Již
tradičně se u našich přátel týden před velikonocemi
uskutečnilo sklízení lesa po zimních kalamitách na pilu,
přeprava výrobků ze dřeva i jiných. Naši přátelé Jarda
s Honzou rozhodli pomoci s řešení kalamity na jih od
našeho území. Vyrazili pátečního dopoledne směrem na jih, jak
se u nás říká – do teplých krajin. Cestou navštívili po
letech v Budějkách kamaráda Frantu a pak jeli dál. Jako
tradičně vezli pozdrav našich pivovarů tentokráte s překvapením
– vezli kromě Bernarda i zeleného Regenta. Po příjezdu při
uvítání padla okamžitě otázka „máte Bier?“ po souhlasné
odpovědi se obličeje rozzářili doširoka. Pak začala stavba.
V malé tělocvičně vyrostla lesní železnice a vedle ve
velké zase překládací stanice Beroun z úzké na normální
rozchod. Normální rozchod pak obkroužil dvě třetiny prostoru.
Mezi Berounem a Kistlmühlem pak po dlouhé míli byla dvojkolejka
zajímavě provozně řešená. Na konci dvoukolejky bylo vždy
umístěn telefon, kterým se strojvedoucí dožadoval vpuštění do
stanice, tedy pokud neměl postavenou vlakovou cestou. Konečnou
stanicí normálu byl Unsmarkt, kde se velké vozy navalí na
podvalové vozy. V překládacích stanicích byl čilý provoz.
Naši kamarádi se zapojili do práce. V lese sváželi dřevo,
rozváželi koně, traktory, mléko, obsluhu. Na tratích byl
k vidění různé stroje. Jeden den se odehrával v období,
kdy vládla železnici pára, další pak zase v duchu
razantního nástupu dieselové trakce. Naši kamarádi se ukázali
jako všestranní strojvedoucí a poradili si s každým
strojem, který se jim dostal pod ruku. Následující týden se
v úterý vrátili zase domů ke svým manželkám. Letošní
kalamita nebyla velká.
Z Haagu 2018
vás zdraví váš dopisovatel.
Foto: Tonda B.,
Vilda P., Karel Š.
