10. listopadu 2014

FREMO Wołów 2014 - reportáž


3. setkání FREMO v Polsku – Wołów 2014

Na setkání modulářů v Polsku už jsem se chystal několik let. Bohužel to termínově dlouho nevycházelo a až letos díky říjnovému termínu FREMO setkání ve Wołówě se to povedlo. Původně jsem myslel, že se nás najde více a dokážeme postavit větev ČSD, ale nakonec jsem se přihlásil jen já a Honza Grania. Větev ČSD tedy nebyla a jen jsme vzali naše traťové moduly, které byly zařazeny do polské hlavní trati a německé lokálky. Přivezli jsme také svá vozidla, ale do provozu byly samozřejmě zařazeny jen nákladní vozy, které běžně jezdily i v Polsku i ve Východním Německu. Lokomotivy se projeli jen při volných jízdách a výjimkou byl Hektor posunující nějaký čas v polském skryťáku.

Začneme pohledem na polskou trať sestavenou z českých a německých modulů před skryťákem Szuflady Wrocławskie. I toto je kouzlo mezinárodních setkání, že se sejdou v kolejišti moduly v neobvyklých kombinacích.
 
Jaké setkání bylo? Velmi pěkné a to po všech stránkách, pěkný layout, dobře připravený grafikon, zajímavá vozidla a hlavně příjemná a přátelská atmosféra vytvořená všemi účastníky (z Polska, Německa, Rakouska a Česka) a podpořená velmi dobrým zázemím ze strany organizátorů. A tak lze říci, že jedinou malinkatou slabinou tohoto setkání byly velmi špatně značené polské silnice, díky kterým jsme těsně před cílem (cca 5 km) zabloudili a najeli navíc asi 30 km. Pak už vše běželo dobře. Stavba začala již ve středu večer. Řada účastníku pak přijela ve čtvrtek ráno, a i když to před polednem na rychlý postup nevypadalo, tak před večeří bylo vše hotovo a připraveno k provozu. Poláci měli připravený čtyřhodinový grafikon a ten už by se večer těžko odjezdil. Byly tedy volné jízdy, aby se vše dobře vyzkoušelo. Vytáhli jsme tedy naše stroje a pár vozů nezařazených do provozu a projeli si celé moduliště. Až v tom okamžiku jsem si uvědomil, jak je velké. Projet celé moduliště tam a zpět mi trvalo více než dvě hodiny.

Nákladní vlak ČSD na lokálce ze stanice Bartoszówek do Kitajce při volných jízdách. Viadukt je postaven přesně podle skutečné předlohy nacházející se v Kowarach.

Layout

Fremo Wołow layout

Moduliště bylo tentokrát ve znamení jedné dlouhé a částečně dvoukolejné hlavní trati. Ze skryté stanice Szuflady Wrocławskie vycházela jednokolejná hlavní trať PKP. Ta nejdříve vedla kolem velkého depa, které přivezli modeláři z Německa, ale zařazeno bylo k polskému skryťáku. Dále pokračovala po několika českých modulech do stanice Żukowo Zachodnie. Ze Żukowa vedla jednokolejná trať přes Świerków Miasto, Radzymin, splítku Rolfowice a zastávku Boryszów do Głuszyce. Dále pokračovala dvojkolejka přes Kitajce, Chociczę, Brzozów Małopolski, odbočku Raciborowice do východoněmeckého Kieritzschau. Z Kieritzschau vedla dále jednokolejka DR do Wilzschau, Meierrode a nám již dobře známého skryťáku Sonnenzella. Hlavní trať doplňovaly dvě malé lokálky a to polská Kytajce – Bartoszówek a německá Kieritzschau - peáží přes polskou dvojkolejku a odbočku Raciborowice – Leupoldshof, za kterým byla ještě připojena vlečka cukrovaru. Druhou větší vlečkou byly Silikaty Radzymińskie.

Pohled na vlečku Silikaty Radzymiński.

Kolejiště doplňovala krátká úzkorozchodka z malé stanice Michałowice přes splíku Rolfowice mezi Radzymin a Boryszów do cihelny Swojczyce.

Cihelna Swojczyce s kolejemi dvou úzkých rozchod.
Provoz byl velmi pěkný a jezdila se dvě období. V pátek provoz odpovídal vrcholu parního provozu na přelomu padesátých a šedesátých let. Všude vládla pára, osobní vlaky byly složeny ze starých dvou- a třínápravových vozů. Rychlíky byly pestrou směsí různých starších vozů čtyřnápravových. Nadvládu parních strojů narušovalo jen několik motorových vozů a nejstarších motorových lokomotiv posunujících v některých německých stanicích.
Osobní vlak PKP vyjel ze zastávky Boryszów
Rychlík PKP na cestě ze Szuflad do Żukowa
Tentýž rychlík při výjezdu ze stanice Radzymin

Přípřež parních lokomotiv PKP táhne nákladní vlak do Świerkówa

Od soboty jsme přešli do čtvrté epochy a konce parního provozu v druhé polovině let sedmdesátých. Pára se ještě na některých vlacích objevovala, ale převládaly již nastupující motorové lokomotivy a samozřejmě moderní osobní vozy.
Těžký nákladní vlak DR s BR 58 v čele čeká ve Wilzschau na křižování s protijedoucím spěšným vlakem.
Spěšný vlak vyjíždí z Wilzschau

Motoráček zastavil ve Wilzschau
Spěšný vlak předjíždí manipulák ve Wilzschau

V kolejišti mě z provozního hlediska zvláště zaujaly dvě větší stanice. A to polský Brzozów Małopolski, který již známe ze setkání v Milevsku v roce 2012, ale který prochází rekonstrukcí. Je to stanice na dvojkolejné trati a je velmi dodře uspořádaná. Vyzkoušeli jsme ji s Honzou řídit a dá se tam dělat mnoho věcí. Díky odstavným kolejím s možností objíždění zvládala mnoho končících i začínajících osobních vlaků i střídaní souprav. Jezdily odtud i všechny vlaky na lokálku do Bartoszówku. Hodně vlaků v této pohraniční stanici také přepřahalo a prakticky všechny stroje zajížděly do depa a na točnu se otočit. Oddělená skupina nákladních kolejí s výtažnými na obě strany stanice umožňuje intenzivní posun a stíhali jsme řadit jak manipuláky na hlavní trať (až do Głuszyce), tak na lokálku, tak Pn vlaky do obou skryťáků.
Pohled do Brzozówa s osobním vlakem odjíždějícím směrem do Polska
Rychlík z Brzozówa do Szuflad se blíží ke konci své cesty
Protijedoucí osobní vlak již s motorovou lokomotivou řady SP45 míří ze Szuflad do Brzozówa

Druhou stanicí je nově vznikající německé Kieritzschau. Zatím je na „dřevě“, ale s perfektně položeným svrškem, se štíhlými výhybkami podle skutečnosti v dopravních kolejích a jejich dostatečnou délkou. Je to odbočná stanice na dvojkolejné trati. Má také oddělenou nákladní skupinu s výtažnými a odstavnými kolejemi na obě strany. Dále je ve stanici několik vleček a předávací skupina kolejí. Vedle velkých provozních možností je tu příslib podle zatím několika detailů, že to bude i pěkně zpracovaný model. Stanice bude časem pod dráty (dopravní koleje hlavní trati). Už se těším až ji potkám příště a doufám, že ji budu i obsluhovat.
Pohled do Kieritzschau ze směru od Polska
A pohled do Kieritzschau z opačné strany
Na vlečkách v Kieritzschau posunovala starší motorová lokomotiva řady V15. Nádherný model.
Co říct na závěr? Velmi dobře jsme si s Honzou zajezdili, obsluhovali několik stanic a strávili příjemný čas s kamarády modeláři. Už se těšíme na další setkání v Polsku.
Rozloučíme se pohledem na pěkný model stroje řady SM48 odstavený ve Świerkówě

Pro Zababov připravil Martin Kejhar

Fotografie Martin Kejhar

FREMO Wołów 2014 - fotoreportáže

3. setkání FREMO v Polsku

Křižování polských osobních vlaků ve stanici Radzymin

Fotogalerie Honzi Granii

Fotky na forum.modelarstwo.info

Fotogalerie KSK Wroclaw

Fotogalerie Martin Kejhara


Pro Zababov připravil Martin Kejhar

Fotografie Martin Kejhar

14. září 2014

FREMO Hluk 2014 - reportáž


6. setkání FREMO H0 a H0e v České republice.

Ve sportovní hale v malebném městečku Hluk proběhlo od 3. do 7. září 2014 setkání FREMO. Toto setkání evropských příznivců modulové železnice má u nás již více než desetiletou tradici. Na jižní Moravě však bylo poprvé. V minulosti jsme toto setkání pořádali pro příznivce velikostí H0 a H0e vždy v osvědčeném jihočeském Milevsku. Na setkání na novém místě jsme byli všichni zvědaví a nyní můžeme konstatovat, že setkání se povedlo. Kamarádi z místního klubu „Moduly Slovácko“ pod taktovkou Milana Jiříkovského vytvořili velmi dobré podmínky. Sportovní hala v komplexu s hotelem a dobrou restaurací s dostatečnou kapacitou je pro setkání optimálním místem. A jak konstatovala řada účastníků: „Být v čase burčáku na jižní Moravě není určitě špatná volba.“

Pohled do sportovní haly ve čtvrtek dopoledne, kdy byla stavba v plném proudu. Hlavní trať ČSD je prakticky hotova a v levé části kolegové z Rakouska dokončují stavbu Obere Warthu a budou pokračovat dvojkolejkou do Vídně.

Ano, setkání se myslím povedlo, ale úplně na začátku se to tak úplně nejevilo. Z mého pohledu bych tuto akci asi charakterizoval jako super setkání s katastrofickým začátkem. Když jsem se ráno v den odjezdu probudil, našel jsem na telefonu čerstvou SMS, že pro nemoc nedorazí Pavel s Hukovicemi. No, sice si jako organizátor dovedu představit i horší zprávu, než že vypadla odbočná stanice, ale příjemné probuzení před setkáním, na které jsem se velmi těšil, to nebylo. Volal jsem to Milanovi Černohorskému, aby také mohl začít přemýšlet, co s tím. Než jsem se rozkoukal a nasnídal a chtěl jsem začít obtelefonovávat lidi, zda by někdo nemohl vzít jinou stanici, která by Hukovice aspoň částečně nahradila, tak volal Milan zpátky, že už mají s Tomášem upravený layout a že vezmou místo Choliny Javorník a Beroun přesuneme na místo Choliny. Toto řešení se mi líbilo a tak s podstatně lepší náladou jsem dokončil nakládání svých věcí, na chvíli vyrazil do práce a pak už na jih k Hluku. Tam jsem dorazil prakticky v pravé poledne spolu s dalšími několika účastníky a samozřejmě domácími spolupořadateli. Rychle jsme vyložili auta a ještě zaměřili polohu některých stanic pro zahájení stavby a vyrazili jsme na exkurzi do Veselí nad Moravou. Když jsem sháněl na místě srazu chybějící účastníky exkurze, zjistil jsem, že nám opět pro nemoc bude chybět další stanice a to Verneřice. Šli jsme na exkurzi a já jen čekal na další katastrofickou správu. Exkurze však proběhla v klidu a byla velmi zajímavá. Přece jenom je to trochu jiné vidět vozidla rozebraná a projít si řadou zajímavých pracovišť, kde Vám ukážou, co se tam dělá a jak se motorové vozy (zde Regionovy, řada 810 a řada 843) opravují, než na ně jen koukat z nástupiště.

Musíme si vše dobře prohlédnout a nechat vysvětlit, abychom věděli, jak to v modelu správně udělat

Po návratu jsme se navečeřeli a začali stavět a já stále čekal na další katastrofickou zprávu. Nedala na sebe dlouho čekat. Dodávka, která vezla velké množství modulů ze Severní Moravy, skončila nepojízdná asi 40 km před cílem. A tak nezbylo nic jiného než sednout do dodávky a ještě s druhým autem s vlekem vyrazit s tím, že buď půjde dodávku do Hluku odtáhnout, nebo moduly přeložíme. První varianta se podařila a krátce po deváté hodině jsme dorazili do Hluku. Tím katastrofy tohoto setkání skončily. Stavba se rozběhla a ještě večer jsme postavili více, než bylo plánováno. Dopoledne stavbu sice trochu přibrzdilo zpoždění několika účastníků, kteří měli tu smůlu, že museli projet tankodrom zvaný D1. Nicméně, krátce po třetí byla stavba mechanicky dokončena a do večeře bylo vše zapojeno a připraveno k provozu. A po večeři se opravdu začalo jezdit. Dále setkání probíhalo podle plánu a ve velmi příjemné atmosféře. Pár drobných technických problémů se vyskytlo, ale ty byly rychle odstraněny.

Pohled do haly se Setuzou a Řáholcem v popředí

Pohled do haly přes Vídeň a Loket
Kolejiště, jak už je na setkání FREMO u nás zvykem, představovalo výsek středoevropských tratí na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Tentokrát se jednalo o tratě procházející kolem hranic někde v oblasti Rakousko, Maďarsko, Československého trojmezí. Hlavní elektrifikovaná dvojkolejná trať OBB vycházela ze skryté stanice Vídeň a vedla do Obere Warthu. Tam končila elektrifikace a trať přecházela přes hranice do Československa. Vedla kolem Setuzy do Řáholce. Za Řáholcem už jako jednokolejná se trať vrátila do Rakouska a vedla do odbočné stanice Friedberg. Z Friedbergu vedla trať úvratí do Maďarska a přes stanici Acsa do skryté stanice Gyor. Ze stanice Acsa odbočovala lokálka do staničky Tolmács. Druhá trať z Friedbergu vedla opět do Československa a to přes Kvítečkov, Hrabovou, odbočku Říp, Velké Bielice a Milevsko do skryté stanice Mikulovice. Z Velkých Bielic přes odbočku Říp vedla vedlejší trať do Lokte, Prudké, Javorníku, Berouna a Vizovic. Z Lokte pak přes odbočku Morava vycházela úvratí druhá lokálka do Nevidova a Kadaně. Beroun byl pohraniční stanicí na síti úzkorozchodných drah. Jedna větev z Berouna vedla přes Černovice, Damil a Střížovice do Kamenice. Na druhou stranu vedla trať do rakouského Gross Höllensteinu a za ním byla ještě síť lesních železnic.

Průběžný nákladní vlak z Vídně tažený UNROu projíždí kolem vleček v Milevsku a blíží se do svého cíle v Mikulovicích
 V kolejišti byla z našeho pohledu řada novinek. Premiéru na setkání v Česku měl provoz na plně elektrifikované trati a to hned na dvojkolejné v úseku ze skryté stanice Vídeň do Obere Warthu . Pro nás, co jezdíme na setkání do Rakouska a Německa, nebyl sice spolehlivý provoz pod dráty se zvednutými sběrači novinkou, ale pro řadu lidí ano. Doufám, že pro naše příznivce elektrické trakce a dvojkolejky to bude inspirace a časem se začnou dráty objevovat i na našich modulech. Řada z nás se mohla přesvědčit, že jízda po elektrifikované trati má své kouzlo. Třeba se jednou opravdu dočkáme, že budeme v některé stanici přepřahat osobní vlaky z Bobiny třeba na Papouška nebo Brejlovce a nákladní vlaky budou pod dráty vozit Šestikoláky nebo E469.

Pohled na elektrifikovanou dvojkolejku od Vídně až po Obere Warth. Vídeň je schovaná za silničním podjezdem vpravo mimo fotografii. Na pravé straně jsou dobře viditelné Velké Bielice na hlavní trati ČSD a za nimi Milevsko s dominantou vysokého továrního komínu.

Rakouský manipulák na cestě z Vídně do Obere Warthu

Spěšný vlak ŐBB se blíží do Vídně
Ve větším měřítku se FREMO setkání u nás zúčastnili také naši kamarádi ze Slovenska. Přivezli nejen řadu pěkných traťových modulů, ale i stanici Velké Bielice, kterou podle skutečné předlohy staví členové klubu Modrý horizont z Topolčan. Stanice si prošla na setkání zatěžkávací zkouškou, neboť obsluhovala, jak průmyslový areál Milevsko vlečky, tak byla odbočnou stanicí pro vedlejší tratě. Stanice v tomto testu obstála velmi dobře.

Osobní vlak směřující do Velkých Bielic, Kvítečkova a Řáholce projíždí okolo betonárky v Milevsku.

Velmi pěkné moduly přivezli i kamarádi z dalších českých a moravských klubů zabývajících se modulovkou. Vedle nám již známých modulů z místního klubu Moduly Slovácko a severomoravských klubů Ostramo a Kunčice se poprvé na našem setkání objevily nádherné moduly Tomáše Bartoše z Chrudimského klubu.

Hurvínek projíždí oblouky na Tomášových modulech mezi Nevidovem a Kadaní

Dalším skvostem na Tomášových modulech je tento Most, po kterém právě projíždí manipulační vlak do Kadaně.

Zbrusu nový modul nákladiště Prudká vzniká podle skutečné předlohy.



Uhlí pro papírnu v Prudké je již bylo vyloženo a vozy čekají na odvoz.
Na řadě zababovských modulů byl také vidět pokrok. Rozšíření se dočkala Setuza, která se proměnila ve výhybnu a přibyly koleje dalších dvou malých vleček.

Rozšiřující se Setuza

Lokti přibylo vybavení depa a přibývá budov ve městě. Zbývá dokončit již jen malou část.

Ulice k nádraží v Lokti je jako živá.

Za ranního oparu čekají na své výkony parní stroje ve strojové stanici v Lokti
 V Berouně vyrostla lávka přes kolejiště pro přechod cestujících z normálněrozchodné části stanice na úzkou.


Pohled do Berouna s novou lávkou pro přestup cestujících z normálního rozchodu na úzkou. Jak vidět i na úzké dominovala nákladní doprava.
V Hrabové přibývají násypky a v Kvítečkově je téměř dokončen díl s vojenskou vlečkou a odstavnými kolejemi.

Na vlečce VVP Kvítečkov bylo možné spatřit nejrůznější vojenská vozidla i stavební stroje Vojenských staveb pracujících na stavbách ve vojenském prostoru

Provoz běžel podle Milanem velmi pečlivě připraveného grafikonu bez vážnějších problémů. Obě vedlejší tratě z Lokte procházející průmyslovým pohraničím byly dost vytížené. V Javorníku měla obsluha vždy v odpolední špičce dost zamotanou hlavu. Přece jenom Hukovice jsou trochu větší a Berounem, který nebyl po úpravě kolejiště koncovou stanicí, ale byl na trati do Vizovic, projíždělo více vlaků, než chvílemi zvládal. Zpoždění některých vlaků byla dost velká a některé vlaky byly operativně ukončeny v Lokti. To ale nebyl žádný vážný problém. Vždyť i v námi modelovaném období byly tratě přetíženy a zpoždění byla na denním pořádku. Zajezdit si na těchto tratích byla opravdu jedna radost.

Osobní vlak z Kadaně v obloucích před Nevidovem
Manipulační vlak z Kadaně vjíždí do Lokte

Na vedlejších tratích pára stále vládla. Osobní vlak vjíždí do Lokte kolem strojové stanice plné dalších parních strojů.
 Svou romantiku měla bezesporu úzká a to jak větev ČSD z Berouna do Kamenice, tak rakouská větev do Gross Höllensteinu s připojenou lesní železnicí. Na té jsem si odsloužil jednu směnu a musím říct, že má své kouzlo. Při rozvážení dělníků a prázdných vozů na dřevo časně ranními vlaky po mnoha nákladištích ukrývajících se v pomyslných hlubokých lesích kolem železnice, při obsluze pily během dopoledne, rozvážení oběda dělníkům v poledne a odpoledním svážení plně naložených vozů dolů do údolí jsem zavzpomínal na prázdninový týden strávený v roce 1978 na Hronecké lesní železnici ještě za plného provozu. Kde jsou ty doby? Jediné co mi na modelu zatím chybělo, jsou nádherné parní mašinky z ČKD, které tehdy v Hronci jezdily. Ale snad i na ně se časem dostane. Když vidím, jaké nádherné oplenové vozy vyrobil Jožo, tak věřím, že časem budou na lesní bafat i ty parní mašinky. Zatím na modelové lesní železnici skvěle pracovala motorová Rába. Už teď se těším co mě na zababovské lesní železnici překvapí příště.

Pohled na pilu v Gross Höllensteinu

Rába dovezla koně, dělníky a prázdné opleny na nejvýše položená nákladiště
Vlak HLŽ ve Svetém Jánu v létě 1978. Věřím, že časem budou podobné soupravy k vidění i na našich lesních železnicích.
Plnou parou s kládami na pilu do Čierného Balogu. Léto 1978.

Svážení dlouhých klád z Vydrova v létě 1978
A jak to šlapalo na hlavní trati? Myslím, že taky skvěle a v duchu modelované epochy. Jeden nákladní vlak sledoval druhý a mezi nimi se propletlo pár osobních vlaků a rychlíků. Všechny stanice na hlavní trati měly odpovídající parametry (délku a počet kolejí) a každá měla své specifické úkoly. Myslím, že nikde rozhodně nebyla nuda. V Obere Warthu končily vídeňské příměstské elektrické jednotky, přepřahaly zde vlaky jedoucí do Československa a také řada vlaků ŐBB z elektrické trakce na nezávislou.

V Obere Warthu se potkaly dva rychlíky. Z toho blíže k nám odstoupila rakouská elektrická lokomotiva a přebere ho Zamračená, která ho odveze do Mikulovic. Ten druhý je na cestě z Maďarska do Vídně.
Řáholec obsluhoval Setuzu, končily a začínaly zde vlaky ČSD a musel být zabezpečen hladký průjezd peážních vlaků ŐBB. Friedberg na rozhraní tří států měl také práce dost. Probíhaly tu přepřahy strojů na vlacích jedoucích z Rakouska do Maďarska a také musel zabezpečit průjezd četných peážních vlaků ČSD. Kvítečkov vedle vlastních vleček obsluhoval Hrabovou a předávala se zde také zátěž z vlaků ze Setuzy a Řáholce na manipulák jedoucí úvratí přes Bielice do Lokte, Javorníku a Berouna. Také v Kvítečkově končily některé osobní vlaky. Velké Bielice byly odbočnou stanicí a zároveň obsluhovaly Milevsko vlečky, a tak tu bylo také velmi živo.

V Kvítečkově bylo stále živo a záloha si málokdy oddechla. Zde Rosnička odstavila vozy pro manipulák na čtvrtou kolej a po první se vrací k třídění vozů na odstavných kolejích na opačné straně stanice.
Večer při volných jízdách si lidé užívali s jejich oblíbenými soupravami
Zde je většina těch, co to měli na svědomí a už se těší na příští setkání.

Pro Zababov připravil Martin Kejhar

Fotografie Marek Tvrdý, Jan Grania, Wladek Melnczyk, M. Škoda, Jiří Růžička, Vilém Pevný a Martin Kejhar

18. května 2014

Jesenice 2014 - fotoreportáže


Ve dnech 7. až 12. května 2014 se v Jesenici v rámci oslav 50. výročí založení KŽM Jesenice sešli moduláři z KŽM Jesenice, Zababova i zcela nezávislí. Setkání probíhalo v místním kulturním domě. Atmosféra setkání byla velmi příjemná. Provoz byl velmi dobře připraven a šlapal, jak se patří. Do sálu na vyhražená místa mohla i veřejnost. Nemá cenu se příliš rozepisovat. Obrázky a videa na následujících odkazech řeknou více o tomto krásném a pohodovém setkání.

Layout

Jesenice Layout

Fotoreportáž Jirky Bočka

Fotogalerie Honzy Granii

Fotogalerie Petra Berky

Fotogalerie Marka Tvrdého

Fotogalerie Martina Kejhara


Pro Zababov připravil František Jedlička