25. dubna 2010

Milevsko 2010 - reportáž

Tak nám skončilo další setkání sekcí H0 v Milevsku. Je neděle odpoledne, všechny moduly jsou už sbalené a naložené v autech, rozloučili jsme se se svými shodně železničně modelářsky postiženými kamarády, zamáčkli jsme v oku slzu z té nostalgie, že každé setkání je nakonec vždycky krátké a rozjeli se do svých domovů. Sál kulturního domu se mezitím už zase připravuje na následující večerní akci, a život běží neúprosně dál. Pojďte se s námi podívat, jak to celé bylo.

Několik obrázků pro zahřátí
Sergej se soupravou prázdných Wapů duní do Hrabové.
DKV Polipsy.

Rosnička na posunu v Setuze.
Provoz ve Staré Pace.

Nejprve pár základních informací


Provozní setkání sekcí H0 a H0e proběhlo ve dnech 15.-18.04.2010 v Kulturním domě Milevsko. Layout moduliště se rozkládal přes všechny čtyři sály KD. Provozní dominantou byla, jako již mnohokrát, žst. Stará Paka, ze které se trati rozbíhaly do čtyř směrů: na západ přes Bechyni do Sudoměřic, severovýchod přes Milevsko vlečky do skryté stanice Polipsy, kam bylo připojeno i lokomotivní depo. Na jihovýchod vycházel souběh dvou tratí, využívající dvoukolejný průjezd přes vlečkový areál Setuza a další tři traťové moduly dvoukolejky, za nimi se trati rozdělovaly přes známý rozbočovací modul Trenclov dál na východ kolem vleček dolu Hrabová a táhlým obloukem do konečné stanice Ledeč nad Sázavou. Z Trenclova na jih se odkláněla druhá trať přes Žoskův futerník (modul pro průchod trati skrz dveře) do žst. Beroun překladiště, přechodové stanice na úzkou. Odtud se klikatila úzká přes Libušín, Střížovice, až do koncové Kamenice.

Celý layout je k vidění zde:
Layout

Co bylo nového


Na řadě modulů pokročily práce. Hrabová dostala novou zeď oddělující trať od vlečkového areálu uhelného dolu, hlásku a zazelenala se novou travou a stromy. Uvnitř areálu se objevila v hrubé stavbě i zeď nakládací rampy.
Trať kolem dolu Hrabová.

V Setuze také trochu pokročily práce (dlažby, zazelenění, úpravy kolejí a budov, apod.), ale je ještě třeba provést zabezpečení proti pádu vozidel.


Kolejiště Setuzy je rozsáhlé.
Provoz v Setuze.
Posun v Setuze.

Práce pokročily i v areálu Milevsko Vlečky Jirky Štěpánka, kde je již řada pěkných detailů (opěrné zdivo u trati, nástupiště, plochy pro skládky a auta z betonových panelů a dlažby, zazelenění, ploty, atd.) a areál postupně dostává velmi pěkný modelový vzhled. Budovy jsou zatím provizorní.
Obrázek Milevsko vlečky.
Na setkání přijel i zbrusu nový model lokálkové stanice žst. Ledeč nad Sázavou z dílny KŽM Hobby centrum, Praha 4, kde naši členové Aleš Trdý, Víťa Kozohorský a Lukáš Jursa pracují jako vedoucí KŽM. Žst. Ledeč je postavena přesně podle skutečnosti, jen délka zhlaví je zkrácena přiměřeně použitým výhybkám (Tillig Elite EW3). Délky staničních kolejí odpovídají skutečnosti. Celá stanice mezi krajními výhybkami se vejde do délky 3,6 m (3x1,2 m). Pro připojení vlečky bude časem následovat ještě jeden rozbočovací díl (tzv. „kalhoty“). Tato stanice je zatím postavena jen v hrubé stavbě, tj. kompletní rámy, a koleje, včetně elektrického ovládání. Stanice fungovala na setkání bezchybně, jak co do sjízdnosti, elektrického zapojení i ovládání, takže její křest lze považovat za vydařený.
Celkový pohled na stanici Ledeč.
Stanici Ledeč můžeme pochválit za to, že od samého prvopočátku má přehledný ovládací pult (i když je zatím jen provizorní). Vzhledem k tomu, že na modulu žst. Ledeč dosud nejsou žádné modelové detaily (zaštěrkování, budovy, tráva, křoví, stromy, budovy, osvětlení, ani návěstidla), mají chlapci před sebou ještě velký kus práce. Jsme zvědaví, co se změní do příštích setkání.
Ledeč při pohledu zespodu.
Kluci z KŽM Praha 4 při exkurzi v Polipsech.

Další novinkou stojící za zmínku, byly testy elektrifikované části trati a pokusné jízdy elektrických lokomotiv pod trolejí. Tuto průkopnickou práci na sebe vzal Vítek Kozohorský. I když se už rýsují dílčí úspěchy, je vidět, že práce na elektrifikaci bude ještě docela hodně, zejména stanovit snadno opakovatelné technické postupy pro stavbu, vhodný způsob návaznosti troleje mezi moduly, dořešit transport modulů s vedením, snadnou montáž a demontáž vedení před a po setkání, elektrifikaci stanic, ochranu před poškozením jemných částí vedení, a řadu dalších věcí. Je to tak trochu další samostatný obor naší činnosti, který u nás dosud není prakticky zavedený.
Víťa dohlíží bedlivě na zkoušky troleje pod napětím 25 kV.
Tak trochu samostatným životem žilo i moduliště našich úzkorozchodných kamarádů H0e. Je to dáno i tím, že přímé vlaky tam ani odtud nejedou a kdo se tam nezajde podívat ani nepozná krásy tohoto jejich světa. A to by byla rozhodně velká škoda. Samostatná reportáž z úzké je zde.
Obrázek z úzké.

Organizace a průběh setkání


Setkání organizačně zajišťovali Bohouš Skála, Franta Jedlička, Milan Bělohlávek a Vítek Kozohorský. Díky Milanovi za zajištění tradičně pěkného místa setkání i za velký počet jeho modulů, které umožnily udělat pěkný layout. Díky Bohoušovi, že grafikon nebyl příliš vypjatý a dal se dobře zvládat, i když ve Staré Pace to byla jako obvykle asi těžká služba. Díky Víťovi Kozohorskému, že se mu podařilo udělat tak pěkný layout a to nejen z hlediska provozního, ale i citlivě navazující krajiny mezi jednotlivými moduly různých autorů.
Návaznost krajiny mezi moduly.

Co se dařilo méně, byly příjezdy některých opozdilců a při stavbě moduliště chybějící některé dost podstatné díly (jako nohy modulů, hodiny, centrála, i nedostatek některých typů vozidel). Nohy a hodiny se nakonec nějak daly dohromady, záložní centrálu měl naštěstí s sebou Martin Kejhar. Jak už zaznělo v konferenci, modelových vozidel bylo sice dost, ale tradiční přebytek sergejů místo jiných pěkných lokomotiv byl na setkání zaměřeném na lokálky tak trochu na škodu, i když v neděli se s příjezdem některých dalších lidí (a jejich vozidel) situace s vozidly poněkud zlepšila.
Toto setkání můžeme chápat i jako generálku na FREMO setkání v Milevsku v červenci. A v této souvislosti je myslím potřeba připomenout, že máme stále ještě dost chronicky nedodělaných (nezazeleněných a nedomodelovaných) modulů. A to je jistě škoda.

I přes uvedené problémy bylo setkání velice vydařené a pěkně jsme si všichni zajezdili. Nálada byla příjemná, večery jsme trávili příjemně u svých modelů, nebo v různých modelářských debatách. Více takových setkání!!!
Pára ve Staré Pace.
Neznámé zákoutí v Setuze.
Kremák na trati.
Noční nálada ve Staré Pace.

Je neděle k večeru a přijíždíme domů. „Tak nám skončilo další setkání v Milevsku, paní Millerová“, hlásím své manželce.


„Hmm..., tak vám to tam fungovalo?“, ptá se.

Přemýšlím, jak odpovědět pokud možno jednou větou, abych nenudil dlouhým a nezáživným monologem. Po chvíli přemýšlení odpovídám asi poněkud stručně:

„Ale to víš že jo. A tentokrát byla pěkná i krajinka.“

Kdo tam nebyl, nemůže z pouhého vyprávění nasát celou tu atmosféru příprav, a setkání lidí naladěných (téměř) na jedné vlně. Obrázky snad napoví více.

Tak nashledanou v Milevsku na setkání FREMO v červenci. A pozor! Je to už za pouhé tři měsíce !!!

Pro Zababov připravil Aleš Trdý a František Jedlička.

Foto: Martin Kejhar, Jiří Růžička, Petr Sammer, Ruda Ulč, Štěpán Hušek, Martin Janda a další.

24. dubna 2010

Milevsko 2010 úzká - reportáž

H0e v Milevském kulturáku

Snažili jsme se nemíchat hnací vozidla různých epoch, tj. nejezdila pohromadě Účka a Tůčka. Tohle by Poustva chtěl vylepšit tak, že by byla průběžně dodávána a vyřazována vozidla, cílem je kromě estetiky i rovnoměrné špinění a opotřebení. Titulek této fotografie by pak zněl: Nově dodané stroje řady TU47, u remízy čekají na vyřazení zastaralé lokomotivy U37.
Poustva nezdobí imaginární vánoční stromeček, ale pro přehled modulů provádí ortofotodokumentaci nových přírůstků, které Tonda přivezl navíc včetně odbočky, a ze kterých byla operativně vybudována vlečka Střížovického JZD.
Sergej přivezl zátěž na úzkou, ačkoli nemá do Berouna přechodnost. A navíc nejsou volné žádné podvalníky...zapeklitá situace pro dispečera!


Výtopna
Jiné události: Zásahem vyšší moci nedovezeny nohy pro Kamenici, avízováno 3 dny předem, na provizorní nohy použito pouze 8 šroubů místo obvyklé sady 1000+1.


Milevsko H0e v Horymírových postřezích


  •     Úzká měla nejsvětlejší místnost a nejkratší cestu od auta do sálu.
  •     Pes Karel Poustvovi sežral karboše.
  •     Lokomotivy zbrojily průběžně z DCC, personál v přilehlých restauracích. Personál blízké restaurace Zámeček patrně nebyl předem obeznámen, že se stane nádražní jídelnou.
  •     Spali jsme na podlaze, někdo v pytli, někdo na plynové posteli. Jídlo průběžně somrovali psi s domovskou stanicí ve Staré Pace. Občas něco dostali, občas si vzali sami. Karel nejraději ryl v pytli na odpadky a vylizoval zbytky jogurtů. Na noc jsme stavěli improvizované dveře proti hladové zvěři.
  •     Někteří začali nosit visačky s obrázky dosažené provozní kvalifikace, někteří se nad tím shovívavě usmívali. Rozdávání nebylo příliš přísné, ale došlo i na kontrolní otázky.
  •     Fotografové lovili stíny vrhané úzkorozchodnými moduly i kabeláží podvěšenou pod nimi.
  •     V sále s úzkou byla kantýna s uzenou šunkou.
  •     Mládež byla v provozu poměrně hojná a chovala se povětšinou zodpovědně. Martin K nosil vozové karty sepnuté veleklipsnou. Konec provozu ani tentokrát nevypadal vesele.
  •     Provoz v překladišti začínal odjezdem motoráku s vozem plným konví mléka. Když přijel osobák do překladiště, byl to pořádný vlak a překladiště jej bylo plné. Obsluhu podvalníkové jámy opět obstarávala spolehlivá ventilovka. Tentokrát měla začepované spřáhlo, takže se jí neposouvalo nahoru a dolů jako v provedení od výrobce. Na úzké sloužili junioři Ondra a Kája. V rámci zvýšení kvalifikace si Ondra vyzkoušel i provoz na normálněrozchodných vlacích.
  •     Důl Hrabová byl palivovou základnou našich továren i uhelného hospodářství na úzké.
  •     Modul stanice Kamenice, hozený během stavby na zem se nerozlámal na třísky, ale opravu několik desítek modelových metrů kolejiva si vyžádal.
  •     Inspirativních koutů na kolejišti bylo poměrně dost. Například kvetoucí mez, panelové plochy, ploty a ohrazení milevských vleček, pastviny, deskový propustek, rybník plný žabince, skála v deskové odlučnosti, stážní domek, klenutý propustek.
  •     Na úzké byla zařazena a vyzkoušena odbočka spolu s několika historickými moduly FREMO/SMČR H0e předzababovské éry. 

Resty které do příště vyžadují pozornost majitelů:

  •     budova překladiště na BEP zasahuje do průjezdného profilu
  •     v čele BEP chybí několik děr pro spojování s normálněrozchodnými moduly
  •     držáky FREDŮ by měly mít zářezy pro uložení volných konců šňůr
  •     LN boxy stále nelze nijak rozumně připevnit k BEP
  •     nohy pod Kamenicí se sesedaly
  •     nohy nepodpíraly Libušín na vhodném místě
  •     orientační tabule potřebují aktualizaci
  •     potřebujeme více cedulek k označení podlézacích míst 

další Horymírovy fotky na Picasu.


Poustva, Horymír, Bohouš