24. dubna 2010

Milevsko 2010 úzká - reportáž

H0e v Milevském kulturáku

Snažili jsme se nemíchat hnací vozidla různých epoch, tj. nejezdila pohromadě Účka a Tůčka. Tohle by Poustva chtěl vylepšit tak, že by byla průběžně dodávána a vyřazována vozidla, cílem je kromě estetiky i rovnoměrné špinění a opotřebení. Titulek této fotografie by pak zněl: Nově dodané stroje řady TU47, u remízy čekají na vyřazení zastaralé lokomotivy U37.
Poustva nezdobí imaginární vánoční stromeček, ale pro přehled modulů provádí ortofotodokumentaci nových přírůstků, které Tonda přivezl navíc včetně odbočky, a ze kterých byla operativně vybudována vlečka Střížovického JZD.
Sergej přivezl zátěž na úzkou, ačkoli nemá do Berouna přechodnost. A navíc nejsou volné žádné podvalníky...zapeklitá situace pro dispečera!


Výtopna
Jiné události: Zásahem vyšší moci nedovezeny nohy pro Kamenici, avízováno 3 dny předem, na provizorní nohy použito pouze 8 šroubů místo obvyklé sady 1000+1.


Milevsko H0e v Horymírových postřezích


  •     Úzká měla nejsvětlejší místnost a nejkratší cestu od auta do sálu.
  •     Pes Karel Poustvovi sežral karboše.
  •     Lokomotivy zbrojily průběžně z DCC, personál v přilehlých restauracích. Personál blízké restaurace Zámeček patrně nebyl předem obeznámen, že se stane nádražní jídelnou.
  •     Spali jsme na podlaze, někdo v pytli, někdo na plynové posteli. Jídlo průběžně somrovali psi s domovskou stanicí ve Staré Pace. Občas něco dostali, občas si vzali sami. Karel nejraději ryl v pytli na odpadky a vylizoval zbytky jogurtů. Na noc jsme stavěli improvizované dveře proti hladové zvěři.
  •     Někteří začali nosit visačky s obrázky dosažené provozní kvalifikace, někteří se nad tím shovívavě usmívali. Rozdávání nebylo příliš přísné, ale došlo i na kontrolní otázky.
  •     Fotografové lovili stíny vrhané úzkorozchodnými moduly i kabeláží podvěšenou pod nimi.
  •     V sále s úzkou byla kantýna s uzenou šunkou.
  •     Mládež byla v provozu poměrně hojná a chovala se povětšinou zodpovědně. Martin K nosil vozové karty sepnuté veleklipsnou. Konec provozu ani tentokrát nevypadal vesele.
  •     Provoz v překladišti začínal odjezdem motoráku s vozem plným konví mléka. Když přijel osobák do překladiště, byl to pořádný vlak a překladiště jej bylo plné. Obsluhu podvalníkové jámy opět obstarávala spolehlivá ventilovka. Tentokrát měla začepované spřáhlo, takže se jí neposouvalo nahoru a dolů jako v provedení od výrobce. Na úzké sloužili junioři Ondra a Kája. V rámci zvýšení kvalifikace si Ondra vyzkoušel i provoz na normálněrozchodných vlacích.
  •     Důl Hrabová byl palivovou základnou našich továren i uhelného hospodářství na úzké.
  •     Modul stanice Kamenice, hozený během stavby na zem se nerozlámal na třísky, ale opravu několik desítek modelových metrů kolejiva si vyžádal.
  •     Inspirativních koutů na kolejišti bylo poměrně dost. Například kvetoucí mez, panelové plochy, ploty a ohrazení milevských vleček, pastviny, deskový propustek, rybník plný žabince, skála v deskové odlučnosti, stážní domek, klenutý propustek.
  •     Na úzké byla zařazena a vyzkoušena odbočka spolu s několika historickými moduly FREMO/SMČR H0e předzababovské éry. 

Resty které do příště vyžadují pozornost majitelů:

  •     budova překladiště na BEP zasahuje do průjezdného profilu
  •     v čele BEP chybí několik děr pro spojování s normálněrozchodnými moduly
  •     držáky FREDŮ by měly mít zářezy pro uložení volných konců šňůr
  •     LN boxy stále nelze nijak rozumně připevnit k BEP
  •     nohy pod Kamenicí se sesedaly
  •     nohy nepodpíraly Libušín na vhodném místě
  •     orientační tabule potřebují aktualizaci
  •     potřebujeme více cedulek k označení podlézacích míst 

další Horymírovy fotky na Picasu.


Poustva, Horymír, Bohouš