Úvod.
Vozy Vtr patřily od konce čtyřicátých let do konce let osmdesátých k charakteristickým vozům ČSD. Jejich popis a výkresy lze najít např. v [2] a [1]. Ve svých zásobách z dětství jsem měl několik modelů tohoto vozu od firmy PIKO (staré provedení s plechovými rozsochami). Prohlédl jsem je a rozhodl, že stojí za to je upravit tak, aby mohly sloužit v provozu v Zababově. Tento model odpovídá vozu s tlakovou brzdou bez brzdařské budky či plošiny. Následující řádky popisují úpravy, které jsem provedl.
Úpravy lze je rozdělit do tří kategorií:
- Odstranění hrubých závad (prohnuté rámy a nevyhovující plastová kola s velmi vysokými okolky)
- Úpravy doporučené pro provoz v Zababově (výměna a zkrácení spřáhla, odpružené nárazníky, přeznačení)
- Vylepšení modelového vzhledu (prkenná podlaha, doplnění detailů a patina)
 |
| Hotové vozy Vtr v Kvítečkově. |
Postup úprav
Nejdříve jsem vozy kompletně rozebral. Odstranil jsem původní spřáhla a jejich držáky.
V přípravku pro vrtání nárazníků, který je popsán v článku Zdeňka Valtra jsem odvrtal nárazníky. Tento přípravek zabezpečí přesnou polohu děr. Protože jsem se ale rozhodl nepoužít nárazníky popsané ve výše uvedeném článku, ale nárazníky Weinert, tak jsem odvrtané trubky u příruby odřízl a otvory v čelníku zvětšil pomocí výstružníků na průměr 2,2 mm potřebný pro osazení nárazníků. Protože vozy mají poměrně silnou podlahu bylo do ní potřeba za každým nárazníkem vyfrézovat drážku, aby se mohly nárazníky při stlačení volně pohybovat. Částečně bylo potřeba také odvrtat kus plastu pod brzdovou zdrží, aby měly nárazníky plný zdvih. Drážku do podlahy jsem frézoval ještě před vrtáním, aby při vrtání neměl vrták tendenci uhýbat. Při vrtání jsem pak vrtákem zajel až do plastu pod brzdovou zdrží. Takto vzniklou díru jsem na konec zvětšil zubařskou frézkou.
 |
| Detail čela vozu, na kterém je vidět vybrání v podlaze a pod brzdovou zdrží nutné kvůli plnému zdvihu odpružených nárazníků. |
Prohnutí rámu jsem se rozhodl vyřešit přišroubováním rámu k plechu, který tvoří zátěž modelu. Ten je 1 mm silný a rovný. V podélné ose rámu i zátěže, asi v jedné třetině délky, jsem vyvrtal otvory. Do rámu průměr 2,1 mm a do zátěže jsem vyřízl závit M2. Pak jsem do rámů zalepil plechové rozsochy a rámy přišrouboval k zátěži. Šroubky jsem zabrousil, aby nevyčnívaly ze zátěže.
 |
| Pohled na spodek vozu s osazenými detaily. Jsou také vidět šroubky M2, které přitahují rám k zátěži. |
Do takto připraveného spodku jsem dal nová kovová dvojkolí firmy Luck s okolky RP25 a zkontroloval jsem výšku rámu nad temenem kolejnice. Spočítal jsem jak tlustou podložku je potřeba vlepit pod šachtu pro spřáhlo. Vlepil jsem podložky s deskového polystyrenu tloušťky 0,6 mm a na ně normalizované šachty pro spřáhlo popsané také ve výše uvedeném článku. Čelní rovina šachty je 2,9 mm za vnější hranou čelníku. Dále jsem vlepil do připravených otvorů nárazníky. Tím byly ukončeny základní úpravy spodku vozu.
 |
| Detailní pohled na spodek s osazeným spřáhlem, nárazníky a detaily. Je patrná bílá polystyrénová podložka pod šachtou spřáhla. |
Následovaly úpravy karoserie vozu. Nejdříve jsem odstranil z vozů řadové označení a inventární čísla. Ostatní popisy jsem se rozhodl ponechat původní, neboť podle [1] jsou kromě jednoho chybného údaje v zátěžové tabulce správně. Popisy jsem odstraňoval nejdříve tvrdou gumou nebo zubařskou gumou na leštění. Pak jsem zkusil broušení velmi jemným (2000) brusným papírem pod vodou a to se mi osvědčilo nejlépe. Malým kouskem přeloženého papíru upnutým do peánu se člověk dostane, kam potřebuje.
 |
| Odstraňování popisů jemným brusným papírem za mokra. |
 |
| Jemný brusný papír (2000) upnutý v peánu umožňuje v celku rychle ale přesně a šetrně odstranit nápisy. Obrázek ilustruje odstraňování popisů na budoucím voze Vtp. |
Po odstranění popisů jsem se věnoval vnitřku vozu. Původní nesmyslně světle šedé stěny jsem přestříkal na červenohnědou. Vozy, které jsem měl, měly dvě různé barvy. Většina vozů byla červenohnědých a k nim jsem našel velmi blízký odstín Agama J11M. Ostatní vozy byly v podstatě tmavě červené a k nim blízký odstín je Agama 42M “tmavě červená”.
Po přestříkání vnitřků přišla na řadu podlaha. Z desek Evergreen 2125 (TL 0,5 mm, prkna 3,2 mm široká) jsem vyřezal podlahy o rozměru 97,7 mm x 29,6 mm a nastříkal je světle šedou základovou barvou a pak zemitou hnědou (Agama R5M). U některých podlah jsem nechal světle šedou mírně prosvítat. Podlahy jsem vlepil do připravených skříní.
 |
| Letecký pohled na vozy ukazuje dřevěné podlahy. |
Na takto připravené skříně jsem dal obtisky s novými přidělenými čísly. Také jsem doplnil popisy na rámy vozů. Vše jsem pak přestříkal bezbarvým lakem, aby byly obtisky chráněny. Pak jsem přilepil skříně na spodky vozů.
Lesklé kovové disky kol nevypadají dobře a vzhled modelu silně ruší. Rozhodl jsem se je nastříkat. Na stříkání jsem si zhotovil přípravek z pěnové gumy z karimatky tloušťky 8mm, do které jsem pomocí korkovrtu vyřezal díry průměru 11 mm. Použití přípravku ilustruje obrázek.
 |
| Přípravek na stříkání dvojkolí. |
Dále jsem uvažoval, které detaily vozu vylepšit a doplnit. Vycházel jsem při tom z recenze modelu uvedené v [1]. Dospěl jsem k následujícími seznamu:
- madla pod nárazníky – Jsou ohnuta z drátu 0,25 mm a vlepena do děr 0,35 předvrtaných v čelnících.
- rohová madla (na straně stupaček) - Jsou ohnuta z drátu 0,3 mm a vlepena do děr 0,35 mm předvrtaných v rohových sloupcích.
- rohové stupačky – Konzole jsou ohnuty z drátu 0,4 mm. Část pod stupačkou je zploštěna ve svěráku. Konzole jsou vlepeny do děr 0,5 mm předvrtaných do čelníku. Vlastní stupačky jsou slepeny z dýhy tloušťky 0,4 mm.
- tažná oka – Jsou ohnuta z drátu 0,25 mm
- kola pořádací brzdy – Jsou zhotovena z leptu a připájena na drát, který znázorňuje osu brzdy. Osa je přilepena k šachtě spřáhla a k držáku na podélníku. Tento je ukrojen z profilu Evergreen 0,5 mm x 1 mm v délce cca 0,7 mm a je přilepen na podélníku těsně vedle koníku na straně stupaček. To odpovídá výkresům a popisu v [2]. Našel jsem však fotografie z let osmdesátých a devadesátých, kde je pořádací brzda na opačné straně než stupačky. Původně jsem předpokládal, že k této změně došlo při některé z dílenských oprav v pozdějších letech provozu, ale dostal jsem připomínky od znalců, že to tak bylo vždy a výkresy v [2] jsou nepřesné.
- držáky koncových návěstí – Jsou zhotoveny z leptu a vlepeny do předvrtaného otvoru 0,35 mm v rohových sloupcích.
 |
| Sada detailů pro jeden vůz Vtr. |
Na vozech zatím stále chybí dva dobře viditelné detaily. Jsou to brzdové hadice a Božičův rozvaděč s vahadlem. Ty budou dosazeny později.
 |
| Boční pohled na vůz s osazenými detaily. |
 |
| Pohled na čelo vozu se stupačkami po osazení detailů. |
 |
| Šikmý pohled na čelo vozu s držáky koncových návěstí po osazení detailů. |
 |
| Pohled na čelo vozu s držáky koncových návěstí po osazení detailů. |
 |
| Šikmý pohled na čelo vozu se stupačkami po osazení detailů. |
Po nalepení a nabarvení detailů zbýval poslední krok, provést patinu. Ta je provedena kombinací standardních technik wash, suchý štětec, patinovací prachy a stříkání. Vozy jsem špinil různě, podle toho co asi v posledním období převážně vozily. Některé jsou do černo-rezava (vozily hlavně uhlí), některé jsou hlavně zaprášeny zemitými barvami (např. vozí brambory) a některé jsou upraveny světlým prachem (např. vozily vápenec). Výsledný vzhled vozů je patrný z obrázků.
 |
| Dvojice vozů spojená k sobě opačnými čely. Je vidět všechny dosazené detaily. |
 |
| Tatáž dvojice vozů z jiného úhlu. |
|
| Dvojice vozů spojená k sobě čely se stupačkami a pořádací brzdou. |
 |
| Šikmý pohled na čelo vozu se stupačkami po dokončení. |
Poděkování
Chtěl bych tímto poděkovat Radkovi Malinovi za výrobu leptaných dílů na vozy Vtr a Ztr a Martinu Wenzelovi za přípravu a tisk potřebných obtisků.
Odkazy:
[1]…. Ing. Zdeněk Maruna, Modely nákladních vozů, NADAS, Praha 1971
[2]…. Zdeněk Maruna, Luboš Kotnauer, Železniční modelářství II, NADAS, Praha 1961
Pro Zababov připravil Martin Kejhar.
Foto: Martin Kejhar.
