Na konec června
vyhlásila skupina Zababov střed testovací setkání v Modleticích.
Jeho účelem bylo prověřit funkčnost a stav modulů před
setkáním v Bad Vöslau, kam se jelo na přelomu prázdnin.
Průběh setkání
a layout byl tím pádem jasný předem. Postavit a zprovoznit
traťový úsek v téměř stejné sestavě jaká se brala do
Rakous.
A tak ze skryťáku
Slibov ex.Liberec se jelo po dvoukolejce do Setuzy a dál opět
dvoukolejkou do Kácova. Chyběla jen Hrabová, která pod různými
názvy obráží Evropu a je tudíž plně funkční. Zatímco zbytek
trasy prošel rekonstrukcí jak kolejí tak ovládání výhybek tak
i úpravou pultů.
Zkusme se podívat
na jednotlivé prvky.
Slibov
Tomu se dostalo
zvláštní péče. Tato stanice velmi dlouhou dobu stála složená
ve skaldech a nebyla používána. Její mechanické ovládání
výhybek utrpělo značné šrámy stěhováním po různých
koutech.
Také věk se
podepsal na stavu jednotlivých prvků. Zejména těch z umělé
hmoty. A tak se předělávalo a upravovalo a výsledkem je stanice
s elektrickým ovládáním výhybek želvami a upraveným
terénem. V rámci úsporných opatření mají spárované
výhybky jeden přestavník, což je sice náročné na seřízení
táhel, ale když se to vyladí, je radost pohledět. Ze strany
dvoukolejného vjezdu se umístily úplně nové budovy. A na straně
druhé došlo ke zrušení rozestavěné a nedokončené přesuvny.
Tady se přistavěl ještě jeden modul. Ten je s pohyblivou
kolejí v rozsahu všech 7 staničních kolejí.
A začalo se
testovat. Strojvedoucí Marián trávil celé hodiny v pohybu se
svým strojem a traťmistři Radek s Vildou se vrhali na
zjištěné problémy a snažili se je opravovat. Ke konci setkání
bylo vše v provozním stavu. Pak se však začalo projevovat
počasí. Některé použité prvky byly ze dřeva. A to pracuje
podle toho, jak je vlhký vzduch. A tak se stalo, že některé
výhybky přestaly dobíhat při přehazování do krajní polohy.
Ale o tom až jindy.
Setuza.
Ta prošla
poměrně velkou rekonstrukcí. Přídavné moduly dostaly větší
prostor a v jednom z nich se ukryl ovládací pult ke
hlavní trati. Oba pulty dostaly odezvu vjezdových i odjezdových
návěstidel, takže obsluha vidí, co na návěstidlech nastavila za
světelnou kombinaci. Na dalších modulech se objevily repasované
budovy a celé Setuza dostala nové krabice. Ty umožňují ponechat
většinu budov na svém místě.
Kdo nejezdil,
nespravoval, ten seděl v sále a povídal si s kamarády.
Celkově se
setkání vydařilo a splnilo svůj účel. O tom v další
reportáži.
Vilda 167
