30. srpna 2009

Úpravy modelu vozu Vtr PIKO pro provoz v Zababově.

Úvod.

Vozy Vtr patřily od konce čtyřicátých let do konce let osmdesátých k charakteristickým vozům ČSD. Jejich popis a výkresy lze najít např. v [2] a [1]. Ve svých zásobách z dětství jsem měl několik modelů tohoto vozu od firmy PIKO (staré provedení s plechovými rozsochami). Prohlédl jsem je a rozhodl, že stojí za to je upravit tak, aby mohly sloužit v provozu v Zababově. Tento model odpovídá vozu s tlakovou brzdou bez brzdařské budky či plošiny. Následující řádky popisují úpravy, které jsem provedl.

Úpravy lze je rozdělit do tří kategorií:

- Odstranění hrubých závad (prohnuté rámy a nevyhovující plastová kola s velmi vysokými okolky)

- Úpravy doporučené pro provoz v Zababově (výměna a zkrácení spřáhla, odpružené nárazníky, přeznačení)

- Vylepšení modelového vzhledu (prkenná podlaha, doplnění detailů a patina)
Hotové vozy Vtr v Kvítečkově.

Postup úprav

Nejdříve jsem vozy kompletně rozebral. Odstranil jsem původní spřáhla a jejich držáky.

V přípravku pro vrtání nárazníků, který je popsán v článku Zdeňka Valtra jsem odvrtal nárazníky. Tento přípravek zabezpečí přesnou polohu děr. Protože jsem se ale rozhodl nepoužít nárazníky popsané ve výše uvedeném článku, ale nárazníky Weinert, tak jsem odvrtané trubky u příruby odřízl a otvory v čelníku zvětšil pomocí výstružníků na průměr 2,2 mm potřebný pro osazení nárazníků. Protože vozy mají poměrně silnou podlahu bylo do ní potřeba za každým nárazníkem vyfrézovat drážku, aby se mohly nárazníky při stlačení volně pohybovat. Částečně bylo potřeba také odvrtat kus plastu pod brzdovou zdrží, aby měly nárazníky plný zdvih. Drážku do podlahy jsem frézoval ještě před vrtáním, aby při vrtání neměl vrták tendenci uhýbat. Při vrtání jsem pak vrtákem zajel až do plastu pod brzdovou zdrží. Takto vzniklou díru jsem na konec zvětšil zubařskou frézkou.
Detail čela vozu, na kterém je vidět vybrání v podlaze a pod brzdovou zdrží nutné kvůli plnému zdvihu odpružených nárazníků.
Prohnutí rámu jsem se rozhodl vyřešit přišroubováním rámu k plechu, který tvoří zátěž modelu. Ten je 1 mm silný a rovný. V podélné ose rámu i zátěže, asi v jedné třetině délky, jsem vyvrtal otvory. Do rámu průměr 2,1 mm a do zátěže jsem vyřízl závit M2. Pak jsem do rámů zalepil plechové rozsochy a rámy přišrouboval k zátěži. Šroubky jsem zabrousil, aby nevyčnívaly ze zátěže.
Pohled na spodek vozu s osazenými detaily. Jsou také vidět šroubky M2, které přitahují rám k zátěži.
Do takto připraveného spodku jsem dal nová kovová dvojkolí firmy Luck s okolky RP25 a zkontroloval jsem výšku rámu nad temenem kolejnice. Spočítal jsem jak tlustou podložku je potřeba vlepit pod šachtu pro spřáhlo. Vlepil jsem podložky s deskového polystyrenu tloušťky 0,6 mm a na ně normalizované šachty pro spřáhlo popsané také ve výše uvedeném článku. Čelní rovina šachty je 2,9 mm za vnější hranou čelníku. Dále jsem vlepil do připravených otvorů nárazníky. Tím byly ukončeny základní úpravy spodku vozu.
Detailní pohled na spodek s osazeným spřáhlem, nárazníky a detaily. Je patrná bílá polystyrénová podložka pod šachtou spřáhla.
Následovaly úpravy karoserie vozu. Nejdříve jsem odstranil z vozů řadové označení a inventární čísla. Ostatní popisy jsem se rozhodl ponechat původní, neboť podle [1] jsou kromě jednoho chybného údaje v zátěžové tabulce správně. Popisy jsem odstraňoval nejdříve tvrdou gumou nebo zubařskou gumou na leštění. Pak jsem zkusil broušení velmi jemným (2000) brusným papírem pod vodou a to se mi osvědčilo nejlépe. Malým kouskem přeloženého papíru upnutým do peánu se člověk dostane, kam potřebuje.
Odstraňování popisů jemným brusným papírem za mokra.
Jemný brusný papír (2000) upnutý v peánu umožňuje v celku rychle ale přesně a šetrně odstranit nápisy. Obrázek ilustruje odstraňování popisů na budoucím voze Vtp.
Po odstranění popisů jsem se věnoval vnitřku vozu. Původní nesmyslně světle šedé stěny jsem přestříkal na červenohnědou. Vozy, které jsem měl, měly dvě různé barvy. Většina vozů byla červenohnědých a k nim jsem našel velmi blízký odstín Agama J11M. Ostatní vozy byly v podstatě tmavě červené a k nim blízký odstín je Agama 42M “tmavě červená”.

Po přestříkání vnitřků přišla na řadu podlaha. Z desek Evergreen 2125 (TL 0,5 mm, prkna 3,2 mm široká) jsem vyřezal podlahy o rozměru 97,7 mm x 29,6 mm a nastříkal je světle šedou základovou barvou a pak zemitou hnědou (Agama R5M). U některých podlah jsem nechal světle šedou mírně prosvítat. Podlahy jsem vlepil do připravených skříní.
Letecký pohled na vozy ukazuje dřevěné podlahy.
Na takto připravené skříně jsem dal obtisky s novými přidělenými čísly. Také jsem doplnil popisy na rámy vozů. Vše jsem pak přestříkal bezbarvým lakem, aby byly obtisky chráněny. Pak jsem přilepil skříně na spodky vozů.

Lesklé kovové disky kol nevypadají dobře a vzhled modelu silně ruší. Rozhodl jsem se je nastříkat. Na stříkání jsem si zhotovil přípravek z pěnové gumy z karimatky tloušťky 8mm, do které jsem pomocí korkovrtu vyřezal díry průměru 11 mm. Použití přípravku ilustruje obrázek.
Přípravek na stříkání dvojkolí.
Dále jsem uvažoval, které detaily vozu vylepšit a doplnit. Vycházel jsem při tom z recenze modelu uvedené v [1]. Dospěl jsem k následujícími seznamu:

- madla pod nárazníky – Jsou ohnuta z drátu 0,25 mm a vlepena do děr 0,35 předvrtaných v čelnících.

- rohová madla (na straně stupaček) - Jsou ohnuta z drátu 0,3 mm a vlepena do děr 0,35 mm předvrtaných v rohových sloupcích.

- rohové stupačky – Konzole jsou ohnuty z drátu 0,4 mm. Část pod stupačkou je zploštěna ve svěráku. Konzole jsou vlepeny do děr 0,5 mm předvrtaných do čelníku. Vlastní stupačky jsou slepeny z dýhy tloušťky 0,4 mm.

- tažná oka – Jsou ohnuta z drátu 0,25 mm

- kola pořádací brzdy – Jsou zhotovena z leptu a připájena na drát, který znázorňuje osu brzdy. Osa je přilepena k šachtě spřáhla a k držáku na podélníku. Tento je ukrojen z profilu Evergreen 0,5 mm x 1 mm v délce cca 0,7 mm a je přilepen na podélníku těsně vedle koníku na straně stupaček. To odpovídá výkresům a popisu v [2]. Našel jsem však fotografie z let osmdesátých a devadesátých, kde je pořádací brzda na opačné straně než stupačky. Původně jsem předpokládal, že k této změně došlo při některé z dílenských oprav v pozdějších letech provozu, ale dostal jsem připomínky od znalců, že to tak bylo vždy a výkresy v [2] jsou nepřesné.

- držáky koncových návěstí – Jsou zhotoveny z leptu a vlepeny do předvrtaného otvoru 0,35 mm v rohových sloupcích.
Sada detailů pro jeden vůz Vtr.
Na vozech zatím stále chybí dva dobře viditelné detaily. Jsou to brzdové hadice a Božičův rozvaděč s vahadlem. Ty budou dosazeny později.


Boční pohled na vůz s osazenými detaily.
Pohled na čelo vozu se stupačkami po osazení detailů.
Šikmý pohled na čelo vozu s držáky koncových návěstí po osazení detailů.
Pohled na čelo vozu s držáky koncových návěstí po osazení detailů.
Šikmý pohled na čelo vozu se stupačkami po osazení detailů.
Po nalepení a nabarvení detailů zbýval poslední krok, provést patinu. Ta je provedena kombinací standardních technik wash, suchý štětec, patinovací prachy a stříkání. Vozy jsem špinil různě, podle toho co asi v posledním období převážně vozily. Některé jsou do černo-rezava (vozily hlavně uhlí), některé jsou hlavně zaprášeny zemitými barvami (např. vozí brambory) a některé jsou upraveny světlým prachem (např. vozily vápenec). Výsledný vzhled vozů je patrný z obrázků.
Dvojice vozů spojená k sobě opačnými čely. Je vidět všechny dosazené detaily.
Tatáž dvojice vozů z jiného úhlu.
Dvojice vozů spojená k sobě čely se stupačkami a pořádací brzdou.
Šikmý pohled na čelo vozu se stupačkami po dokončení.

Poděkování

Chtěl bych tímto poděkovat Radkovi Malinovi za výrobu leptaných dílů na vozy Vtr a Ztr a Martinu Wenzelovi za přípravu a tisk potřebných obtisků.

Odkazy:

[1]…. Ing. Zdeněk Maruna, Modely nákladních vozů, NADAS, Praha 1971

[2]…. Zdeněk Maruna, Luboš Kotnauer, Železniční modelářství II, NADAS, Praha 1961

Pro Zababov připravil Martin Kejhar.

Foto: Martin Kejhar. 

25. srpna 2009

Stavíme modul - 2.díl - Příprava na pokládku kolejí

Dodělání kostry

Pokud máte všechen potřebný materiál, můžeme se pustit do práce.

Začneme přiděláním normovaných čel na kostru modulu. Ta musí být přilepeny absolutně přesně, aby pak výsledný modul nebyl do vrtule. Proto dbejte, aby byla čela přesně jak vodorovně, tak i svisle.
Pokud máte kostru kvalitně udělanou, přimontování čela jde snadno.
Rozhraní natřeme lepidlem a připevníme ke kostře. Pokud máte čelo z nějakého hladkého materiálu, můžete ho lehce přebrousit smirkovým papírem, nebo lehce poškrábat hřebíkem, aby mělo lepidlo kam zatéct.
K lepení stačí lepidlo typu Herkules.
Prostřední díra slouží jako vodicí. V dalších dvou jsou šrouby na stáhnutí místo svěrek. Kontrolujeme správné umístění. Pro větší pevnost lze čelo ke kostře přidělat vruty. Utahováním a povolováním vrutů rovněž můžeme zajistit svislost čela při schnutí lepidla. Samozřejmě, že ve finální úpravě vruty nesmí přesahovat rovinu čela!
Teď už necháme vyschnout.

Podklad pod koleje

Ze stejně širokého pásu, jako použijeme pod koleje, máme připraveny malé špalíčky (viz výkresy). Ty nyní nalepíme na kostru. Tím budeme mít zvednutou trať a můžeme v budoucnu modelovat přírodu pod úrovní tratě.

Špalíčky si rovnoměrně rozmístíme, aby se podkladový pás neprohýbal. Ideální je umístit je do míst, kde jsou zespoda výztuhy. Samozřejmě, pokud budete podkladový pás řezat (např. kvůli mostu), umístíte špalíčky k pilířům mostu. Špalíčky můžete rovněž i přišroubovat - tady pozor, aby vruty nekoukaly zespoda kostry a nezranili jste se o ně (proto je lepší mít špalíčky nad výztuhami).
Přilepené a přišroubované špalíčky.
Nyní vlepíme samotnou podpěru pod koleje. Pokud máte kostru podle našich konstrukcí, podpěra bude přesně lícovat s rozhraním modulu.
Přesná truhlářská práce nám ušetří spoustu starostí.
Pokud neplánujeme nějaké propustky či mosty, budeme mít podkladový pás po celé délce modulu.
Zde jsou vidět čáry pro vymezení korkového podloží. Kostra modulu je tímto dodělána.

Kolejové podloží

Na připravený podklad pro trať nyní budeme pokládat korek pro znázornění tvaru štěrkového lože.

Z korku si vyřežeme pásy odpovídající šíře. Jako pomůcka nám může sloužit čelo modulu.
Příprava pásků z korku.
Hrany korkových pásků seřízneme, abychom vytvořili základ pro štěrk.
Pozor na pořezání!
Jak již bylo napsáno v prvním díle, v krajních korkových pásech vyřízneme výklenky pro Cu pražce a vyzkoušíme, jak nám vše sedí.

Důležité je udělat si test, zda nám koleje půjdou vodorovně. Pokud budeme lepit kolejové pražce oboustrannou lepící páskou, položíme na korek stejně tlustý materiál a na to pražce. Nyní vyzkoušíme zda kolejové pruty po připájení (zatím ještě nepájíme) k Cu pražcům jdou vodorovně. Pokud nám stoupají, nebo klesají, budeme muset vypokládat. Pokud na korku jsou výše, lze místo oboustranné lepící pásky použít lepidlo a tím docílíme snížení. Výška kolejí také záleží na použitých pražcích.
Zde je vidět seříznutí korku.
V Cu pražcích si vyvrtáme otvory pro vruty, aby nám později nezasahovaly do kolejí.
Malé zahloubení pro hlavičky vrutů.
Cu pražec vlepíme a přišroubujeme na rozhraní modulu. Podle normy se moduly musí dotýkat pouze čely, proto je důležité, aby Cu pražce nepřečuhovaly. Radši je o nějakou tu desetinku milimetru zapustíme do modulu.

Na závěr vlepíme korek, vše zatížíme a necháme pořádně vytvrdnout. Pro jistotu ještě zkontrolujeme, zda je Cu pražec kolmý na rozhraní a zda po položení kolejí nám nepůjdou do/z kopce.

V příštím díle položíme koleje.


Autor fotek a tvůrce modulu: Honza Grania

Autor článku: František Jedlička


18. srpna 2009

Stavíme modul - 1.díl - Co si připravit

Vítáme zde všechny modeláře, kteří by se chtěli pustit do stavby modulu. Pokud vás modulovka zaujala, tak jste zde správně. Právě proto se Honza Grania rozhodl, že bude fotit postup stavby modulu. Každý týden se zde dozvíte další krok pro úspěšné dokončení modulu. Věříme, že zjistíte, že stavba modulů není nic náročného, a že se pustíte do stavby svého vlastního. Protože Honza je v sekci H0-ČSD, staví modul ve velikosti H0 (tj. 1:87).

Materiál

Napřed si řekneme co je důležité si sehnat, abychom mohli začít se stavbou modulu.

Kostra modulu

Stavbu provedeme z nízké kostry rovného modulu H0 délky 120cm, který je vyfocen níže. Tato konstrukce se velmi osvědčila, protože je odolná vůči kroucení a snadno se na ní buduje krajina. Všimněte si otvorů ve výztuhách. Za ty se dá modul například přenášet, ale jejich hlavní smysl je, že při setkáních se tudy protahují dráty a ty se tak nemusejí povalovat na zemi. Dalším řešením pro zavěšování drátů jsou různé háčky, nebo "prasečí ocásky" jako jsou na modulech Staré Paky.
Fotka kostry modulu focena zespoda.
Ondra Tomša pro Zababov vytvořil stavebnice koster, podle kterých by kostru měl zvládnout každý truhlář. Velmi doporučujeme nechat si ji udělat od profesionála - vyhnete se tak možným problémům v budoucnosti.

Modul1200mm.pdf

Modul3450-15.pdf

Modul15-1725.pdf

3D vizualizace kostry rovného modulu

3D vizualizace kostry obloukového modulu


Rozhraní modulů

Další důležitá věc je rozhraní modulu tzv. čelo. To je dáno normou a jeho přesně definované rozměry jsou důležité pro spojování jednotlivých částí modulovky. Přehled některých používaných čel je zde:

    B96 – svah, jednokolejná hlavní a vedlejší trať
    F96 – rovina, jednokolejná hlavní a vedlejší trať
    2E99 – nízký násep, dvojkolejná hlavní trať
    F04L – rovina, lokálka
    F04V – rovina, vlečka

Nejpoužívanější rozhraní F96 v nízkém provedení.

Podloží

Připravíme si podloží, na které budeme připevňovat koleje. Můžeme například použít korek na podlahy. Horní pásek je vlevo vykousnutý proto, že to této díry přijde Cu pražec.
Připravené kousky korkového podloží.

Cu pražce

Protože potřebujeme přesné rozhraní modulu, avšak to je velmi náchylné na vytržení kolejí z podloží, používáme na připevnění kolejí Cu pražce, na které se kolejové pruty přiletují. Další variantou jsou klasické šrouby, které zavrtáme a zalepíme do čel a na ně pruty přiletujeme.
Jedna z variant Cu pražců s dírami pro připevnění na rozhraní.

Pražce

Pražce si vybereme podle epochy a typu trati, kterou chceme zpracovávat (např. betonové nebo dřevěné). Pokud se nám průmyslově vyráběné nelíbí, je možnost vyrobit pražce ze dřeva a podkladnice například z leptů.


Kolejové pruty

Dle typu trati lze zvolit i kolejové pruty. V Zababově nejčastěji používané je Code 83 (případně Code 70).


Elektřina
Samozřejmě je důležité zapojit do kolejí elektriku. K tomu použijeme vodič o průřezu 1,5mm2 a pro spojování mezi moduly kvalitní banánky a zdířky.




Spojovací materiál

Pro spojení jednotlivých modulů budeme používat šrouby, matky a podložky. Kvůli snadné montáži se jako dobré řešení zdá být kus závitové tyče a k tomu křídlové matky. Pokud je u spojovacích otvorů v čelech nedostatek místa, použijeme klasickou matku. Na spojení dvou modulů je potřeba tří sad. Ve většině případů stačí na smontování dvou modulů pouze dvě sady. Každopádně doporučujeme si materiál popsat či barevně označit, aby se minimalizovali ztráty při setkáních.
Barevná kombinace prozrazuje majitele.
Toto jsou základní potřeby pro modul, abychom ho byli schopni zprovoznit. V rychlosti ještě vyjmenuji další.

Každý modul by měl být samostatně stojící. K tomu je potřeba nohou. Jeden starší typ můžete vidět na obrázku. Nohy by měly být výškově nastavitelné tak, aby se v případě nerovné podlahy daly upravovat na výšku temene kolejnice 130cm nad podlahou.

Dále budeme potřebovat lepidlo. Nějaký ten šroubek na připevnění Cu pražců. A případně i oboustrannou lepící pásku pro pokládku kolejí.

Toto je prozatím vše. Pokud jste se rozhodli pustit se společně s námi do stavby. Věříme, že společně všechno zvládneme.

V příštím díle si například ukážeme připevňování Cu pražců.


Autor fotek a tvůrce modulu: Honza Grania


Autor článku: František Jedlička