Zababov H0: FREMO Regensburg 2011

Setkání modelářů v Regensburgu 2011

V polovině srpna uspořádala bavorská skupina Fremo již 3. regionální setkání „Oberpfalz“ v Regensburgu – Řezně. Setkání

se již tradičně uskutečnilo v garážích THW, která leží v průmyslové oblasti Řezna, od čtvrtka 11.8. večera do pondělí (15. srpen je v SRN svátek).

Zatímco u nás zajišťují hasiči likvidace všech havárií a katastrof včetně požárů, je tato činnost v SRN rozdělena mezi hasiče a THW (Technisches Hilfswerk), kteří zajišťují likvidaci katastrof a havárií „technického“ charakteru, v podstatě tedy vše mimo požárů.

Kromě garáže, která po vyklizení umožnila stavbu modulového kolejiště, je ve stanici správní budova včetně prostorů pro výcvik a školení nejen pracovníků THW, ale i mládeže. V těchto prostorách pak nalezli účastníci setkání prostory pro stravování i přespání.

Zatímco druhého setkání v roce 2008 jsme se ze Zababova zúčastnili v poměrně velkém počtu, tentokrát jsme na pozvání reagovali pouze dva. Vilda s Kácovem a Bohouš s Kamenicí. Do úzkorozchodného kolejiště jsme pak ještě přispěli Poustvovými oblouky a Horymírovými flexi-moduly. Třetím členem výpravy pak byla Terezka, která zajišťovala fotodokumentaci a dobrou náladu.

Terezka

Nepočetná česká výprava vyrazila ve čtvrtek z Prahy. Novinkou je navýšení přepravních kapacit Zababova o nový vlek 2,5 x 1,25 ložné plochy a 1,3m na výšku.

Cestou v Železné Rudě vyzvedla posledního člena výpravy i s Kamenicí, a pak už nic nebránilo kompletní sestavě překročit západní hranici.

Po příjezdu na místo, stanici THW (Technisches Hilfswerk), přepadla účastníky ta správná nálada.

Stanice THW je položena na okraji Řezna, hned vedle vlečky do skladových areálů, takže projíždějící nákladní vlaky dotvářely tu správnou atmosféru.

V hale se ve vzduchu vznášela pohoda, klid a nadšení, které nás záhy zalilo. Začali jsme proto ihned vybalovat a stavět moduly na vlastní nohy.

Ve volných chvilkách okouknout zajímavé myšlenky – například ukončení „skryťáku“ takhle

Nebo takhle

Před spaním pak zbyl čas vyzkoušet ještě jinou techniku,

a na kutě

Layout

V pátek po snídani se začal kompletovat layout.

Nádherným motivem byl oblouk trati, podél něhož se táhne jablečný sad v době sklizně ovoce. (Více fotografií z aleje najdete na adrese na konci článku.)

Po sestavení a zprovoznění kolejiště začala „1st session“.

Centrálním nádražím bylo nádraží Bad Blaubeeren,

ze kterého se jezdilo na jednu stranu do největšího skrytého nádraží Windach a

na stranu druhou přes odbočku Říp.

Do Kácova,

dále na Forsting,

s ukončením ve skrytém nádraží Sonnenzella; mimochodem, Sonnenzella se úžasně skládá.

Po druhé trati se jezdilo do Swaighammeru.

Ze Swaighammeru vedla trať do Frensdorfu,

kde jsme cestou minuli odbočku Schlömen na překladiště z normálního rozchodu na úzkou.

Z Frensdorfu jsme se úvratí dostali na vlečku do Magsthausenu.

Samotná trať pokračovala přes zastávku Lotharshausen kolem již zmíněného jablečného sadu

do posledního „lokálkového“ skrytého nádraží Schattenhal.

V sobotu jsme se domluvili se zahraničními kolegy, že se po večeři půjdeme podívat do Řezna. Večer jsme tedy strávili v historickém centru města.

V neděli dopoledne jsme zase jezdili a tak se podíváme na úzkou část kolejiště. Překládání na úzkou probíhalo v překladišti Rollbockgrube za odbočkou Schlömen před prvním nádražím na úzké.

V Řezně se na německé zvyklosti poněkud neobvykle jezdilo na podvalnících „Bemo“. Proti našim podvalníkům systém „Poustva“ jsou vyšší a především značně problematické.

Prvním a největším nádražím na úzké byl Wedehagen.

Odtud jsme se dostali do Berichingen Steinbruchu. (v pravém dolním rohu na fotografii)

Trať pokračovala přes Olnhausen

do Widdernu.

Po projetí traťového oblouku jsme navštívili malou zastávku – výhybnu s nákladištěm Westernhausen. Zde je nutno poznamenat, že jak Olnhausen, tak Westernhausen jsou nově vybaveny otočnými ovladači výhybek systém „Horymír“ a Uwe to podle vlastních slov ve Widernu taky předělá.

Dále jsme přes nevyužitou odbočku a zastávku Lannemans Hof se stejnojmenným velkým hospodářským dvorem

dorazili do cíle naší cesty – do Kamenice. Konec úzké neodpovídal zcela původnímu plánu, neb díky různým výstupkům v podlaze a dalším okolnostem byl sestaven z přítomných modulů, zastávek a stanice operativně.