abychom dorazili
v den příjezdu již dopoledne v podstatě v čase, na kdy
jsme plánovali odjezd. A tak jsme se stali rebely. Cestou jsme
vyzvedli klíče od ubytování. Měli jsme zajištěny dva apartmány
cca 15 minut od haly jízdy po dálnici. Ubytování splnilo naše
požadavky a bylo velmi příjemné.
Ve středu se
stavělo. Ve čtvrtek se dostavělo, oživilo a začal provoz. A
vůbec nevadilo, že jsme nedodrželi přání pořadatele s časem
dojezdu. Po večeři se vyhlásily volné jízdy. To bylo pro
některé z nás jako úder z čistého nebe. Vysvětlení
bylo jednoduché. Hala byla otevřena od 8 hodin ráno do 10 hodin
večer. Večeře byla v takovém čase, že bychom nestihli celý
grafikon, volila se tato cesta. Jak jsem psal, někteří z nás
to nesli těžce, zaznamenal jsem však i opačný názor, protože
celý den bylo velké vedro, tak ke konci odpolední směny již
některým z nás docházely síly a myšlenky na další
grafikon. Tady pak vítězí večerní volný program. Je to zkrátka
všude stejné. Někdo by jezdil až do padnutí a někdo si zase
radši večer sedne a popije s kamarády. Proto se letos na
setkání odjezdily vždy jen dva grafikony denně.
Naši přátelé
z Rakous staví pravidelně elektrifikované úseky a tak jim
stavba trvá o něco déle než nám. Tentokrát byla trasa
elektrifikace rozložena kolem sálu. Z Lindstadtu vedla odbočná
větev přes Olfamatt do Friedbergu. Z Olfamattu byla odbočka
s přechodem na úzkou. Z Friedbergu se dalo jet do tří
směrů. Česká větev vedla z Friedbergu do Kácova dále do
Hrabové a přes Setuzu do koncového nádraží - Slibov. Dalším
směrem byl Lindstadt a poslední směr vedl do Pingau.
Setkání patřilo
k těm velmi pohodovým, kdy se nikam nespěchá, všechno se
řeší za pochodu a nálada je povznesená.
Na konec června
vyhlásila skupina Zababov střed testovací setkání v Modleticích.
Jeho účelem bylo prověřit funkčnost a stav modulů před
setkáním v Bad Vöslau, kam se jelo na přelomu prázdnin.
Průběh setkání
a layout byl tím pádem jasný předem. Postavit a zprovoznit
traťový úsek v téměř stejné sestavě jaká se brala do
Rakous.
A tak ze skryťáku
Slibov ex.Liberec se jelo po dvoukolejce do Setuzy a dál opět
dvoukolejkou do Kácova. Chyběla jen Hrabová, která pod různými
názvy obráží Evropu a je tudíž plně funkční. Zatímco zbytek
trasy prošel rekonstrukcí jak kolejí tak ovládání výhybek tak
i úpravou pultů.
Zkusme se podívat
na jednotlivé prvky.
Slibov
Tomu se dostalo
zvláštní péče. Tato stanice velmi dlouhou dobu stála složená
ve skaldech a nebyla používána. Její mechanické ovládání
výhybek utrpělo značné šrámy stěhováním po různých
koutech.
Také věk se
podepsal na stavu jednotlivých prvků. Zejména těch z umělé
hmoty. A tak se předělávalo a upravovalo a výsledkem je stanice
s elektrickým ovládáním výhybek želvami a upraveným
terénem. V rámci úsporných opatření mají spárované
výhybky jeden přestavník, což je sice náročné na seřízení
táhel, ale když se to vyladí, je radost pohledět. Ze strany
dvoukolejného vjezdu se umístily úplně nové budovy. A na straně
druhé došlo ke zrušení rozestavěné a nedokončené přesuvny.
Tady se přistavěl ještě jeden modul. Ten je s pohyblivou
kolejí v rozsahu všech 7 staničních kolejí.
A začalo se
testovat. Strojvedoucí Marián trávil celé hodiny v pohybu se
svým strojem a traťmistři Radek s Vildou se vrhali na
zjištěné problémy a snažili se je opravovat. Ke konci setkání
bylo vše v provozním stavu. Pak se však začalo projevovat
počasí. Některé použité prvky byly ze dřeva. A to pracuje
podle toho, jak je vlhký vzduch. A tak se stalo, že některé
výhybky přestaly dobíhat při přehazování do krajní polohy.
Ale o tom až jindy.
Setuza.
Ta prošla
poměrně velkou rekonstrukcí. Přídavné moduly dostaly větší
prostor a v jednom z nich se ukryl ovládací pult ke
hlavní trati. Oba pulty dostaly odezvu vjezdových i odjezdových
návěstidel, takže obsluha vidí, co na návěstidlech nastavila za
světelnou kombinaci. Na dalších modulech se objevily repasované
budovy a celé Setuza dostala nové krabice. Ty umožňují ponechat
většinu budov na svém místě.
Kdo nejezdil,
nespravoval, ten seděl v sále a povídal si s kamarády.
Celkově se
setkání vydařilo a splnilo svůj účel. O tom v další
reportáži.