14. listopadu 2004

Nový Bor 2004 H0 - reportáž

Nový Bor pohledem H0-ČSD

Zdrávas všem příznivcům modelové železnice a modulové v měřítku 1:87 a normálněrozchodné zvlášť. Máme za sebou další z řady jezdících setkání, které bylo tentokráte spojeno s výroční konferencí klubu Zababov.
Hektor vjíždí do Lípy
Plánovaný layout H0 - H0e
Pohled číslo 1
Pohled číslo 2 na layout H0
Setkání se uskutečnilo na severu Čech ve sportovní hale v Novém Boru a přineslo pro sekci H0-ČSD mnoho premiér.

Posuďte sami, poprvé:

  • byly do layoutu zařazeny všechny tři skryté stanice
  • se na trati objevila opravdu veliká odbočná stanice
  • byl fakticky plně průjezdný modul Jirky Čekana i na H0, tak na H0e.
  • se rozdělilo strojvedoucím ježdění na turnusy

Impozantní Stará Paka
Stará Paka v přepravním boxu
To je spolu s premiérovým spaním na matracích přímo v sále, kterého využilo mnoho členů, a díky Davidu Struppovi perfektně zajištěnému stravováním pomocí cateringu přímo v hale novinek více než dost.
Matrace na spaní
Ačkoli kvůli vypadnutí dvou obloukových modulů došlo týden před setkáním k menší změně layoutu v úseku před Lípou, přesto se tato změna nikterak neprojevila na stavbě, či provozu samotném.
Posouvání Kamenců při stavbě
Mechanická stavba byla dokončena v předstihu i přes mírné zdržení způsobené čekáním na moduly dvou stanic a kromě pár malých nepřesností proběhla bez problémů. Zde se velmi osvědčilo větší množství montérů, vedených koordinátorem větve. Stejně tak se osvědčilo i rozdělení do specializovaných čet pro další odvětví (DCC, telefonie a hodiny, příprava vozů a provozu), ve kterých byly pevně přiřazeny zodpovědné osoby, které navíc proškolovaly další odborníky pro příští setkání. Díky tomuto trendu bychom neměli mít v budoucnosti problém i se zastoupením v případě nepřítomnosti některého specialisty.

Během zapojování DCC došlo díky nedodržení standardů na některých modulech k zdržení stavby a následnému výpadku provozu, což dalo zcela jasný podnět k tomu, že pro příště moduly bez tohoto standardu nebudou zařazeny do layoutu. I to je svým způsobem pozitivní zjištění pro příště.

Samotný provoz na modulišti tentokráte představoval dvě hlavní tratě přicházející z jednoho uzlu odkud pokračuje, sice krátká, ale hlavní dvoukolejnou trať. Dále byla v modulišti poměrně dlouhá odbočná vlečka a přechod na úzkorozchodku s jedním mimoúrovňovým křížením tratí H0 a H0e.
Modul Jirky Čekana s mimoúrovňovým křížením
Na první větvi se vyjíždělo z Olomouce přes novou stanici Kamence Zdena Janečka, na které bude postupem času vybudována produkce kamenolomu vč. jeho vlečky. Dále se po velkém oblouku přijelo do zastávky s nákladištěm Borovsko – Housina, za niž po mostě následovalo křížení úzkorozchodky
Kamence
Poté se přijelo do Kvítečkova, kde kromě rozsáhlého posunu docházelo i k odbočení k překladišti na úzkou a to i s možností podvalníkování.
Podvalníkování na úzkou
Z Kvítečkova se ovšem většina strojvedoucích vypravovala dál po trati H0, aby po projetí zastávkou Kravaře přijeli k vjezdovému návěstidlu nové a na dlouhou dobu asi i největší odbočné stanice, kterou je Stará Paka. Perfektně odvedená práce Vládi Marka přinesla mnoho radosti všem zúčastněným, a nemohly ji pokazit ani problémy s některými přestavníky Fulgurex z vadné dodávky od výrobce, ani problémy některých lokomotiv při přejezdu angličanů.
Stará Paka ještě jednou
Ze Staré Paky se dalo jet po dvoukolejce do skryté stanice Liberec, nebo přes úvrať pokračovat do odbočky směrem na Lípu. Na této větvi se na cestě před vjezdovým návěstidlem Zahrádek nacházela odbočka Bílá, a poměrně dlouhý traťový úsek s nákladištěm krav a vlečkou Bechyně. Na odbočce bylo též poprvé použito (modro-bílé ) seřaďovací návěstidlo pro povolení, resp. zakázáni posunu.
555.0129 na dvojkolejce
Po průjezdu již terénem zcela zakrytými Zahrádkami jsme přejeli most a míjejíc po pravé straně masivní skálu se blížíme k pěkně vymodelovanému portálu dlouhého Sychrovského tunelu.

Po jeho projetí jsme se dostali, jak již název napovídá, do stanice Sychrov, za kterou následuje dlouhý traťový úsek podél Plzeňských vleček Jirky Čekana. Zde probíhal poměrně intenzivní posun a byla zde generována značná část zátěže pro nákladní provoz.

V provozu byly již nejen Škodovy závody, ale i vlečky potravin. Člověk se ani nenaděje a díky pestrosti, která ho na trati čekala, se ocitá před vjezdovým návěstidlem a na znamení VOLNO vjíždí do stanice Lípa, aby zde obsluze stanice odevzdal klíč od mašiny – Freda a na turnusovém plánu vyhledal další vlak, který má odjet.
Parkující reaktor ve Škodovce
Ano, strojvedoucí poprvé disponovali kompletním sešitovým jízdním řádem, na kterém měli rozepsané turnusy, které mají odjet. Ačkoli je zde ještě stále co dohánět, zejména, v obězích, aby se turnusy přiblížily realitě, byl toto opět jeden z výrazných kroků, kterými se naše hraní s vláčky dostává do zcela nové dimenze.

Velkým pozitivem bylo i nasazení strojů, které byly prakticky všechny ze správy ČSD a v mnoha případech odpovídaly reálii dané doby. I zde je samozřejmě stále co dohánět, ale je to limitováno prostým počtem kusů. Nicméně díky Břéťovi Píškovi, ale i jiným se zde objevilo v provozu několik excelentních kousků. Ať již to byl krásně modrý Albatros, nebo další menší parní stroje.
354.134 Břéti
354.126
Oproti tomu v nákladním provozu jsme již poměrně ostřílenými mazáky a provoz s vozovými kartami s nákladovými listy (na setkání doplněných novými samolepícími kapsami) se stává rutinou. Díky propojenosti s H0e pak již člověka nepřekvapí, že mu do stanice dorazí náklad vína na vagónu, který byl na podvalnících naložen v Moravských vinných sklepech ležících na úzkorozchodné trati.

Z pohledu H0 je to ode mne asi tak vše co jsem chtěl říci. Z celkového pohledu mě velmi mile překvapila profesionální úroveň workshopů a to jak výběrem témat, tak jejich prezentací a praktickým zabezpečením, vč. jejich časového rozvržení. Za to všem, kteří workshopy připravovali patří můj dík.

Stejně tak mě překvapila i vysoká návštěvnost diváků na tribuně a myslím si, že ačkoli si člověk sice chvílemi připadá jak pojízdný cirkus, mohlo by to pomoci Zababovu dostat se do podvědomí lidí a třebas i získat nové členy.
Diváci na tribuně
Závěrem bych chtěl poděkovat všem zúčastněným a již teď se těším na další setkání s Vámi.

Já se fakt skvěle bavil,

Martin Wenzel

Foto: Milan Bělohlávek, Hoza Grania, Franta Jedlička, Bohouš Skála, Zdeněk Valter

Vláčkem na další setkání

Nový Bor 2004 - reportáž

Výroční setkání klubu Zababov Nový Bor 2004


Tak se nám opět odehrálo setkání s moduly – tentokrát výroční – ku příležitosti třetího roku trvání klubu. Tohoto setkání se zúčastnily všechny sekce H0-ČSD, TT-ČSD, N-scale i H0e. Setkání bylo na čtyři dny a někteří z nás využili toho, že byla možnost přijet již ve středu večer.
Plánovaný Layout
Ve skutečnosti to vypadalo takto:
Pohled číslo 1 do haly
Pohled číslo 2
Pohled číslo 3
Hala umožňovala i účast divácké veřejnosti z hlediště. Účast na ploše je jinak na setkáních povolena jen předem ohlášeným hostům.
Naši diváci
O stavbě, provozu a případných změnách layoutu a problémech budou psát podrobně jednotlivé sekce H0-ČSD, H0e, TT-ČSD a N-scale.

Setkání doprovázelo také několik doprovodných programů, které byly určeny pro všechny, napříč měřítky či rozchody.

Pro další fungování klubu byla nejdůležitější klubová konference. Jejím hlavním úkolem byla volba nové klubové rady. Ta dostála jistých drobných změn. Klubová konference potvrdila v předsednické funkci Martina Kejhara a ve fukci pokladníka Tomáše Poláka. Místopředsedou se stal Zdeněk Valter.
Pohoda na celoklubové konferenci
Na setkání se také konaly konference sekční H0-ČSD a H0e kde byli zvoleni tito členové:

  • Za sekci H0-ČSD od 1.1.2005 Martin Wenzel
  • Za sekci H0e Vláďa Vacek

Detaily jsou v zápise z konferencí sekčních a konference celoklubové.
No a proto na setkání jezdíme především - M262 jako zaměstnanecký vlak opouští vlečku Bechyně
Dalším programem byly tři demonstrace technologií, které se setkaly se značným ohlasem.

První na řadě byla STN Vláďi Soukupa.
Vláďa Soukup při demonstraci STN
Následovala demonstrace Reného Novotného a Petra Sammera o sádře, jejím ohýbání a skalách z ní.
René drží formu v pravé a již hotový odlitek v levé ruce
Zajímavým momentem bylo ohýbání sádry předvedené Petrem Sammerem.
Příprava sádry v pravo - lukoprenová forma zdiva vlevo
No a poslední oficiální demonstrace byla o elektrostatickém flokování trávy od Tomáše Poláka.
Flokovačka s menší sypací nádobkou - větší je vpravo na obrázku
Tráva trochu blíž
No a detail postavených chlupů - trávy
Dále Tomáš předvedl i aplikaci posypu na modulu.
Opatrně abychom nevysypali !
A třepeme a třepeme .......
Takovou neoficiální demonstrací bylo sestavení vyhybky JT 6 Radkem Malinou a Ondrou Tomšou v předem vyrobené šabloně.
Šablona na výrobu výhybky JT 6
Výhybka pak po vlepení všech zbývajících pražců může vypadat takto:
Tak to je konečně ta správná vexle !
Atmosféra setkání byla příjemná – rád bych touto cestou pochválil organizátory, jmenovitě Vláďu Soukupa a Davida Struppa za vhodně zvolenou halu a služby spojené se setkáním, důležité pro přežití nás, účastníků. Dík patří samozřejmě i ostatním, kteří přiložili ruku k dílu a přispěli tak ke zdárnému průběhu akce.

Foto: Franta Jedlička, Radek Malina, Bohouš Skála, Ondra Tomša, Zdeněk Valter

Zdeněk Valter Zababov 007

Vzhůru na další setkání 


7. září 2004

Broušení kol

Před časem jistá skupina modelářů projevila lítost nad nemožností provozovat starší modely na novějších nižších kolejnicových profilech.

I mne mrzelo když na mých modulech hopsaly staré jinak vzorně fungující modely po drobném kolejivu. Ptal jsem se na tohle téma různých lidí.

Uspokojil mne až Horymír, který vyjádřil teorii o možnosti obrábění kol starších modelů a to ne soustružením, ale broušením.

„Proč broušením ?“ ptal jsem se. „To proto,“ poučil mne Horymír, „že by se kolo při protiběžném broušení nemělo tolik ohřívat jako při soustružení.“
Protiběžné broušení - princip
Ovšem cesta od teorie k praxi bývá často trnitá jak jistě mnozí novátoři již na vlastní kůži poznali. Jenže se ukázalo, že nastavit takto vřetena bylo pro mne obtížné, až nerealizovatelné. Přemýšlel jsem jak to provézt a po koupi křížového stolu k mé vrtačce Proxxon mne napadla i myšlenka jak to provést.

Tedy pomocí broušení mimoběžného.
Mimoběžné broušení - princip
Dostal jsem nápad. Uchytit bowden do svěráčku na křížový stůl a tím jsem dostal dvě na sebe kolmá vřetena a jedno s možností posunu s měřítkem 0,05 mm.
Tohle je úchyt bowdenu.
Prvním a důležitým krokem je tedy vybavení dílny.

V mém případě je to vrtačka , gravírovací frézka, bowden, stojan a křížový stůl od Proxxon a svěrák od Wolfcraft.

(Proxxon je v ČR zastoupen firmou RF-technik Praha)
Celá sestava PROXON + Wolfcraft
Protože kolečka jsou často pokovena je důležité aby nebyla porušena tato zpravidla niklová vrstvička na pojížděných plochách. Lze tedy brousit jen obvod okolku a vnitřní stranu kol.

Jen poznámka - Ivoš Kučera z KŽM Brno mi prozradil, že nikl proto, že jeho kysličníky jsou dobře vodivé.
Co lze brousit
První pokusy vypadaly slibně,




První pokus - kola na Kolobežku T211, T212 -Gützold
problém však nastal při pokusu brousit kolečka na lokomotivu PIKO BR 55 DR (vyráběla se i jako 427 ČSD). Ta jsou totiž z měkkého plastu. A právě zde se ukázal první vážný problém vhodně sundat kolečko z osy.
Ten správný tool - stahováky Fohrmann
Proto doporučuji udělat si vhodný přípravek na stahování kol nebo se vybavit specielním nářadím – stahováky například do firmy Fohrmann včetně výplní, podložek a trnů různých průměrů a délek viz předchozí obrázek.

Pokud totiž sundáme kolečko s velkým průměrem (více jak 12 mm a zvlášť je-li z měkkého plastu), nevhodným způsobem pak již navždy šmajdá a můžeme ho zahodit !

Jeho použití při stahování pak uvidíte na následujícím obrázku.
Použití stahováku
To je problém zejména u parních lokomotiv kde kola dosahují průměru až 24 mm. Proto ta předchozí doporučení.
Stažené kolečko na výtlačném trnu
Snažil jsem se zprvu také vymyslet univerzální úchyt pro obrábění.

Ten se ale hodí jen pro menší kola (do 12 mm průměru), kde se neprojeví nepřesnost takového uchycení.
První pokusy broušení kola - použití universální hlavy NEDOPORUČUJI !!
Je také důležité zejména při použití techniky značky Proxxon používat kleštinové hlavy. Univerzální často mírně hází !!
Použití čelisťové hlavy s nalisovnym kolem na osu - nejlepší řešení úchytu pro broušení !!!!
Samotná kleština přesné hlavy
Jednoznačně nejlepším a nejuniverzálnějším se ale ukázalo obrábění po nalisování kola na osičku obráceně. Zde se ovšem ukázal další z mého pohledu nejzávažnější problém správně a kolmo nalisovat kolo zpět na osu.
Přípravek na kolmé zasunutí osy a rovné nalisováni
Na předcházejím obrázku je můj prozatímní přípravek.
Přípravek s osou
Zpětné nalisování na osu je samozřejmě stejný problém. I zde se dá vše pokazit a to určitě nejvíc zamrzí. Na dalším obrázku je pak použití přípravku v dobrém svěráku - kolmé neviklavé čelisti jsou nutností !!!!!
Navlečení kola na osu - zatím jen rukou
Na následujícím obrázku je již přípravek ve svěráku. Duležité je jej tlačit k čelisti aby se kolečko nalisovalo opravdu kolmo !
Přípravek ve svěráku
Pohled na lisování zespodu
Svěrák ve kterém lisuji
Již nalisované kolečko
Proto dnes přestávám váhat a kupuji si lisovací zařízení opět od Fohrmann včetně všech doplňků.
Lisovací zařízení Fohrmann
Pokud jsme již vybaveni a kola máme nalisována je samotné broušení snadnou záležitostí.

Já jej provádím ve třech fázích.

První fáze – broušení obvodu okolku
Broušení obvodu okolku
Schéma broušení první fáze – posuv provádím po krocích 0,05mm – dílky stupnice na křížovém stole.

Vzhledem k šikmému uložení vůči tečně broušeného kola je úbytek hmoty obvodu okolku a zároveň ubývající hmotě brusného kotouče při posuvu zhruba poloviční než je hodnota posuvu. Já brousím okolek na 0,9 – 1mm maximálně.
Broušení obvodu okolku - schéma

Druhá fáze je broušení tloušťky okolku.
Broušení okolku ze strany - schéma
Zde postupujeme následovně nastavíme brusný kotouč tak aby získal brusný kontakt s kolem - směr kroků v půdorysu pak nastavíme na 0 (stupnice na křížovém stole).

Vysuneme pak ve směru posuvu v nárysu kolo mimo dosah brusného kotouče.

Otočíme kolečkem posuvu v půdorysu o jeden krok 0,05 mm.

Kolo pak pomaličku posouváme ve směru v nárysu maximální rychlostí cca 0,05 mm za vteřinu tak daleko až se obě osy otáčení pomyslně protnou. Tento postup opakujeme tak dlouho, až se tloušťka zmenší na požadovanou.

Já brousím na 0,7 mm.

 Třetí fáze je jen podbroušení okolku tak aby na jeho obvodu nebyla rovná válcová plocha.


Podbroušení okolku - schéma
Na obrázku jsou vidět hodnoty. Posuv v půdorysu o 0,6 mm provádím tak, že posunu po posledním broušení stůl v tomto směru o právě těch 0,6 mm.

Po tom posouvám s kolem až do prvního kontaktu s brusným kotoučem a potom pomalu posouvám o 0,3 mm. Tím je zabroušení dle mého názoru dostatečné.

Pro úplnost je potřeba ještě dodat :

průměr původního brusného kotouče je 24 mm.

Během broušení jednoho dvojkolí se zmenší na asi 20 - 21 mm

otáčky brusného kotouče cca 12 000 ot/min ve všech fázích

otáčky kola cca 3 000 ot/min také ve všech fázích.

A nakonec ještě pár obrázků již hotových koleček na zmiňovanou PIKO BR 55 DR.
Zbroušená kola PIKO BR 55 zepředu
Na následujícím obrázku je krásně vidět jak se na původním kole dotýká okolek drobného kolejiva.
Kola PIKO BR 55 zezadu - posazená na koleji CODE 83 Tillig Elite
Kolečka PIKO BR 55 - porovnání původních a zbroušených
PIKO BR 55 porovnání hlavních kol v detailu
PIKO BR 55 porovnání kol tendru

Pro Zababov připravil Zdeněk Valter